Tajemná území, známá jako „modré zóny“, fascinují koncentrací dlouhověkých lidí. Na světě jich je pět – tu první v oblasti Barbaglia na Sardinii „objevili“ v roce 2000 demograf Michel Poulain a lékař Gianni Pes. Zjistili, že lidé v několika barbaglijských vesnicích se ve zdraví dožívají výrazně vyššího věku, na mapě je označili modrými kruhy a souhrnně tuto oblast označili za „modrou zónu“.
Vědec a novinář Dan Buettner se (ve spolupráci s Poulainem a Pesem, mimo jiné) později pustil do projektu, zaměřeného na identifikaci dalších oblastí s vysokou mírou dlouhověkosti. A našel čtyři: japonský ostrov Okinawa, řecký ostrov Ikaria, kalifornské město Loma Linda a kostarický poloostrov Nicoya.
Ve všech těchto územích je vysoký podíl dlouhověkých lidí a každá oblast se vyznačuje specifickými rysy, které s tímto stavem souvisí. V oblasti Barbaglia je největší koncentrace stoletých lidí na světě, na ostrově Okinawa žijí nejstarší ženy na Zemi, Ikarie má nejdéle žijící populaci s nejnižší úrovní stařecké demence. V Loma Lindě žije komunita adventistů sedmého dne, jejichž průměrná délka života je o 10 let delší než průměrná délka života ve Spojených státech. A na poloostrově Nicoya žije druhá největší komunita stoletých lidí na světě.
Buettner zkoumá fenomén modrých zón už přes dvacet let a tvrdí, že klíčovými faktory dlouhověkosti jsou přirozený pohyb, zdravé stravování, kvalitní mezilidské vztahy a smysl života. Ambici vytvořit modrou zónu v ČR má projekt Zóna dlouhověkosti Třebíč, o němž jsme si povídali s jeho spoluzakladatelkami Zuzanou Štěpánkovou a MUDr. Lucií Petrovou.
Zuzana Štěpánková (Šimečková)
Vystudovala pozemní stavitelství v Třebíči a management na University of Aberdeen. Po letech v realitách ji vlastní cesta dovedla k józe a práci s emocemi. Dnes je uznávanou lektorkou hormonální jógové terapie, terapeutkou Bachových esencí a průkopnicí spojení západní a východní medicíny. Do Česka přivedla film E-Motion a šíří povědomí o vlivu emocí na zdraví. V rodné Třebíči pořádá Festival bohatství a spoluzaložila Zónu dlouhověkosti. (foto: se svolením Zuzany Štěpánkové)
Zuzana Štěpánková, spoluzakladatelka Zóny dlouhověkosti Třebíč, přiblížila vznik tohoto unikátního projektu. „Naše třebíčská zóna vznikla více spontánně než promyšleně,“ přiznává. „Byla to právě reakce na dokument Dana Buettnera, který jsme s manželem zhlédli na konci roku 2023, a byli z celé té myšlenky nadšeni. Tak jsme začali přemýšlet, jak něco podobného přenést do Třebíče.“
Již na jaře 2024 se Zuzana setkala se zdatnou projektovou manažerkou Jiřinou Smetanovou, s níž začaly o modrých zónách diskutovat. „Zmínila jsem se jí, že bychom s mým mužem Petrem chtěli začít budovat první českou zónu dlouhověkosti v Třebíči, a Jiřinka mi odvětila, že o tom s manželem také přemýšleli. Slovo dalo slovo a začali jsme tvořit a plánovat.“
Aby měl projekt odbornou oporu, oslovili Zuzana a její tým třebíčskou lékařku MUDr. Lucii Petrovou, která se k nápadu připojila. „Lucie byla z myšlenky nadšená a v říjnu 2024 tak vznikla Zóna dlouhověkosti Třebíč oficiálně. Jsme velmi rádi, že máme kromě Lucky ještě dalšího odborného garanta, kterým je Mgr. Martin Jelínek, jeden z největších expertů na výživu a dlouhověkost v České republice,“ říká Zuzana.
„Ze začátku to obnášelo hlavně spoustu energie a času ve vytvoření směru, kterým chceme, aby se zóna ubírala, a také finanční prostředky na rozjezd celého projektu. Po konzultaci s vynikajícím advokátem JUDr. Davidem Pytelou jsme se rozhodli založit zónu jako společnost s ručením omezeným, abychom byli flexibilní a zajistili dlouhodobou ekonomickou udržitelnost,“ vysvětluje. Důležité je pro ně také to, že společníci se vzdali jakéhokoli nároku na zisk. „Chceme, aby se vše vracelo zpět do rozvoje celého projektu,“ dodává Zuzana.
