Číst elekronicky bylo skoro neslýchané. Před osmi lety je nikdo neznal, ale už čtyři roky nato měla elektronickou čtečku polovina Američanů. Pamatuji si, jak rostl počet elektronických titulů, byla jsem jednou z oplakávaček na pohřbu klasické tištěné knihy. Snažila jsem se upozorňovat na to, že pro budoucí vzdělávání dětí, rozvoj jejich paměti i objevování světa, je prachobyčejná knížka nenahraditelně důležitá. Dnes to už dokládá řada výzkumů. A kde jsou e-knihy dneska?
V těchto dnech dva světově největší trhy v elektronických titulech – americký a anglický – vyhlásily porážku. Prodej elektronických knih se už několik roků (nezadržitelně) propadá. Ještě před pár lety si cestovatel stáhl na dovolenou tolik titulů, na které by mu kdysi nestačil celý kufr. A nelámal si hlavu počtem stránek a jejich váhou.
Časem ale přišel na to, že není nic strastiplnějšího než číst elektronická písmenka na slunci, nic horšího než přijít na to, že svůj tablet zapomněl na pláži nebo že mu umřel ve chvíli, kdy jeho potomci v bezprostřední blízkosti skočili do bazénu „kufra“. Kniha je praktická, levná, postradatelná, dá se do ní založit neobvyklé kvítí... Kniha je zkrátka jako starobylý sen a lidi zjistili, že se jí nehodlají vzdát.
Vinu na tom mají hlavně sami vydavatelé. Jsou tak zvyklí vydávat ploché černobílé stránky, že s elektronickými knihami úplně selhali. Udělali jednoduše elektronickou verzi prachobyčejné staré knihy. Žádné vyskakující obrázky, žádná magie, žádné elektronické kouzlo...
Nebudu raději příliš nahlas říkat, že vinu na tom mají hlavně sami vydavatelé. Jsou tak zvyklí vydávat ploché černobílé stránky, že s elektronickými knihami úplně selhali. Udělali jednoduše elektronickou verzi prachobyčejné staré knihy. Žádné vyskakující obrázky, žádná magie, žádné elektronické kouzlo. A přitom by to bylo relativně tak snadné. A krásné, a zábavné. No, tak snad někdy příště…
