Mladý Han Solo splnil filmovou objednávku – s odřenýma ušima

Solo: A Star Wars Story je už nějakou dobu otloukánkem sezóny. Snad jen ti nejposedlejší fanoušci série si neuvědomují zbytečnost potřeby řešit, co se dělo v životě mladého Hana Sola. A mohlo by to být i nebezpečné: jestliže Hanův příběh v původní sérii sleduje proměnu bezohledného pašeráka v hrdinu, tak se beztak v událostech před dějem Epizody IV nemůže výrazně vyvíjet a měnit, protože jeho cesta ve staré trilogii by se de facto znehodnotila.

Důvěru budilo původní režisérské duo Phil Lord, Christopher Miller, kteří svým LEGO příběhem prokázali cit pro meta humor, detail a nadsázku. Zdálo se, že i když bude film o Hanu Solovi zbytečný, bude alespoň zábavný, což u blockbusteru bohatě stačí.

Oblíbení tvůrci se však nedohodli se studiem na scénáři a projekt opustili. Nahradil je Ron Howard – zručný režisér, jehož Čistá duše nebo Rivalové nezapřou pevnou tvůrčí ruku, ovšem jeho sterilně nudné adaptace románů Dana Browna jsou nechvalně proslulé tím, že zábavně brakové předlohy bral snad ještě vážněji než spisovatel sám.

Zbytečný film dopadl lépe, než se dalo čekat

A aby toho nebylo málo, měl Alden Ehrenreich, nový představitel Hana Sola, brát během natáčení herecké lekce, protože prostě nebyl dobrý. Navíc dostal nelehký úkol imitovat manýrismus Harrissona Forda, což je samozřejmě cesta do pekel (protože ne, Ehrenreich není Harrison Ford). Zvěsti o dotáčkách, o nichž se ví, že stály za rozpadem Rogue One, pověsti také neprospěly. Premiéra navíc přichází ani ne půl roku po Epizodě VIII, diváci jsou tedy stále nasycení. To vše vede k tomu, že Solo: A Star Wars Story má nejnižší předprodeje lístků v oživené sérii a síla značky začíná viditelně polevovat.

Han Solo se porve s Woody Harrelsonem, což nemůže nikdy zklamat.

Výsledný film ale dopadl vlastně lépe, než se dalo čekat. Han Solo má zkrátka za úkol ukrást náklad supervýbušného paliva, aby zachránil svou lásku, porve se s Woody Harrelsonem, což nemůže nikdy zklamat, a střetne se s femme fatale (Emilia Clarke v další sošné roli). Žádná výjimečná podívaná to ale není. Film trpí nutkavou potřebou nezasahovat do hlavní dějové linie série, jejímiž pravidly a klišé je přesto svázán. Nutnost používat notoricky známou hudbu, odkazovat na postavy, které nehrají pro tento příběh žádnou roli, hledat spojnice s klasickou linií – není toho málo, co museli tvůrci dodržet.

Se všemi omezeními ale herci i scenáristé bojují, seč jim síly stačí, a nabízejí celkem příjemný film, hrající si s žánry westernu, heistu a noiru. Ron Howard na rozdíl od Šifry mistra Leonarda nevysál z materiálu veškerý život a v mnoha momentech je film skutečně vtipný a dravý. Sice je na objednávku, ale na výsledek dohlíželo tolik producentů, že se podařilo dojít, v dobrém i špatném slova smyslu, k jejímu naplnění.

Dlouhý a šedivý noir

Zamrzí šedivý obraz, který se do filmů vplétá stále častěji. Je paradox, že možnost postprodukčně upravit barvy nevede k větší barevné škále, ale neustálému tlumení a desaturaci. Většina obrazů Sola je hnusně šedivá, i když se scéna odehrává uprostřed pouště za pravého poledne. Asi se dá namítnout, že jestliže si film hraje se stylem temného krimi noiru, dává smysl, že není hezky barevný. Jenže černobílé noiry, bohaté na vysoké kontrasty, měly vlastní způsoby, jak dosáhnout pomocí černé a bílé komplexní bohatosti obrazu. Solo je prostě šedivý. Možná ještě víc než Rogue One.

Je prostě potřeba přijmout, že dostaneme zbytečný film. Ovšem s příběhem, jaký by si každý fanoušek vymyslel a přál.

Sola jsem si byl schopen užít jen díky tomu, že jsem na určité věci rezignoval. Určitě není těžké rozklíčovat vzorec recenze „tohle mohlo být lepší, ale poprali se s tím nakonec docela dobře“. Je prostě potřeba přijmout, že dostaneme zbytečný film, který má za sebou problémovou produkci, v jejímž důsledku se producenti rozhodli to zahrát na jistotu, najmout zručného rutinéra a z popkulturních odkazů seskládat přesně takový příběh, jaký by si každý fanoušek vymyslel a přál. Největší výtka nakonec musí směřovat k délce, protože to vážně nemuselo mít dvě a čtvrt hodiny. Dá se u toho ale sníst popcorn, dá se k tomu vymyslet po zhlédnutí tweet... asi stačí. K trvanlivosti marvelovského univerza mají ale Hvězdné Války přece jen daleko.