S pupkem, bez svalů a polykají jen fastfood a kilometry? Fit řidič kamionu páchá za volantem gastronomické zázraky

Dobře, na michelinskou hvězdu to asi (zatím) není, ale nevěřili byste, že i za volantem se dá žít zdravě, pokud se chce a je vůle. Kamila jsme objevili v jedné skupině na sociálních sítích a udivilo nás, jak krásně si na cestách coby profesionální řidič kamionu vaří, ještě to umí neméně krásně nafotit a podělit se o recept. Navíc k tomu pravidelně sportuje, a to v jakoukoli denní i noční dobu, a rozhodně se o něm nedá říct, že by byl před padesátkou pupkáčem se svalem v hlavě a bez zájmů. Svaly má, k tomu běhá vytrvalostní běhy a jeho snem je jednou psát blog o tom, jak se dá být řidičem dálkových tratí a žít zdravě. Seznamte se s Kamilem...

Jak jste se, Kamile, dostal k tomu, že na cestách za volantem tak skvěle vaříte?

Nebylo to jen náhodou. Vystudoval jsem obor kuchař-číšník, ale v devadesátých letech byla gastronomie úplně někde jinde než dnes. A mě to absolutně nebavilo. Táta v té době začal podnikat v dopravě a já už se po škole viděl za volantem náklaďáku. A tak se i stalo. Absolvoval jsem vojenskou základní službu už jako řidič na vojně. A po vojně jsem podle plánu nastoupil k otci do firmy jako šofér…

A rovnou kamion?

Ne ne, postupně jsem si rozšířil řidičské oprávnění na všechny skupiny a ve firmě se poznával s různou technikou, s bagry, jeřáby, se vším jsem se naučil pracovat. Táta mě donutil, ať si udělám licenci na osobní, nákladní, vnitrostátní i zahraniční přepravu, tak jsem udělal zkoušky. Licence je teď pozastavená, nicméně firma šla kvůli neplatičům do úpadku a já vylétl z hnízda a začal jezdit u různých dopravců. Nyní jsem v jedné firmě deset let a je to firma, která se zabývá přepravou ovoce a zeleniny.

Řidič kamionu a zdravý životní styl. Jak to jde dohromady? Asi vás takových moc není.

Řidiči kamionů toho musí překonávat hodně, chtějí-li zůstat v kondici. Dlouhé sezení, nepravidelná strava, stres. Pak z toho jsou zdravotní problémy, bolesti zad, špatná fyzická kondice, kardiovaskulární problémy, ucpávání cév, problémy se srdcem, úzkosti. Já sám jsem měl ve 33 letech náběh na infarkt, takže vím, o čem mluvím. Ale zpátky k vaší otázce. Moc nás není, řidičů, kteří řeší stravu a zdravý životní styl. Ale věřím tomu, že když budou mít návod a uvidí určitou cestu jak začít a jak si upravit jídelníček a hlavně jak se začít hýbat, tak to je to, co bych chtěl předat dál. Trochu s tím nakazit ty ostatní.

Co na toto konto posloucháte od kolegů „kamioňáků“?

Věřte, že dost lidí mě odsoudilo. Lidská závist totiž je v poslední době ve společnosti skoro běžná věc. Když člověk něco dělá a o něco se snaží, nejprve se ozvou ti gaučáci, co nedělají nic... Ale naštěstí mám mezi přáteli i normální lidi, kteří mě podporují, a jsem za to strašně moc rád.

Začal jste být takhle aktivní na sociálních sítích proto, že chcete o sebe pečovat, nebo máte opravdu rád jídlo, jste gurmán a milujete vaření?

Jo, mám rád jídlo, je to krásná součást života. Vaření mě baví, i když při studiu jsem to neměl moc rád. Krásně se to otočilo...

Je to životní styl, anebo nějaký druh stravování, diety? Podle čeho se stravujete, je to dělená strava, keto, …?

Moje stravování je založené na velkém příjmu bílkovin, zhruba 2 g bílkovin na 1 kilo tělesné váhy, potom na dostatečném příjmu vlákniny a snažím se uhlídat příjem sacharidů. Ale nejedu úplný keto, to bych nezvládl kvůli vytrvalostnímu běhu. Tam, když není cukr, tak už není síla.

A to všechno zvládáte v doslova „polních“ podmínkách. V jakých podmínkách si vaříte?

