Poprvé v historii spí děti v Česku méně než 8 hodin, přesně 7 hodin 52 minut. Ve Flowee jsme již psali, že polovina českých školáků neplní spánková doporučení, důsledkem jsou bolesti hlavy, žaludku a zad, pocity podrážděnosti a depresivní stavy. Trendy sleduje evropská studie HBSC.
„Provádí se každé čtyři roky a trendy hovoří jasně: poprvé v historii se zjistilo, že téměř polovina dospívajících nespí dostatečně dlouho, přičemž standard je známých 8 hodin,“ řekla Flowee Zsofia Pusztai, vedoucí Kanceláře WHO v České republice.
Proč tomu tak je?
Mění se cirkadiální spánkové rytmy mezi dospívajícími, to je neoddiskutovatelný fakt. Chodí spát později, ale do školy musí vstávat pořád v jeden a ten samý čas. Je tedy jasné, že musí spát méně. Pak je tady samozřejmě vliv digitální kultury a čas strávený u nejrůznějších obrazovek. O tom se sice mluví, ale ne dost na to, jak vážný problém to je. Hodinu až dvě před usnutím by nikdo neměl mít zapnutou žádnou obrazovku. Mladá generace má také málo fyzických aktivit, což může negativně ovlivňovat kvalitu spánku. My ten trend vidíme, ale zatím nevnímáme jeho dopad na vývoj mozku, výsledky ve škole. V Česku byl před dvěma lety proveden průzkum se šokujícími výsledky: Tři čtvrtiny žákyň a žáků devátých tříd trpí úzkostnými stavy nebo depresemi, což může být také způsobeno nedostatkem spánku.
Standard je deset tisíc kroků za den, proč nestanovit jako normu 8 hodin kvalitního spánku?
Hodina před spaním bez obrazovky je obecně přijímaná norma. Platí to ale také třeba pro přístroje, ze kterých posloucháme podcasty, nebo se prostě na displeje jen nesmíme koukat?
Je rozdíl mezi tím, když posloucháte podcasty, nebo když posloucháte hudbu. Hudba může být relaxační záležitost, u podcastu se musíte soustředit. Ale je pravda, že nejdůležitější je nedívat se. Modré světlo z displejů a obrazovek má negativní fyziologický spánkový efekt. Těch vlivů je ale spousta – jakou hudbu posloucháte, jak se připravujete ke spánku, jaké máte světlo v pokoji…
My jako rodiče máme povinnost jít dětem příkladem. Musíme s dětmi mluvit o tom, jak správně spát, jaké to má pro nás přínosy, a naopak jaká rizika, když nebudeme spánkovou životosprávu dodržovat. V zemích severní Evropy už přišli na to, že důkladná informovanost má velké přínosy, protože mladí lidé se de facto rozhodují sami. Není to o tom, že jim technologie zakážeme – jsou jiná generace a není to možné. Musí se ale naučit, jak to dělat správně a jak jim může digitální hygiena prospět.
Ve Finsku prý dělají „spánkové výzvy“. Zní to jako hezký gamifikační prvek, jak to probíhá?
Všichni známe klasické výzvy – kdo udělá nejvíce kroků, kdo nejrychleji uběhne půl kilometrů… Ve Finsku zařadili informace o důležitosti spánku do standardní školní výuky a následně vytvořili výzvy a začali plnit cíle. Standard je deset tisíc kroků za den, proč nestanovit jako normu 8 hodin kvalitního spánku? Je to velmi jednoduché to měřit, chytré hodinky, které měří délku a kvalitu spánku, má dnes skoro každý. A oni se prostě dětem snaží vštípit rovnítko, že 8 hodin spánku je jako 10 tisíc kroků denně. A na děti gamifikace funguje, což vidím mimo jiné i na své rodině. Sama mám doma 4 adolescentní děti a ty mi říkají: „Mami, učili jsme se hodně o dobrém spánku, snažíme se to dodržovat – ale ty sama nespíš moc dobře!“
Spánek není luxus, je to životní nutnost
Co je to „sociální jet lag“? Kromě toho, že to je chytlavý termín?
Mezi dobou spánku v pracovní dny a o víkendu je velký rozdíl. A čím větší rozdíl, tím větší důsledky. V týdnu chodí pozdě spát a brzy vstávají, takže se nevyspí dost. O víkendu chodí také pozdě spát, ale nemusí vstávat tak brzy, proto spí déle. A ten rozdíl je stále větší. Pro fyziologii mladého těla není dobré, když přes týden spíte 7 hodin a o víkendu 10 hodin. Proto se tomu říká sociální jet lag. Je to jako když cestujete mezi různými časovými zónami. Spánek přitom není záležitost jednotlivce, ale celé společnosti. Musíme vytvořit dobré podmínky pro zdravý a pravidelný spánek. Spánek není luxus, je to životní nutnost.
Rodiče dnes často limitují dětem dobu, kterou můžou být online. Existuje vůbec univerzální doporučení ohledně času? Ne všechen čas online je stejně kvalitní. Edukativní videa jsou zajisté přínosnější než bezcílný „deadscrolling“ na Instagramu.
Závisí na věku. Před adolescentním věkem by to nemělo být ale více než tři až čtyři hodiny denně bez ohledu na to, jestli se učíme nebo sledujeme Netflix. V Evropě jsou přitom děti online běžně třeba až sedm hodin denně. Dokážete si to představit? I kdyby to měl být kvalitně strávený čas, stále je zde řada negativních faktorů, jako je třeba modré světlo, které negativně ovlivňuje kognitivní funkce mozku. Je důležité chodit ven, pohybovat se, navazovat osobní a sociální vztahy. Jedním z nejrizikovějších faktorů je totiž samota. A komunikace přes internet není stejně hodnotná jako komunikace z očí do očí.
Má na spánek vliv letní a zimní čas?
Samozřejmě. V zimě chodíme často do školy za tmy, spousta zemí proto experimentuje s pozdějším začátkem školy. Je kolem toho vzrušená debata, spousta učitelů i rodičů s tím nesouhlasí, proto je potřeba vše důkladně vyhodnotit a přinášet pozitivní příklady ze zemí, kde to funguje.
Pořád mluvíme jen negativně. Existuje na celé popisované situaci vůbec něco pozitivního?
I přestože je trend spaní negativní, objevují se nástroje a postupy, jak ho zvrátit. Řešení jsou dostupná, stačí se pouze podle nich řídit. A v každé zemi to bude fungovat trochu jinak, v Česku to bude jinak než v ostatních zemích. Možností je ale spousta, stačí si vybrat a mít vůli uvést změny do praxe.
Související…
Reklama
foto: Zdeněk Strnad / Midjourney