Cílem nemusí nutně být dožít se stovky, ale prožít kvalitní a naplněný život ve zdraví.
Zóna dlouhověkosti Třebíč je tedy výsledkem nejen nadšení, ale i pečlivého plánování a odborného zázemí, které by mělo Třebíči pomoci stát se jedním z míst, podporujících zdravý a dlouhý život.
„V rámci Zóny dlouhověkosti Třebíč pořádáme jednou měsíčně pravidelné události, ať už se jedná o přednášky s odborníky, praktické ukázky pohybových aktivit či zdravého stravování, nebo společné výšlapy v Třebíči a okolí. Tvoříme komunitu, která se postupně rozrůstá a sílí. Dostává se do povědomí lidí a přitahuje jejich pozornost,“ popisuje konkrétní činnost projektu Zuzana Štěpánková.
Poukazuje na to, že do projektu se zapojily již stovky lidí, které zajímá, co tvoří, a se kterými jsou nějakým způsobem v kontaktu. „Vidíme, jak zájem o téma dlouhověkosti a zdraví roste, a každý den přibývají noví sledovatelé, podporovatelé a účastníci živých akcí. To nám dělá radost a ukazuje, že jdeme správným směrem,“ upřesňuje.
Pokud jde o praktické fungování projektu, Zuzana dodává: „V praxi to aktuálně znamená hlavně šířit osvětu a konkrétní informace o tom, co můžeme každý den dělat pro podporu našeho zdraví a tím i dlouhověkosti. Do Třebíče za námi pravidelně jezdí Mgr. Martin Jelínek, který je špičkou ve svém oboru, a přináší spoustu zajímavých a praktických informací na živých přednáškách a také díky jeho konzultacím, jakým směrem se ubírat. A obrovskou podporu máme samozřejmě i v MUDr. Lucii Petrové, která vede zájemce o dlouhý a kvalitní život k převzetí zodpovědnosti za své zdraví a podporu skutečné prevence, a to nejen ve své ordinaci. Hmatatelným výsledkem je zatím viditelný zájem lidí. Je to běh na dlouhou trať a my teprve začínáme, ale už nyní je zřejmé, že lidé vyhledávají být součástí komunity s podobně naladěnými lidmi, a často ve svém životě chtějí i něco změnit. Cílem nemusí nutně být dožít se stovky, ale prožít kvalitní a naplněný život ve zdraví.“
Jakým výzvám jste při práci na projektu „modrých zón“ čelili a jaké jsou vaše cíle pro budoucnost? Mohou se objevit nové „modré zóny“?
Asi největší výzva je to časově zkoordinovat s našimi dalšími aktivitami. Zóna dlouhověkosti Třebíč není projekt, který nás živí, jde spíš o dobrovolnictví. Chceme ji však rozvíjet a dopřát adekvátní péči, protože nám to dává smysl, a kvůli tomu jsme zónu založili. Každý z nás má svou práci nebo projekty, máme rodiny a své další koníčky a je potřeba vše skloubit dohromady.
Ideálních výsledků ve zdraví a dlouhověkosti dojdeme, když bude moderní medicína kráčet po boku moudrosti, která tu je již tisíce let od našich předků.
Naštěstí máme skvělou komunitu lidí a každý rád přidá ruku k dílu, když je třeba – někdo se stará o sociální sítě, jiný o e-maily nebo organizaci atd. Činnosti jsme si rozdělili tak, aby to byl dlouhodobě udržitelný model. A chceme v nějaký moment být ekonomicky natolik stabilní, abychom byli schopni mít i někoho na částečný nebo hlavní pracovní poměr, a budeme schopni je adekvátně zaplatit za jejich odvedenou práci pro zónu. Plánů máme opravdu hodně a postupně je chceme realizovat.
Věříme, že se objeví spousta nových „modrých zón“, a budeme za to moc rádi.
Jaké místo podle vás mají technologie, jako jsou moderní medicína a digitální zdraví, ve vztahu k dlouhověkosti a pilířům života v modrých zónách?
Žijeme v 21. století, takže technologie jistě své místo mají. Věda jde neustále kupředu a je to skvělé. Myslím, že ideálních výsledků ve zdraví a dlouhověkosti dojdeme, když bude moderní medicína kráčet po boku moudrosti, která tu je již tisíce let od našich předků. Já osobně jsem zastánce prolínání těchto dvou směrů, protože mi to dává největší smysl. Ono se nic nemá přehánět a je třeba, aby byla vždy zachována nějaká rovnováha a zdravý selský rozum.