No, v bojových (smích). Mám plynový vařič, remosku, pomalý hrnec a spoustu krámů k tomu, nádobí, cedníků, kastrolů, vařeček, nožů, talířů, … Je toho hodně.

Plánujete si jídelníček dopředu anebo je to nahodile, na co máte chuť?

Zhruba si ho plánuju už v obchodě. Když si nakupuju suroviny, tak mi hlavou běží určitý jídelní plán a snažím se, aby to nebylo každý týden totéž. A podle těch surovin si pak vařím v týdnu.

Jaké pochutiny a přísady v kamionu vozíte? Co je pro vás naprostý základ?

Vozím s sebou suroviny, ze kterých pak vařím celý týden. Suroviny, bez kterých se neobjedu, jsou vajíčka, maso, hodně zeleniny, pak z těch mléčných to jsou bílé jogurty, sýry a hodně, hodně tvarohu. To je takový standard, bez kterého se neobjedu.

A máte nějaká jídla, která jsou vaší specialitou? Jaká nejradši vaříte a jaká nejradši jíte?

Já mám oblíbená jídla, bez kterých už téměř neexistuju. Tím jedním jsou vajíčka na jakýkoli způsob. Já těch vajec sním opravdu hodně, je v nich hlavně velký obsah bílkovin, které jsou zdravé a nasytí. A pak je to maso a zelenina, je jedno, jak si to upravím, většinou je to přírodní plátek, buď na másle se zeleninou, anebo se syrovou zeleninou. Brambory se snažím mít v jídelníčku co nejmíň, protože mají špatný glyklemický index, a nahrazuju je třeba vařenou kedlubnou, což je skvělá alternativa. Potom jsem úplně závislý na tvarohu, je jedno, jestli polotučný, nízkotučný, nebo tučný… Měl by se jíst ten nízkotučný, ale já prostě jím zrovna ten, který mám. A na tom už mám takovou závislost, že si ho dávám každý večer s ovocem, do toho lžičku medu nebo domácí marmeládu, ořechy a tak. Ale nejlepší kombinace je s ovocem, dá se to vytunit, třeba přidat vločky. Nahradí to pak plnohodnotně celou večeři a je to obrovský zdroj bílkovin. Bílkoviny opravdu řeším. Jinak nemám vyloženě oblíbené jídlo. Mám rád plátek masa se zeleninou, nemám určené, co bych měl nejradši, Ono se to zdá, ale já nejsem v jídle vybíravej…

Evidentně dbáte i na to, jak jídlo na talíři vypadá. Jí se i očima. Platí to i podle vás?

Jíst se má i očima, to určitě, A to platí i u mě. Ta estetika stolování a celého servírování jídla by měla být vždycky na nějaké úrovni, kterou člověk dokáže. Jiná estetika je, když budete jíst na táboře z ešusu, a jiná je v restauraci. V kamionu je to taky jiné, ale dokážu si poradit. Mám rád, když je jídlo upravené a když nějak vypadá. Je to další vjem a prostě to k tomu patří jako čich, jako sluch, jako chuť.

Jíte sám, nebo si někdy na cestách pozvete kamarády?

Z 99 procent jím sám, protože jsem pořád někde, pokaždý jinde, většinou někde po Evropě. Ale díky sociálním sítím jsem v kontaktu s dalšími kolegy, se kterýma se rád scházím, a ti se vždycky moc těší na to, co uvařím. A je to pak takový milý setkání.

Takhle si vyvařovat – je to mezi kamioňáky obvyklé, anebo jste velká výjimka?

Jako znám pár lidí, kteří si vaří jako já, ale neženou to do takových extrémů. Nepočítají, kolik mají sníst bílkovin na den, ale neodbývají se. Dokonce mám kolegy, kteří mě poprosili, abych jim sestavil jídelníček, což mě potěšilo, protože to je celý důvod toho mýho „tažení proti proudu“. Tak jsem jim ho sestavil na celý týden, včetně seznamu surovin, co si mají nakoupit. A ten jeden, ten to dodržuje, aspoň to tedy říká, a je spokojenej. A to je důležitý. Ještě je donutím k pohybu, a to je skvělý.

Myslíte, že se daleko snáz stane z kuchaře řidič kamionu, který si takhle vaří, anebo z řidiče kamionu kuchař?

To je těžký. Spousta lidí mi píše do komentářů, proč nejdu vařit? Ale lidé v gastru nejsou ohodnocený a obyčejný člověk jde na jídlo radši do fastfoodu než do restaurace... Navíc mě profese řidiče baví i po těch 30 letech.

