Fotbaloví fanoušci, kteří ten zápas zažili, si většinou pamatují, kde ho sledovali. Já ve vesnici Tremadog u města Porthmadog ve Walesu. V hostelu, který byl v budově, kde se narodil Lawrence z Arábie. Jehož recepční byla z Lipska, a tudíž znala Karla Gotta. Na utkání Česko - Holandsko na mistrovství Evropy v roce 2004 jsem si vzpomněl, když jsem si přečetl, že Karel Brückner oslavil tento týden 85. narozeniny.
Pro sportovní ignoranty: Karel Brückner byl trenér národního týmu, který nám (on i jím vedený tým) rozdával radost a hrdost. To druhé mi došlo právě v té velšské vesnici.
Ušetřit ve Walesu
Ten hostel jsem si vybral vlastně náhodou. Původně jsem chtěl do Skotska. Když jsem brouzdal po internetu a hledal nejlevnější letenky do Edinburgu, objevila se nabídka za poloviční cenu do Cardiffu. Cenový rozdíl znamenal několik nocí navíc, a tak jsem se ocitl v zemi červeného draka.
To jsme nevěděli, že také přijelo asi deset Američanek, které si tu místnost zamluvily s tím, že se budou dívat na přírodovědné filmy o Snowdonii.
V Cardiffu jsem přespal v náhodně vybraném příjemném hotýlku, a tak jsem dal na jejich radu, kde mám bydlet dál. Už ani nevím, jak se jmenovalo to městečko, kde jsem v přístavním pubu viděl na malé televizi náš první zápas na mistrovství Evropy. Porazili jsme Lotyše, ale to byla tehdy samozřejmost.
A tam jsem se začetl do letáčku toho hostelu v Tremadogu, ve kterém tvrdili, že se u nich narodil slavný Lawrence z Arábie. Což znělo romanticky, a tak jsem se tam ocitl dva dny před oním zápasem. Byl červen, hostel úplně prázdný. Měl jsem pokoj pro osm lidí sám.
Útlocitný cizinec
V den zápasu se tam objevili tři Angláni. Rychle jsem se dohodli, že zajdeme pro piva do obchodu a budeme ve společenské místnosti koukat na fotbal. Jenže to jsme nevěděli, že také přijelo asi deset Američanek, které si tu místnost zamluvily s tím, že se budou dívat na přírodovědné filmy o Snowdonii. A na nás čtyři s pivy v rukách se netvářily přátelsky.
Leč Angličané jim začali vysvětlovat, že jsem z daleké země a fotbalový zápas je pro mě citově velmi důležitý. Takže fotbal vyhrál. Leč dívenky zůstaly, sedly si ke stěně na židle a dívaly se. Nikoli ovšem s námi, ale na nás. Jak se postupně opíjíme a já skáču a jásám a učím Anglány říkat Nedvěd a Koller a Baroš a Poborský a Šmicer. Jen jméno Heinz znali.
Fandové vědí, že jsme prohrávali nula dva a vyhráli tři dva. Plus ta Nedvědova bomba z dálky do břevna... Ráno na snídani jsem měl stůl plný nových plechovek piva. Od spolubydlících na cestu.
Zásah Klekí-Petry
Další dny stačilo říct řidičům autobusů, že jsem "ček" nebo "nedved", a palec šel nahoru. Zastavili mi, kde jsem potřeboval, ne tam, kde byla zastávka. Šedivý charismatický trenér Karel Brückner jim známý nebyl, ale jeho magická image fungovala. V hospodě to zašumělo, když ho kamera zabrala. I když to, proč mu říkáme Klekí-Petra, jsem jim bez jejich znalosti Karla Maye vysvětlit nedokázal.
To mistrovství jsme nevyhráli. Ani žádné jiné před a za ním. Leč pár let jsme v nejsledovanějším světovém sportu brali za úspěch jen vítězství. V těch velšských zapadákovech jsem definitivně zjistil, jaký vliv má fotbal na obyčejné lidi a co může udělat pro dobré jméno země. Hodnota pozitivního mediálního zásahu, který Karel Brückner a jeho tým České republice tehdy přinesli, se dá těžko vyčíslit.
A ještě osobně
Z banálního výletu jste mi udělal zážitek na celý život, trenére. Dostal jsem spoustu piv zadarmo a obdiv, který jsem si nezasloužil. Jen proto, že máme stejný pas. Hra, kterou jste předváděli, byla kreativní a zábavná. Proti Německu jste postavil lavičku a spláchli jste je jak norimberské klobásy mnichovským pivem. Četl jsem, že máte rád slivovici. Tak jsem si jednu dal na vaše zdraví při psaní tohoto textu.
Díval jsem se na Booking a ten hostel stále existuje. Můj řev při našem třetím gólu do holandské branky tam podle mě zní stále.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek