Sex hraje v partnerském vztahu tu větší, tu menší roli, s rozdílnou úrovní erotických potřeb se páry vyrovnávají podle vlastní, individuální situace. Ty vyspělejší své potřeby vzájemně komunikují a dospějí k nějakému kompromisu, pro jiné tato neshoda znamená hluboké spory a z nich plynoucí jednání, které může vést i ke konci vztahu.
Někteří jedinci mohou považovat sex za klíčový aspekt svého vztahu, zatímco pro jiné může být méně důležitý, nebo dokonce nepodstatný. Pro Natálii je partnerská intimita problém, který její okolí leckdy bagatelizuje a odmítá přijmout.
Můžete se nám krátce představit?
Jsem Natálie, je mi 24 let a na sociálních sítích se věnuji tématu duševního zdraví. Sama totiž žiji s hraniční poruchou osobnosti. Těžší období mám už naštěstí za sebou, a proto se teď snažím pomáhat ostatním a motivovat je, že i náročné chvíle se dají překonat. Když mi někdo napíše, vždy se snažím poradit, a hlavně poskytnout podporu, protože věřím, že každý může najít cestu k lepšímu životu. Kromě toho se také identifikuji jako homosexuálka a asexuálka.
Jak byste popsala asexualitu svými slovy? Co to pro vás osobně znamená?
Pro mě asexualita znamená, že necítím sexuální přitažlivost k nikomu, a prožitek, který pro ostatní může být vzrušující, je pro mě spíše nepříjemný. Když už na sex přistoupím, dělám to spíš kvůli druhé osobě, ale mně samotné to nic nepřináší. Nepociťuji žádné uspokojení nebo touhu, která je pro mnoho lidí běžná.
Jak vy osobně vnímáte asexualitu? Je to spíš sexuální porucha, nebo jedna z možných sexuálních identit?
Asexualitu rozhodně nevnímám jako poruchu ani nemoc. Je to součást mé identity, se kterou jsem se narodila, a není to něco, co bych mohla změnit. Pro mě je to naprosto přirozené a rozhodně na tom nevidím nic špatného. Nikomu tím neubližuji ani se nijak nevyhýbám vztahům. Je mi nepříjemné, že některé lidi napadá srovnávat asexualitu s pedofilií – to je pro mě naprosto nepochopitelné a nevhodné.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že vnímáte sexualitu jinak než většina z nás? Byl to postupný proces, nebo to přišlo náhle?
Uvědomila jsem si to kolem patnácti, když mi představa sexu začala být dost nepříjemná, a vyhýbala jsem se jí. Tehdy jsem si myslela, že se mnou asi něco není v pořádku. Později jsem si začala říkat, že už bych to měla konečně zkusit, protože mi bylo dvacet, a zdálo se, že všichni kolem mě už to za sebou mají.
Související…
Reklama
Nakonec jsem se odhodlala, a přestože jsem toho člověka milovala, sex mi byl hrozně nepříjemný. Nedokázala jsem si ho užít, žádné vzrušení, žádný prožitek. Dělala jsem to jen proto, aby se se mnou nerozešel. Ale přiznávám, že jsem se u toho strašně přemáhala, a celé mi to bylo odporné.
Navštívila jste ohledně asexuality někdy psychologa?
K psychologovi docházím pravidelně, ale co se týče asexuality, nikdy jsem se necítila komfortně se mu s tím svěřit.
Máte nějaké zkušenosti s partnerskými vztahy? Pokud ano, jak ovlivnila vaše orientace jejich dynamiku?
Je to těžké, když se zamiluji, ale kvůli asexualitě to nakonec nevyjde. Můj největší strach je, že zůstanu sama. Někdy si říkám, že bych si přála, aby to bylo jinak, aby to nebylo tak složité, ale realita je taková, jaká je. I když jsou mezi námi silné city, ta část, která se týká fyzické intimity, tam prostě není a to vztah často zkomplikuje. Občas mám pocit, že mám v sobě něco, co ostatní ne. A to mě děsí. Ale zároveň se snažím být vděčná za ty chvíle, kdy se člověk zamiluje, i když vím, že to nemusí mít vždy šťastný konec.
Jak často jste jako asexuál ochotná mít styk s partnerkou, abyste ji uspokojila?
Nejsem si jistá, jestli bych se k tomu ještě vůbec dokázala přinutit. A i kdyby ano, partnerka by to na mně stejně poznala, takže mi to připadá zbytečné. Teď, když mé okolí ví o mé asexualitě, je to pro mě o dost jednodušší – partnerky už s tím dopředu nepočítají. Zkoušela jsem to kdysi i pod vlivem alkoholu, v naději, že to bude snazší, ale vůbec to nepomohlo. Kdybych si měla představit, že to zvládnu, asi by to šlo jen s jednou z mých bývalých, ke které jsem cítila tu největší lásku. I tak by to ale pro mě bylo extrémně nepříjemné a zanechalo by to ve mně špatné pocity.
Než jste o své asexualitě začala mluvit veřejně, jaké to s partnerkami bylo?
O své asexualitě jsem otevřeně promluvila až s poslední přítelkyní, se kterou jsem žila. Bylo to náročné; snažila jsem se někdy přemoci, ale nešlo to snadno. Často se mě ptala, kdy spolu budeme spát, a já to pořád odkládala a slibovala, že zítra.
Setkávám se s tvrzením, že jsem ještě nepotkala toho pravého nebo že jsem neměla „pořádného ptáka“. Lidi si myslí, že kdybych to zkusila s tím správným chlapem, určitě by se mi to začalo líbit.
Ty výmluvy ale situaci jen zhoršovaly a nakonec to vedlo i k našemu rozchodu. Před ostatními partnerkami jsem svou asexualitu tajila. Bylo jasné, že tuší, že něco není v pořádku, ale nikdy jsem o tom nemluvila otevřeně. Teď, když o tom sdílím příspěvky na TikToku, asi jsou dost překvapené, když vidí, co jsem tehdy prožívala.
Je asexualita definitivní stav, nebo se může věkem měnit?
Asexualita může být pro někoho definitivní stav, ale pokud je způsobena nějakým traumatem, je možné, že se to časem změní. Pokud má člověk citlivého partnera, který to bere pomalu, může to být proces, který někdy přinese změnu. Ale u mě je to jinak – mám to tak od dětství a nikdy mi sex nepřipadal přitažlivý, takže u mě se to už určitě nezmění.
Jaká jsou nejčastější nepochopení nebo předsudky, se kterými se ohledně asexuality setkáváte?
Setkávám se s tvrzením, že jsem ještě nepotkala toho pravého, nebo že jsem neměla „pořádného ptáka“. Lidi si myslí, že kdybych to zkusila s tím správným chlapem, určitě by se mi to začalo líbit. Další perla je, že to prý musí být nějaká nemoc, kterou bych měla léčit, a že za to může moje psychika. Jasně, tohle je prý „výmysl 21. století“. Jenže asexualita existovala vždycky, akorát se o ní dřív lidi báli mluvit a radši se přetvařovali nebo předstírali. Někdo si také myslí, že si to vymýšlím jen kvůli pozornosti. Ale buďme upřímní – tohle fakt není ten druh pozornosti, po kterém bych toužila. Další hit je, že jsem asexuální proto, že jsem tlustá a žádný chlap mě nechce. Přitom kdyby lidi viděli tu řadu chlapů, co mě chtěli, a já je odmítla, možná by to přestali omílat.
Jak reagovalo vaše okolí, když jste se rozhodla o své asexualitě otevřeně mluvit? Podporuje vás rodina a přátelé?
Sestra to respektuje, ale říká, že pro ni je to nechutné. Ale pro mě je právě nechutné to, že ona má styk. Když jsem se svěřila, že jsem na holky, mamka byla v pohodě, ale s asexualitou to těžko chápe. Říká mi, že jsem divná a že prý jsem to tak neměla vždycky, že jsem se jako malá zkoumala. Snažím se jí vysvětlit, že to je úplně něco jiného. Táta o asexualitě neví a kamarádi to berou v pohodě. Občas o tom vtipkujeme, smějeme se tomu. Ale jakmile nějaká holka zjistí, že jsem na holky a asexuální, její zájem většinou rychle opadne.
Když někdo skutečně chce být se mnou, bude, i když to nevyhovuje 'normám'.
Holky mi často píšou, ale když se dozvědí, že tohle je můj pohled na věc, tak je to odradí. Jednou mi dokonce jedna holka řekla, že se mnou bude chodit, ale jinak si užívat s jinýma. Na to jsem jí v klidu odpověděla: „Ne, děkuji pěkně.“
Zdají se vám někdy erotické sny, nebo je to pro vás spíš neznámá zkušenost?
Ano, erotické sny se mi zdají, a to celkem běžně. Někdy dokonce i o sexu s mužem, což mě ve snu vzruší. Jenže pak se probudím a říkám si: „Proboha, co to bylo za sen?!“
Setkala jste se někdy s tlakem, že byste měla být „normální“ ve smyslu sexuální orientace? Jak na to reagujete?
Občas to slýchávám od starší generace, ale mezi kamarády s tím problém opravdu nemám. Na TikToku je to ale něco jiného – tam se lidé často odváží napsat věci, které by nikdy neřekli do očí. Slýchávám tam, že „normální“ je mít sex s někým, ale už si to neberu tak osobně jako dřív. Čím víc o tom mluvím, tím víc si uvědomuji, že se to netýká mě, ale jejich představ o tom, co je normální. Když někdo skutečně chce být se mnou, bude, i když to nevyhovuje těmhle „normám“.
To, že necítíte sexuální přitažlivost, může být pro spoustu lidí těžko uchopitelné. Cítíte tedy pouze romantickou, platonickou či estetickou přitažlivost k jiné osobě?
Jsem na holky a dokážu se opravdu hluboce zamilovat. Cítím silnou emocionální a romantickou přitažlivost, ale sex pro mě není součástí té lásky. Nepotřebuji a ani nechci mít sex, i když ta romantická stránka vztahu je pro mě velmi důležitá. Je to pro mě zkrátka jiný druh spojení, který nevyžaduje sexuální intimitu.
Setkáváte se alespoň výjimečně s tím, že vás někdo sexuálně přitahuje?
Mohu říct, že někdo může mít třeba pěknou postavu nebo se mi líbí jeho vzhled, ale to neznamená, že bych s tím člověkem chtěla mít něco víc. Dokážu se přítelkyně dotknout, třeba jí sáhnout na zadek, ale samotný sex je pro mě něco, co mi vůbec nic nepřináší.
Děti pro mě nejsou něčím, k čemu bych měla silný vztah. Mám doma dva králíky a ti jsou pro mě takovými mými dětmi.
Je pro vás problém jako pro asexuála najít partnera?
Pro mě je to obrovský problém. Většina holek ve vztahu očekává i sex, a to je něco, co je většinou odradí. Vím, že kdybych chtěla být s někým, musela bych se hodně překonávat, ale to asi nedokážu.
Spousta asexuálů má problém se sexuálním kontaktem s jinými osobami, autoerotika je pro ně ale v pořádku. Jak to máte vy?
Mám to přesně takhle. Sama se sebou nemám problém.
Existují určité aspekty běžného života, kde vás vaše asexualita činí více vnímavou?
Myslím, že mě moje orientace činí vnímavější a empatičtější k ostatním. Když někdo prožívá stud nebo má pocit, že není „normální“, dokážu se do něj vcítit a pochopit ho. Nikdy neodsuzuji, pokud ten člověk neubližuje jiným. To je také důvod, proč mi lidé často píší na Instagram a já se jim snažím pomoci. Cítím, že jsem pro ně bezpečný prostor, kde mohou být sami sebou. Někdy mi píšou, že si díky mně našli psychologa nebo psychiatra, a to mi dává smysl. V budoucnu bych chtěla být peer konzultantkou, abych mohla dále pomáhat a sdílet své zkušenosti.
Máte pocit, že v dnešní době existuje více prostoru pro akceptaci asexuality?
Určitě je důležité, že se o asexualitě dnes mluví více, hlavně na sociálních sítích. Tyto platformy a také různé skupiny a diskuse jsou velmi nápomocné, protože lidé mají možnost se o tomto tématu dozvědět více a pochopit ho. Když se o tom otevřeně mluví, není to pak jen o tom, že si někdo pomyslí: „Tahle holka je divná, nechce s nikým spát.“ Pokud lidé pochopí, o co jde, je pro ně snazší to přijmout a respektovat.
Existují nějaké organizace, skupiny nebo zdroje, které vám osobně pomohly na vaší cestě, a doporučila byste je dalším?
Existují různé LGBT skupiny na Facebooku, ale ty, které by se konkrétně zaměřovaly na asexualitu, jsem v češtině bohužel nenašla. I v zahraničí je toho dost málo, ale může to být způsobeno tím, že spousta lidí svou asexualitu skrývá.
K dětem bych neměla silný vztah.
Napíšou mi to, ale veřejně by s tím ven nevyšli. I proto se snažím se tomu věnovat čím dál víc, především na Instagramu, TikToku a občas i na YouTube. Mým cílem je podpořit lidi, ujistit je, že to mám stejně a že nejsou sami. Dneska jsou sociální sítě pro většinu lidí součástí každodenního života, snad kromě starších generací. Pokud má někdo hodně sledujících a otevřeně mluví o svých zkušenostech, je to skvělé. Nejlepší rady pocházejí od těch, kteří mají s daným tématem skutečné zkušenosti. Čím více lidí o asexualitě bude veřejně mluvit, tím více se stane akceptovatelnou a pro ostatní bude snazší se k tomu přiznat.
Chcete mít někdy děti?
Děti pro mě nejsou něčím, k čemu bych měla silný vztah. Mám doma dva králíky a ti jsou pro mě takovými mými dětmi. Jako homosexuálka a asexuálka si nedokážu představit tradiční cestu k rodičovství, ale pokud bych se rozhodla mít dítě, pravděpodobně bych volila umělé oplodnění spíše než adopci. Zatím ale děti určitě nechci.
Co byste poradila lidem, kteří začínají objevovat svou asexualitu a nejsou si jistí, jak na to?
Pokud někdo začíná objevovat svou asexualitu, doporučila bych mu, aby sex nejprve vyzkoušel s někým, koho skutečně miluje. Je důležité se zamyslet nad tím, jak se cítí ohledně fyzických dotyků, zda jim to přijde nepříjemné, nebo dokonce „nechutné“, a jak vnímají představu intimity s jinou osobou. Já jsem to osobně zkoušela a až pak jsem si byla opravdu jistá.
foto: se svolením Natálie, zdroj: Autorský článek