Tak to buďte rád. Jaké jsou ale vaše další koníčky kromě práce a vaření, máte vůbec čas na něco jiného?

Krom vaření a běhání mám rád kolo, mám rád plavání, mám rád inline brusle i zimní brusle a zajímám se o historii. A s tím je spjaté i to moje cestování, že když někde zaparkuju a obuju kecky, tak se podívám na Google, jestli je někde kolem něco zajímavého. Většinou třeba ve Francii jsou vojenské hřbitovy a velké památníky anebo katedrály, zajímá mě architektura. Hodně času strávím doma s domácími pracemi, protože topíme dřevem, tak třeba měsíc doma štípu dřevo. A snažím se věnovat dětem.

Takže když jste doma, moc času asi nemáte...

I když děti už mě zase tolik nepotřebujou, syn je dospělej, ale i tak se s ním snažím trávit čas. Teď jsme byli spolu na koncertě v Praze a s dcerou jsem chodil na běžecké závody. Ona hraje beach volejbal, tak se obě děti snažím vést ke sportu. Syn zase jede fitness cvičení, tak s ním jdu občas do fitka. Ale volný čas doma, toho je strašně málo, ten počítám na minuty.

A kolik hodin strávíte za volantem denně/týdně/měsíčně/ročně?

No tak tam se musí dodržovat pravidla, je to 9 hodin denně jízdy, dvakrát v týdnu deset, což je zhruba 45 hodin řízení týdně. Ale to nepočítám hodiny strávené v autě. Protože když jedu na týdenní tour, tak je to vlastně 24 hodin, vyrazím do světa a jsem pryč. Auto je můj domov, a tam trávím většinu času. Jsem tady prakticky víc jak doma.

Takže máte kamion přízpůsobený luxusnímu životu? (nadsázka)

Tak to zázemí tady mám opravdu dobrý. Je tady nezávislé topení, nezávislá klimatizace, lednička s mrazákem, jsou tady dvě lůžka, pro druhýho řidiče. A pokud jde o hygienu, tak tu řeším většinou po benzinkách a po firmách. A když to nejde, když stojíte na parkovišti, kde to zázemí není, tak tu mám kanystr s vodou. Takže i když přiběhnu z tréninku v noci, tak se vysprchuju pod tím kanystrem. I když mrzne, tak mi to nevadí. Taky se otužuju, to je vlastně další koníček, takže je mi to prakticky jedno. Hygiena musí bejt, v autě a na cestách to jinak nejde.

A je něco, na co byste si v „kuchyni v kamionu“ netroufl? Nebo co se uvařit nedá? Je toho asi hodně, to je jasné. Říkal jste, že máte remosku…

Mám remosku a ta funguje víceméně jako trouba, takže si upeču maso, kuře, i nějaký dezert, dělal jsem i štrůdl, závin, takže po týhle stránce je to docela vychytaný. Netroufl bych si na pečený věci, jako jsou dorty, kynutý těsta, to nedokážu moc odhadnout, kdy je to vykynutý, pečený buchty a obdobný věci. Do toho se nepouštím. I když stejně to není moc zdravý. Občas ochutnám u tchyně, ale v autě se do toho nepouštím.

K tomu všemu ještě moc hezky fotíte. Neuvažujete o psaní nějakého blogu nebo vydání kuchařky? Určitě by to byl velký hit…

No právě, do budoucnosti bych si chtěl udělat osobní blog o vaření a cvičení v autě a tam bych chtěl sdílet svoje poznatky. Příští rok mě čekají dva velký běžecký závody s týmem a to je velký závazek. Už neběžíte sám za sebe, je to štafetový závod, takže máte zodpovědnost. Dva jsem běžel už letos, jeden byl 380 kilometrů štafeta, kde běží 12 běžců 38 úseků. Byl to Labe Run. V sobotu ráno se vybíhalo v Krkonoších a druhý den se končilo v Děčíně po 380 kilometrech. Každý běžec měl tři úseky různě dlouhé, různý výškový profil tratě a bylo to hodně náročný, protože odpočinek mezi úsekama byl jen pár hodin. A to jsem si opravdu sáhl na fyzický dno svých sil.

