PONDĚLNÍ ROZCVIČKA ZDEŇKA STRNADA. O víkendu začal platit letní čas, jedna z věcí, která dokáže spolehlivě rozhádat jakoukoliv partu. Obojí má své zastánce i odpůrce, těch prvních je výrazně méně, což šlo jednoduše vysledovat z předvíkendových titulků: Proč pořád měníme čas a přicházíme o miliardy i zdraví, Změna (času) opravdu škodí, 64 % Čechů nespí dobře, Zotavení z přechodu na letní čas může trvat i tři týdny.
O změně letního času se mluví už velmi dlouho, v roce 2019 to dokonce už bylo velmi blízko, když si tehdy 85 % obyvatel Evropy odhlasovalo, že chce zrušit střídání času. Problém nastal v okamžiku, kdy mělo dojít k rozhodnutí, který z časů zůstane. Pokud by totiž platil letní čas, znamenalo by to, že na severu Evropy bude slunce vycházet třeba o půl jedenácté dopoledne, pokud by platil čas zimní, na jihu by se začalo brzy stmívat, což není pro turisticky založený jih vůbec dobré.
Rozhodovací princip je logický, chceme změnu, ale takovou, abychom na tom vydělali my. Připomíná to klasický NIMBY efekt (not in my backyard, aneb dělejte si to, kde chcete, jen ne tam, kde bydlím já), který známe dobře i z Česka. Chybí nám statisíce bytů, všichni by chtěli bydlet, ale ti, co už bydlí, nechtějí, aby se stavělo v jejich okolí. To samé platí o železnici, silnicích, nákupních centrech etc. Jenže pokud má být Evropa působit jako celek, neměla by se zadrhnout na něčem, co už desítky let docela dobře funguje podle klasického kompromisního principu, že každý musíme ustoupit trošku.
V pondělí se bude v Parlamentu diskutovat o problematice konopí, už asi po stopadesáté. V současné době je v Česku léčebné konopí povoleno a to jiné konopí podle zákona dekriminalizováno. Což ovšem nebrání policii občas zavírat důchodce za pár kytek na zahradě. Naštěstí máme příčetného prezidenta, který se snaží největší lapsy napravovat, a uděluje sem tam nějakou milost.
Systémové řešení se stále hledá, ale i seberacionálnější návrh má vzhledem k fragmentovanému Parlamentu minimální šanci na úspěch. Aspoň snažit se o to budou Ivan Bartoš (Piráti), Patrik Nacher (ANO), Jindřich Vobořil (poradce premiéra), Pavel Kubů (předseda pacientského spolku KOPAC), Jana Smiggels Kavková (předsedkyně Asociace organizací v oblasti vězeňství). Nejlepší by ovšem bylo, kdyby na konopí vyhlásila Evropská unie podobné dotace jako na řepku. Věřím tomu, že by se žlutá republika hezky zazelenala a krásně provoněla. Mimo jiné je sestava diskuze nesourodá jen naoko: ano, i Patrik Nacher je zastánce konopí.
V úterý se pak bude diskutovat, co je potřeba k tomu, aby byla v Česku legální eutanazie. Konference „Rozhodování na konci života“ s podtitulem „Podmínky pro vznik zákona o paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanazii“ je samozřejmě naprosto fér, dokonce i na apríla. Jenže dokud budou v Parlamentu sedět konzervativní koalice, jejímiž členy budou strany s minimálním voličstvem, ale maximálním vydíracím potenciálem, můžeme na důstojnou diskuzi na toto téma zapomenout. Stejně jako v případě konopí. Takže možná nebylo datum diskuze zvoleno zase tak náhodně.
Na obě akce se samozřejmě s Flowee vypravíme a přineseme vám reportáž. Nečekáme ale žádné zázraky, prozatím tedy doporučujeme zabývat se poněkud veselejšími věcmi, jako například novým podcastem Alarmu s názvem Rozcvička a revoluce.
Vychází z toho, že zdravý životní styl byl ukraden značkami proteinových nápojů, drahými fitcentry a předraženými century jógy, pokouší se dopátrat odpovědi na otázku, zda existuje antikapitalistický přístup ke cvičení, a naznačuje, že by bylo možná vhodnější používat název tělocvik, u kterého jde o sílu kolektivního dělnického těla, ne o individuální úspěch a soutěžení. Zazní naprosté stand-upové perly, jako například to, že golf vymysleli bílí muži, aby mohli chodit na procházky a nikdo je nepovažoval za gaye, že lukostřelba je sporná, neboť v Tolkienových dílech se jí zabývají hlavně elfové, což je bílá megaburžoazie na rozdíl od skřetů, kteří představují dělnickou třídu, dehumanizovanou podobně, jako jsou dehumanizováni voliči Tomia Okamury.
Tak hezký týden!
Reklama
foto: Midjourney / Zdeněk Strnad
