Mnozí z nás si ještě v posledním ročníku střední školy nejsou jisti tím, co přesně vlastně chtějí v životě dělat. A pak jsou i tací, kteří už v šesti letech rodičům s klidem oznámí například to, že jednoho dne budou studovat biologii a později žít v tropických deštných lesích Amazonie – a za tím si pevně stojí.
Do této kategorie patřím i já. Pravda je, že původně jsem snil o Brazílii, konkrétně o Manausu. Nakonec jsem ale dostal příležitost pracovat jako dobrovolník na jistém charitativním projektu pro nezletilé matky, který probíhá v peruánském Iquitos. Stejně jako kdysi Manaus i toto město mě fascinovalo tím, že je ze všech stran obklopeno džunglí, a to tak dokonale, že se o něm často mluví coby o „ostrově“. Nevede do něj žádná pozemní komunikace, pokud ho tedy chcete navštívit, musíte cestovat letecky či lodí.
První Vánoce v chatrči bez stěn
Před několika roky jsem si tedy zabalil svých pět švestek. Vzal jsem si jen příruční zavazadlo, což mí příbuzní a známí považovali za finální doklad toho, že jsem se definitivně zbláznil, a vyrazil si konečně splnit svůj dětský sen. Na zkoušku na půl roku s tím, že dál se uvidí…
Nakonec mi cestu brzy po příjezdu zkřížila jedna neobyčejně půvabná Peruánka, díky níž jsem se velice rychle dokázal adaptovat na místní drsné podmínky, a která se později stala mojí ženou. Strávil jsem s ní své první Vánoce v Iquitos, a to v dosud nedokončené chatrči její matky. Tím je v tomto případě míněno to, že dotyčná stavba měla pouze podlahu a střechu, nikoliv však stěny. V důsledku toho jsme v ní nemohli mít téměř žádný nábytek a spávali tak pod moskytiérou přímo na zemi.
Díky této známosti jsem během několika týdnů pochopil, že se dá docela klidně bydlet bez vody z kohoutku, elektřiny, WC, koupelny a vlastně i většiny nábytku. Jídlo lze bez problémů připravit na ohni, respektive na grilu, a konzumovat ho můžete stylově na banánových listech.
Stravování v pralese. Zdroj: Autor textu
První Vánoce v Peru se mi jednoznačně vepsaly do srdce. A to navzdory tomu, že jsem se nacházel asi 12 000 kilometrů od domova a neměl prakticky nic, na co jsem byl zvyklý ze svého pohodlného rodinného domku v Česku, jehož rekonstrukci jsem shodou okolností dokončil krátce před odletem.
Teprve až později jsme naši domácnost obohatili i o věci typu plynový sporák či benzínový generátor na výrobu elektrické energie pro nabíjení mobilních telefonů, notebooků a tak dále. V této souvislosti mě mimochodem poměrně překvapilo zjištění, že tu nikdo nepoužívá solární panely. Buď to souvisí s vyššími finančními náklady, nebo s tím, že tato technologie je náročnější na instalaci a následnou údržbu. Nejsem si jistý.
Co mi naopak od počátku dělalo potíže, bylo například zvyknout si na časté přesuny v dřevěných loďkách, které vypadají, že se každou chvíli rozpadnou, a není nic neobvyklého, když jim uprostřed plavby vypoví motor. Nepříjemné je také období, kdy hladina řek stoupne natolik, že k domům, nacházejícím se v záplavové zóně, se musíte brodit minimálně po kolena ve vodě, přičemž stejně probíhají třeba i každodenní cesty s dětmi do školy.
Lidé jsou pracovití, pomoc však potřebují
Jak už jsem zmínil v úvodu, pracoval jsem v Iquitos nějakou dobu jako dobrovolník, jehož hlavním úkolem bylo nastartovat a rozběhnout nový projekt pro mladé matky ve finanční nouzi. Kromě toho jsem příležitostně vypomáhal rovněž s dětmi zařazenými do adopcí na dálku.
Vím, že mnoho lidí v Česku má tendenci podobné aktivity kritizovat. Jedním z nejoblíbenějších tvrzení je, že místní obyvatele pouze učí „nastavovat ruce“, což ovšem vůbec nemusí odpovídat realitě. Vždy záleží pouze na tom, jak přesně podmínky pro účast v daném projektu nastavíte. Například všechny „adoptované“ děti studují, a to mnohem tvrději a zodpovědněji než jejich spolužáci, aby dosahovaly dlouhodobě kvalitních výsledků a o podporu nepřišly.
Průměrný plat zde činí asi 10 000 Kč, přičemž ve středních společnostech je to zhruba 11 000 Kč a ve velkých i přes 14 000 Kč. Na druhé straně, pokud žijete sami a stačí vám úplně ono jednoduché cuarto, pak za bydlení dáte stále jen čtvrtinu svého měsíčního příjmu.
