Demokracie pochází z řeckého „dēmokratía“, tedy vláda lidu. Přesto s každým rokem narůstá počet lidí, kteří mají pocit, že na vládu nemají vliv. Následující příklady ale dokazují, že občanský aktivismus ještě nevymřel. Pojďme na věc pěkně od kořenů. Od kořenů trávy.
V roce 2005 se na silnicích kolem města Durban v Jihoafrické republice začaly objevovat lidské blokády. Muži i ženy oblečení v červených trikách bránili autům v průjezdu, aby dali najevo nesouhlas s násilným vystěhováním chudáků z jejich chatrčí. Podle New York Times hnutí zvané Abahlali baseMjondolo nebo také Červené košile „otřáslo politickou sférou v Jihoafrické republice“. Jejich boj byl tuhý, hnutí čelilo mnoha politickým, ale i násilným represím. Přesto mělo úspěch.
Jedná se jenom o jeden z mnoha úspěšných případů grassrootingu – občanského aktivismu, který využívá kolektivní akce k tomu, aby měl vliv na politiku. Tradiční politika je dokonalým příkladem přístupu „odshora dolů“, kdy malá skupina lidí rozhoduje o většině. Rozhodnutí tedy přichází ze strany autority. Grassroots – v překladu „kořínky trávy“ – je přístup „odspoda nahoru“. Podřízená většina se snaží ovlivnit rozhodnutí autorit.
Lidé mají moc
„Obecně je třeba překonat představu, že člověk nemůže nic ovlivnit. To je dle mého názoru silně zakořeněná idea, ze které pak vychází obraz aktivistů jako naivních lidí, kteří se mylně domnívají, že něco zmůžou,“ řekl občanský aktivista a blogger Věnek Bonuš serveru e15. „Termínem ‚grassroots‘ označujeme organizace bez vlastních zaměstnanců fungující jako asociace na základě dobrovolné činnosti svých členů,“ doplňuje Vojtěch Černý v publikaci České grassroot organizace jdou do Evropy.
Příkladem graasrootingu je i slavná ukrajinská revoluce Euromajdan. Šlo o občanské protesty, které se postavily proti rozhodnutí ukrajinské vlády pozastavit přípravy podpisu Ukrajinsko-evropské asociační dohody a které – i přes násilnou represi ze strany policie – nakonec vedly až k pádu prezidenta Janukovyče. Následky revoluce byly ovšem obrovské a pro Ukrajinu nepříliš pozitivní.
Čtěte také:
Výsledky voleb odhalily slabiny systému. Je čas na změnu?
Svědectví z doby před pučem: Jak jsem šířil fake news pro Gottwalda
Psychika jako politický systém: Vládne vám v hlavě diktátor, nebo anarchie?
Aktivismus má smysl
Grassrooting ale nemusí mít nezbytně násilný podklad. Nevládní organizace jsou obvykle typickým příkladem grassrootingu. Snaží se o změnu, po níž touží lidé, nikoliv vláda. Například projekt Grassroot Europe for Local Wellbeing (Graasroot Evropa pro lokální blaho) se zaměřil na posílení dialogu mezi politiky a občany. Do projektu se zapojily organizace z Rakouska, České republiky, Maďarska, Lotyšska a Rumunska. Součástí projektu byly konference, veřejná setkání i workshopy, jichž se účastnili i politici, a jejich výstupem byla konkrétní doporučení Evropské komise.
„Tento projekt ukázal, že procesy veřejných konzultací mohou být ovlivňovány i z nejnižších (grassroots) úrovní. Tyto procesy však musí být přizpůsobeny těm, kteří se spíše než pročítáním stohů návrhů politik, opatření a strategií zabývají konkrétní prací se skupinami občanů ohrožených sociálním vyloučením. Jedni totiž často hovoří jiným jazykem než druzí. Je proto třeba zastavit se a pokoušet se porozumět druhému,“ dodává ve své publikaci Černý.
Přemýšlíte o tom, jak ovlivnit politiku ve svém městě? Nemusíte rovnou kandidovat na starostu. Stačí se zapojit do aktivit lokálního klubu. „Velkou výhodou neziskového sektoru v České republice je skutečnost, že je nyní celkem silný a byl takový i v minulosti. Velký počet lidí je zapojen do činnosti grassroots organizací, a to zejména v oblasti sportu, životního prostředí nebo sociální oblasti, a podílí se na nich i velký počet dobrovolníků. Prakticky každá vesnice má dobrovolné hasiče nebo fotbalový tým. Takové organizace pak pomáhají v rozvoji komunity,“ analyzuje Černý situaci v Česku.
foto: Shutterstock, zdroj: SHIFT Magazine