Co byste poradila mladší generaci, aby si už teď vybudovala návyky, podporující dlouhověkost a kvalitní život ve stáří?
V posledních letech jsem zaznamenala u mladých lidí vysokou spotřebu energy drinků a různých sladkých sycených limonád, které rozhodně ke zdraví a dlouhověkosti nevedou. Takže jednoznačně snížit spotřebu těchto nápojů a vyměnit je za filtrovanou neperlivou vodu nebo bylinné čaje. To stejné je s fastfoodovými řetězci – když si jednou za čas dají nějakou „pochoutku“ z těchto podniků, asi se to nezblázní, ale rozhodně by to neměla být každodenní strava. To, co jíme, tím se stáváme. Zeptejte se úspěšných lidí, kteří něco budují – firmy, projekty, sny... Řeknou vám, že zdravé jídlo je základ. Spousta z nich nepije ani alkohol, protože vědí, že je to akorát brzdí v jejich vizi. Samozřejmostí by měl být také pohyb, zvlášť tady totiž platí, že co v mládí načerpáme, to už nám nikdo nevezme. A na co je fajn určitě zaměřit svou pozornost je to, co nám v životě dává smysl, tam kde cítíme, že jsme přínosem pro společnost a komunitu, a to rozvíjet. Potom budeme mít každý den důvod vstát z postele a prožít naplněný den.
***
MUDr. Lucie Petrová
Pracuje jako praktická lékařka v Třebíči a částečně na urgentním příjmu v Novém Městě na Moravě. Zkušenosti z interny, LDN, mateřské i celostní léčby v Tišnově ji přivedly k pohledu na zdraví jako na rovnováhu těla a emocí. Zaměřuje se na prevenci a hledání příčin nemocí, kombinuje klasickou medicínu s homeopatií, Bachovými esencemi či TČM. Dále se vzdělává, kromě celoživotního vzdělávání v oboru Všeobecné praktické lékařství aktuálně studuje na Akademii klasické homeopatie a dále kurz Trauma informovaný přístup v pomáhajících profesích na Institutu léčby a prevence traumatu. (foto: se svolením Lucie Petrové)
Existují nějaké biologické nebo genetické faktory, které hrají v dlouhověkosti obyvatel modrých zón zásadní roli, nebo jde hlavně o životní styl?
Touto otázkou se zabýval mimo jiné již Dan Buettner ve svém dokumentárním cyklu „Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón“. Pochopila jsem, že jde spíše o významné spolupůsobení faktorů životního stylu a určitého psycho-sociálního nastavení obyvatel v dané komunitě.
Jak se mění pohled moderní medicíny na stárnutí? Vidíte posun k většímu důrazu na prevenci a inspiraci přirozenými vzory, jako jsou modré zóny?
Vnímám velkou tendenci moderní medicíny směrem k posílení významu prevence. V rámci své pozice nyní vidím především podporu zajišťovanou zdravotními pojišťovnami. Nenazvala bych to však důrazem, ale spíše povzbuzením, motivací a vybízením. Na jedné straně pro nás lékaře prostřednictvím různých bonifikačních programů, abychom prováděli preventivní prohlídky. Na druhé straně i pro pacienty výměnou za konkrétní výhody plynoucí z jejich účasti na preventivní prohlídce u svého praktického lékaře. Na preventivní prohlídku hrazenou zdravotní pojišťovnou má nárok každý registrovaný pacient, a to jednou za dva roky.
Domnívám se však, že příčinou těchto motivačních programů je především snaha o úsporu nákladů na zdravotní péči. Tato se samozřejmě liší u zdravého, chronicky nemocného, vážně nemocného a invalidizovaného pacienta. Upřímně, nějakou hlubší motivaci přirozenými vzory typu modrých zón v souvislosti s preventivními programy moderní medicíny nevnímám.
Jaká specifická strava v modrých zónách se ukazuje jako klíčová pro dlouhověkost? Jsou nějaké konkrétní potraviny nebo kombinace, které hrají zásadní roli?
Jak je patrné ze zmíněného dokumentu Dana Buettnera, v některých zónách jsou určité typické kombinace, které se jeví jako velmi prospěšné. Nicméně jistě se nedá říct, že by to byla právě ta ona konkrétní varianta surovin, která by hrála zásadní roli v dlouhověkosti všech a všude.
Strava není jedinou ani klíčovou příčinou dlouhověkosti obyvatel modrých zón.
V mém postřehu vidím jako významnou dominanci stravy na bázi rostlinného původu a pestrost v jejím složení. Důraz je kladený i na určitou střídmost v konzumaci množství stravy.