Kromě Labe Run jsem pak absolvoval závod Běhej lesy, Vysočina. Tam nás bylo devět běžců, to jsme běhali tři okruhy na Vysočině. Tam byly šílený kopce, strašně moc stoupání, to bylo ještě těžší než to Labe a naběhali jsme přes 200 kilometrů. A na příští rok jsem se upsal na další dva závody, jedním z nich je Vltava Run.

Jak se připravujete?

No právě, musím se připravit. A běžecká příprava začne už teď v zimě a já bych ji chtěl zdokumentovat a sdílet právě na tom osobním blogu. Inspirovat ostatní začínající běžce, poradit jim, jak začít běhat, jak se začít hýbat. Já běhám teď třetí rok a nejsem excelentní běžec, ale moje pevná vůle je veliká. Já když si něco slíbím a když se do něčeho pustím, tak jdu do toho po hlavě a beru to zodpovědně.

Zastavím s autem klidně o půlnoci, v jednu, ve dvě ráno, obuju kecky a jdu ven a jdu si splnit ten svůj trénink. A pak se můžu s čistým svědomím postavit na start závodu a říct si, že jsem v přípravě pro ten závod udělal maximum. A pak si to pořádně užiju. Osobní blog je tedy v plánu, tak uvidíme. Ale je to všechno časově náročné – vaření, zaměstnání, rodina, sport a ještě do toho spustit blog, bude to hodně nabitý.

Doma také vaříte, nebo tam je v kuchyni královnou žena?

Tak vařím občas, jinak nechávám volné pole působnosti ženě. Já se spíš doma starám o ty chlapský věci. Když tam celý týden nejsem, je všechno na synovi, ale ten má svého taky dost, takže chlap tam chybí, a já se snažím obstarat, co je potřeba. Ale občas uvařím a děti jsou za to moc rády. Ty to ocení. Těm chutná víc ode mě než od ženy (smích).

A kde berete inspiraci pro to, co vařit?

Tak něco mě napadá samotnýho a hodně čerpám na internetu. Ani ne ze skupin o vaření, ale sleduju nějaký slavnější kuchaře a ti mají zajímavý recepty, jednoduchý. Já hledám jednoduchý věci. Třeba nedávno jsem dělal banánový brownie a to bylo tak jednoduchý, ale bylo to skvělý, to se povedlo.

Možná i to vás pak inspiruje k tomu blogu...?

Tak já vím, že na internetu obecně chybí, a je to taková díra na trhu, řidič, kterej běhá, sportuje, vaří, stará se o sebe a svoje zdraví… Neznám nikoho na TikToku, na Facebooku ani na jiných sociálních sítích. A asi by to mělo úspěch, tak uvidíme.

Jezdíte obvykle stejné trasy, nebo kam nejčastěji? A když jste v nějaké zemi, ochutnáváte místní speciality? A co máte nejradši?

Z 95 procent jezdí naše firma stálé zákazníky, vozíme potraviny, léky, ovoce, zeleninu, maso, cukrovinky. Hodně vozíme zboží do Anglie, ale tomu se snažím vyhnout, mě Anglie moc nedělá dobře, jezdím rád na jih, Španělsko, Francie, Itálie, země Beneluxu, občas Švédsko, tam to mám taky rád. Takže záběr je širokej, ale jsou to vesměs stejné trasy. A jistě, občas chodím do restaurací. A pak si dávám jídla, která u nás nejsou tak běžná. Mořský plody, ryby, třeba v Holandsku masové koule, místní speciality. Mořské plody, ryby a krevety ve Španělsku, to je taková milá povinnost. V Anglii zase klasickou anglickou snídani. Studuju tu místní kuchyň, i co se týče národů, zajímám se o to, co kde mají zajímavého.

A co byste doporučil?

Třeba historie hranolek je strašně zajímavá. Kdybyste ochutnala hranolky v Belgii, tak je to takovej markantní rozdíl oproti hranolkům u nás, že to jsem musel zastavit a dát si jejich opravdové francouzské hranolky. Jmenují se francouzské, ale Fracnouzi to mají od Belgičanů. A jsou to hranolky ze speciálních brambor, několikrát smažený, v jiným oleji a je to něco úplně jiného. Takže když se někde něco dozvím, dočtu, snažím se to vyzkoušet, ochutnat.

A jaká kuchyně je vám nejbližší?

Tak určitě francouzská a italská, ty jsou mi nejblíž.

Moc děkuju za rozhovor a přeju hodně zdaru s blogem.

Reklama

foto: se svolením Kamila Veselého, zdroj: Autorský článek