Zdejší oblast je opravdu chudá, a mnoho lidí se proto snaží uživit rybolovem a pěstováním ovoce a zeleniny na takzvaných chakrách. Ty vznikají mýcením pralesa, což má velice negativní důsledky. Ve skutečnosti je to z hlediska odlesňování mnohem větší problém než třeba činnost různých dřevařských společností, protože rodin, které na chakrách zkouší hospodařit, je v celkovém součtu obrovské množství. To znamená, že zvládnou pokácet a spálit i mnohem víc stromů, byť nedisponují pokročilou technikou.
Naprosto mylný je i názor, že zdejší lidé jsou líní a raději přijímají humanitární pomoc. Je to naopak. Ve zdejších venkovských oblastech musí pracovat mnohem tvrději než farmáři u nás v Česku, kteří si mohou dovolit drahé zemědělské nástroje a hnojiva.
Ve městech je bohužel práce nedostatek a ti, kteří do nich přicházejí z venkova, aby se pokusili začít nový život, často končí u nějaké kriminální činnosti. Rozšířená je například prostituce nezletilých, což byl také jeden z hlavních důvodů vzniku našeho projektu. Ostatně, někoho možná překvapí, že v sousední Kolumbii postavili dětské sňatky mimo zákon teprve v listopadu 2024.
Ke štěstí stačí málo
Život v Amazonii se liší od života v Česku rovněž v tom ohledu, že si tu všichni mnohem víc vzájemně pomáhají. Často vaříme společně se sousedkami pro deset až patnáct lidí, pořádáme lokální sbírky pro vážně nemocné, nebo organizujeme různé akce pro nejchudší děti, které jsou za ně až dojemně vděčné.
Náklady na bydlení jsou tu v porovnání s Českem extrémně nízké. Na venkově zaplatíte za pronájem dřevěného domku s velkou zahradou v přepočtu asi 3200 českých korun, případná elektřina a voda z kohoutku se platí zvlášť podle spotřeby. Ve městě za tzv. cuarto, což je malá místnost se základním nábytkem, bez kuchyně, ale s vlastní sprchou i WC, o tisícovku méně včetně všeho, bez ohledu na spotřebu.
V džungli. Zdroj: Autor článku
Stejně tak levné je i jídlo. Kompletní obědové menu, tedy polévku, hlavní chod a nealkoholický nápoj, pořídíte bez problémů do 45 korun. Pokud si vaříte sami, výsledná cena jedné porce je samozřejmě ještě nižší. Mezi zajímavosti zdejší gastronomie patří například i skutečnost, že obvykle dostanete na talíř dvě různé přílohy, a nikoliv jen jednu, jak je zvykem u nás v Česku.
Nutno dodat, že průměrný plat zde podle BDEX činí asi 10 000 korun, přičemž ve středních společnostech je to zhruba 11 000 korun a ve velkých i přes 14 000. Na druhé straně, pokud žijete sami a stačí vám úplně ono jednoduché cuarto, pak za bydlení dáte stále jen čtvrtinu svého měsíčního příjmu.
Obrovskou výhodou pochopitelně je, že ve zdejších končinách nemusíte topit. Stejně tak se tady vůbec nepoužívá teplá voda na koupání ani umývání nádobí. Za těmito účely nosíte vodu z řeky, eventuálně zachycujete tu dešťovou. V určitých oblastech lze vodu z přírodních zdrojů i pít, což ostatně běžně dělám. Nedoporučoval bych to ale raději nikomu, kdo sem přijede pouze jako turista a nemá dostatek zkušeností.
Jelikož příprava dřeva na topnou sezónu nikdy nepatřila k mým oblíbeným činnostem a navíc bytostně nesnáším zimu, takové podmínky mi naprosto vyhovují. Co se týče připojení k internetu, je možné přes mobilního operátora, případně Starlink od firmy SpaceX.
Nutno dodat, že dříve jsem bydlel v bytě ve velkém městě i ve výše zmíněném rodinném domě na malé vesničce, takže činnosti jako štípání polínek, mačetování či rozdělávání ohně mi nedělalo problémy ani před mým přesunem do Peru. Stejně tak jsem byl už od dětství zvyklý pracovat na zahradě, hodně chodit do přírody a především ji respektovat. I kvůli těmto věcem mě místní komunita poměrně rychle přijala, a dokonce jsem dostal příležitost učit se od známých šamanů.
Amazonie je zkrátka nádherný kout Země, plný srdečných lidí, z nichž mnozí mají zcela mimořádné vědomosti o tropických deštných lesích a jejich fauně i flóře. Může být krutá i přívětivá: dokáže vás zabít stejně snadno, jako uzdravit z nějaké závažné nemoci. A pokud jsem snad kdysi pochyboval o tom, zda je to pro mě vhodné místo, pak tady, u planoucího ohně uprostřed divočiny, obklopen svými blízkými, jsem je definitivně ztratil.
Související…
