Víte, co mají společného malíř Rembrandt van Rijn a fyzik Isaac Newton? Krom toho, že je zajímaly barvy a také se mohli setkat – Rembrandt zemřel roku 1669, Newton se narodil v toce 1642 – se oba stali oběťmi ekonomické bubliny, která je připravila o značné finanční částky.
Ekonomickou bublinou je označováno obchodování s určitou komoditou za takovou cenu, která v zásadě neodpovídá její hodnotě. Při střízlivém pohledu se nám bude zdát, že logicky uvažující člověk nebude investovat do něčeho, co za vložené finance nestojí. V reálném světě to však vždy neplatí. Vidina zisku ovlivní psychologii investorů tak, že věří v pokračování růstu ceny, i když zdravý rozum i průzkum trhu mluví o vzrůstající odchylce od hodnoty skutečné. Varovným signálem může být i ekonomicky nezdravé exponenciální tempo růstu cen. To tak ovšem mohou vnímat lidé ekonomicky vzdělaní, kteří mají přehled o vývoji trhu.
Do hry však v této etapě vstupují i takzvaní příležitostní investoři, lidé „z davu“, kteří se chtějí chopit příležitosti také si něco urvat. Na jejich chování mají vliv například média, tržní spekulace s levnými penězi a v neposlední řadě iracionální davová psychóza. Stačí pak, aby takto uměle vybuzený trh postihlo několik málo varovných propadů, a nastává o to strmější pád. Příkladů v historii dávné i nedávné najdeme mnoho.
Šel malíř chudě do světa
Jednou z prvních a také nejznámějších ekonomických bublin byla takzvaná „tulipánová horečka“ v letech 1630–1637. Propukla poté, co byly do Holandska z Turecka dovezeny cibulky tulipánů, o něž zpočátku nebyl valný zájem, pak je ale jejich pěstitelé začali křížit a objevily se nové barevné formy. To probudilo zájem, na nějž zahradníci nebyli připraveni. Zatímco se na počátku prodávala jedna cibulka zhruba za jeden gulden, nedostatek tohoto zboží cenu vyšrouboval. Tulipán jako nedostatkové zboží se stal velice populární květinou a na jeho ochranu byly dokonce vyhlášeny zákony, které hrozily vězením tomu, kdo by nějakou cibulku poškodil.
Na aukcích cena vzrostla tisícinásobně a těsně před prasknutím oné bubliny v roce 1636 byla prodána cibulka křížence Semper Augustus za těžko uvěřitelných 4 600 guldenů, když roční plat tehdejšího kvalifikovaného dělníka činil nanejvýš 350 guldenů. Lidé, kteří se v obchodování nepříliš vyznali, prodávali nebo zastavovali domy, jen aby mohli na tulipánech profitovat. Pak ale najednou bylo na trhu cibulek dost a jejich cena prudce klesla. Jednou z obětí spekulace se stal právě i malíř Rembrandt van Rijn, jemuž v té době nešla na odbyt ani jeho geniální plátna, musel vyhlásit úpadek a nakonec prodat i dům.
Newton neuměl počítat
O necelých sto let později obdobně splaskla takzvaná „jihomořská bublina“. Na počátku 18. století zažívala Anglie velký hospodářský růst, ale státní dluh vinou válek vzrostl v roce 1711 na deset milionů liber šterlinků. Spekulativně založená akciová společnost South Sea Company však převzala větší část dluhu ve výši devíti milionů s tím, že jí vláda garantuje šestiprocentní úrok. Společnost také dostala čtyři obchodní lodě a monopol na obchod se španělskými koloniemi v Americe. Proud amerického zlata a stříbra však přitékat nezačal, protože z politických důvodů zůstaly španělské přístavy v Americe pro Brity uzavřeny. Přesto cena akcií společnosti rostla. Příčinou byla dobře mířená propaganda i vznik společností, které měly jediný úkol, a to právě obchod s akciemi South Sea Company. Cena akcie vzrostla ze sta liber na desetinásobek, South Sea Company vydávala další a další a přitom slibovala 10 procent dividendu.
Pak ale přišla válka se Španělskem a bylo jasné, že žádný obchod nebude. Přesto společnost ještě požádala vládu o možnost navýšit kapitál, ale to se už nestalo. Ještě v červnu 1720 měla akcie společnosti hodnotu 1050 liber, pak se však provalilo, že členové jejího vedení hromadně akcie prodávají, a ty rychle klesly na původní hodnotu. Americký ekonom Benjamin Graham, autor publikace Inteligentní investor, tvrdil, že Isaac Newton, který dokázal propočítat pohyb planet, nedokázal kalkulovat s šílenstvím lidí a na spekulaci s akciemi South Sea Company prodělal v přepočtu téměř čtyři miliony dolarů. Do konce jeho života pak před ním nikdo nesměl jméno společnosti vyslovit.
Svět se změnil, internet vládne
Velké oči byly příčinou vzniku i pádu Compagnie du Mississippi, která vznikla v téže době ve Francii za stejným účelem, tedy využít zámořského bohatství, tentokrát v oblasti ústí stejnojmenné řeky. Společnost dokonce prosadila u francouzského regenta Filipa Orleánského to, aby Louisianu nechal uměle osídlit vězni a prostitutkami, které zvláštní zákon pod touto podmínkou omilostnil. Obchod se však nerozeběhl a cena vydaných dluhopisů v roce 1720 spadla na minimum.
Svět se z těchto vzestupů a pádů na dlouho poučit nenechal a neumí to ani v současnosti. Příkladem může být takzvaná „internetová bublina“ z přelomu tisíciletí. Ministerstvo obchodu USA v roce 1996 vydalo zprávu, v níž se konstatuje, že objem využití internetu se každých sto dní zdvojnásobuje, a zároveň v ní odhadlo, že v roce 2002 internetový obchod dosáhne objemu 300 miliard dolarů. Do internetových projektů začaly přitékat peníze. Boom vzrůstal, i když většina nově vzniklých firem, které dostaly souhrnné pojmenování dot-com, tedy v češtině tečka com, byla prodávána dříve, než vyschly finance od investorů.
Růst hodnoty takových společností se zlomil v roce 2000. Roku 1998 byl Yahoo! nejpopulárnějším výchozím bodem pro uživatele webových stránek a akcie společnosti přinášely k 3. lednu 2000 výnos 118,75 dolarů na akcii. Bublina však praskla a 26. září 2001 to už bylo jen něco málo přes osm dolarů. Roku 2007 postihla USA a související ekonomiky hypoteční krize, jejíž příčinou bylo hlavně rizikové financování hypotečních úvěrů, potažmo snížení úrokových sazeb, kvůli němuž enormně vzrostl počet prodávaných domů, což však neodpovídalo možnostem americké ekonomiky. Výsledkem byla snížená hodnota dolaru, propad akciových indexů, krach mnoha společností a velký nárůst nezaměstnanosti.
foto: Profimedia