Současně chci připomenout, že jak z dokumentu jasně zaznívá – strava není jedinou ani klíčovou příčinou dlouhověkosti obyvatel modrých zón. Je jedním z pilířů, které byly Danem Buettnerem nadefinovány jako vypozorované a zcela zásadní v jeho vnímání všech souvislostí dlouhověkosti. Jde tedy o kombinaci více skutečností a životních principů, které jsou příčinou.
Jaký vliv má stravování v modrých zónách na mikrobiom a celkové metabolické zdraví? Můžeme se z toho něco naučit pro prevenci civilizačních nemocí?
Pokud si dobře pamatuji, tématu mikrobiomu není v rámci modrých zón věnována zvláštní pozornost, rozhodně ne jako zásadnímu faktoru. Na zdravé fungování metabolismu, tedy látkové výměny, má u obyvatel modrých zón klíčový vliv převaha kvalitní rostlinné stravy a čerstvost používaných potravin.
Důležitou roli hraje také respektování místní příslušnosti strávníků, tedy používání surovin, které pocházejí z kontinentu, kde obyvatelé žijí. Je ale třeba připomenout, že prevence civilizačních nemocí není jen otázkou volby stravy. Stejně významný je i poměr mezi příjmem a výdejem energie, tedy fyzická aktivita přiměřená množství a složení stravy.
Veřejnost často přehlíží hlubší příčiny nemocí, přestože jsou již nějakou dobu dobře popsány v různých informačních i vědeckých zdrojích. Tento pohled ukazuje, že kvalita našich emocí hraje zásadní roli v našem zdraví. A pramenem těchto emocí je úroveň našich vztahů, především vztahu, který máme sami se sebou. Právě od něj se odvíjí vztahy s našimi blízkými, přáteli, kolegy, společností i lidstvem, jehož jsme všichni součástí.
Většina diet v modrých zónách je bohatá na rostlinnou stravu. Jaký je váš názor na rostlinné bílkoviny versus živočišné z pohledu dlouhověkosti?
Plně souzním se závěrem, který vypozoroval pan Buettner. Čím více dáme prostor rostlinným bílkovinám na úkor živočišných, tím více pečujeme o zdraví celého organismu. Na tělesné úrovni tak dáváme šanci zachovat dobrou kondici. Neříkám „ne“ živočišným bílkovinám, ale přemíra tohoto zdroje nám neprospívá. Jsme v přebytku, který je viditelný všude kolem nás.
Kvalita vztahů a celkový systém hodnot, kterým dáváme pozornost, jsou v západní medicíně, pokud jde o souvislosti s nemocemi, zcela opomíjeny.
Každý máme jiné tělesné potřeby v závislosti na naší konstituci. Jsou typy, které dobře snášejí živočišnou stravu, a potřebují ji pro svou pohodu. Naopak jsou typy, pro které by větší množství živočišných bílkovin mohlo být kritické. Není možné aplikovat jedno doporučení pro všechny. Je důležité respektovat své potřeby a udržovat vyváženost s vědomím všeho, co jsme dosud zmínili.
Lidé v modrých zónách se přirozeně hýbou, aniž by chodili do posiloven. Jaký druh pohybu je podle vás nejpřirozenější pro dlouhověkost a zdravé stárnutí?
Jednoznačně prostá chůze. Je to nejpřirozenější způsob pohybu, který máme k dispozici. Podle možností každého z nás existuje mnoho variant, jak můžeme chůzi uchopit, ať už jde o tempo, terén nebo vzdálenost. Také vnímám jako přirozený pohyb vše, co souvisí s každodenním zajištěním sebe a domácnosti.
Jak důležitá je v modrých zónách regenerace a spánek? Vidíte rozdíly v kvalitě spánku oproti moderním západním společnostem?
Ano, je. A jsem ráda, že i toto téma pan Buettner v rámci modrých zón zmínil. Rozdíl nevidím v kvalitě spánku, ale spíše v hodnotě a významu spánku, který moderní západní společnost stále ještě velmi opomíjí. Aspoň to je má zkušenost a pozorování.
Které prvky z modrých zón bychom mohli aplikovat do běžné západní medicíny a zdravotní prevence?
Za mě všechny. Strava a pohyb už nějaké své místo mají, ale mám pocit, že jsou stále málo viditelné. Možná by bylo potřeba upravit formu, aby byly lépe viditelné. Kvalita vztahů a celkový systém hodnot, kterým dáváme pozornost, jsou v západní medicíně, pokud jde o souvislosti s nemocemi, zcela opomíjeny. Moje dosavadní zkušenost mě přivedla k přesvědčení, že jde minimálně o stejně významné téma jako strava a pohyb.
