Kolik má kdo pigmentu
Nové číslo měsíčníku National Geographic se s úsměvem pobaveného biologa dívá na vlnu rasismu v USA i ve světě. „Co je to rasa? Nemá žádný genetický základ.“ Obálka tematického vydání znázorňuje dvojvaječná dvojčata z Anglie, Millie Mariu a Marciu Millie. Jedenáctileté dívky se s rasismem nikdy nesetkaly – každému při setkání s nimi dojde, že barva kůže je víceméně kvantitativní ukazatel toho, kolik je v nějaké pokožce pigmentu. A že jsme všichni přišli z Afriky před několika generacemi.
Když důchodci swipují
Technologický magazín WIRED v dubnovém čísle opustil nekonečnou sérii titulů o tom, jak nás obelstil Facebook, a věnoval titulní téma (patrně kvůli Velikonocům) poněkud netradičně zázrakům života. Ovšem technologie v tom ani teď nesmí chybět, takže se potkáte se zázračnými dětmi, batolaty s vlastním kanálem na YouTube s milionovou sledovaností a statisícovými příjmy, teenagery dolujícími kryptoměny, kybervojáky a swipujícími důchodci.
Už si to můžu svlíknout?
Poslední číslo týdeníku Time se na obálce ptá: „Máme brát vážně námluvy korunního prince?“ Saúdskoarabský princ Mohamed bin Salmán se právě vrátil z třítýdenní cesty po USA, během níž se (jako o pár let dříve Dmitrij Medveděv) snažil přesvědčit nedůvěřivé Američany, že jeho země už nebude jen dobývat suroviny a otravovat sousedy, nýbrž se též modernizovat a diverzifikovat. Korespondent Karl Vick moc nevěří, že se to povede, ale udělalo na něj dojem, jak se po vypnutí kamer následník trůnu Salmán zeptal: „Už si ty hadry můžu svlíknout?“
Poslední pokušení
Tak zní výmluvný titulek k hlavnímu materiálu uvnitř měsíčníku The Atlantic. Ten rozebírá, proč se evangelisté, kdysi tak vlivná a sebevědomá skupina, jež si omotala kolem prstu každého republikánského prezidenta až po Bushe mladšího a roztrhala na kusy i The Beatles nebo Hustler, najednou sama „skáče na špek“ (proto ten háček) amorálnímu bezvěrci Donaldu Trumpovi. Legendární kazatel Jerry Falwell dokonce Trumpa nazval „prezidentem snů“. Což říká hodně o kvalitě snů současných evangelikánů, konstatuje The Atlantic (a ilustruje svůj postoj snímkem vyhořelých sirek ve tvaru kříže).
Ještě čtyři roky?!
Vyjadřuje se k tématu vyděšeně titulek literárního měsíčníku Harper’s. A předkládá katastrofický scénář: „Ke znovuzvolení za dva roky stačí Trumpovi jen pochválit současný růst mezd, vybombardovat nějakou teroristickou zemi a potom se postavit před kamery s cedulí: MISE SPLNĚNA.“ Hm. Když materiál před týdnem vyšel, o raketovém útoku na Sýrii ještě nepadlo ani slovo, ale teď už podobný scénář nezní tak nemožně. Že by se Trump poučil u východních autokratů, že ke znovuzvolení nejlépe poslouží vyhraná válka?
Boj za svět bez cukru
Angličtináři bez znalosti němčiny by si na titulní stranu posledního vydání týdeníku Der Spiegel měli dát pozor. „Gift“ neznamená v němčině dar, nýbrž jed. „Sladký jed,“ konstatuje surreálně-idylická obálka. Tématem je nedávná „cukrová daň“, kterou zavedla Británie. A dobře udělala, konstatuje týdeník, protože Coca-Cola a další výrobci sladkých moků tam okamžitě snížili podíl cukru v nápojích. Ten v pořadí civilizačních nepřátel číslo 1 vystřídal tabák, takže se můžeme těšit na další křížovou výpravu zdravotních inkvizitorů.
Do poslední kapky
V anglosaském světě se těší obrovské oblibě kutilský měsíčník Popular Mechanics, jenž zábavnou formou a bohatými ilustracemi připravuje činorodé čtenáře na různé katastrofy, aby se jim i během nich dařilo postarat o rodinu. V titulu věnovaném suchu, které nedávno postihlo Jihoafrickou republiku, poskytuje rady, jak srazit spotřebu domácnosti pod 50 litrů denně, kolik vody a jakou potřebuje pes nebo kočka, jak se celá rodina může vykoupat v jednom umyvadle a jak zbavit minerálů dešťovou vodu. Survivalisté tento titul zbožňují.
Zákon a nepořádek
Ve stejnojmenném materiálu v respektovaném populárně vědeckém měsíčníku New Scientist tentokrát oxfordský fyzik Vlatko Vedral informuje čtenáře, jak se mu s kolegy podařilo obelstít zákony termodynamiky, a to pomocí kvantové superpozice (atomy existují současně ve stavech vysoké i nízké energie). Vedral předpovídá, že kvantová mechanika brzy umožní přivést na svět celou řadu spotřebičů podávajících maximální výkon za minimálních energetických vstupů: kvantové počítače (ty nebudou mít bity, nýbrž qubity – jakoukoli hodnotu mezi 0-1), kvantové baterie, kvantové ledničky a kvantové topení. Konečně pořádná utopie – všeho budou kvanta.
