O porcelánu se říká, že je to hmota čtyř živlů: země, vody, ohně a vzduchu. Pátým elementem je pak vesmírný éter. Právě ten se prý pokouší ve své tvorbě najít uznávaný designér Daniel Piršč z jihomoravského Mikulova. Tvůrce, který neustále posouvá technologické hranice výroby porcelánu až na samou únosnou mez. A to mu také přineslo světovou proslulost.
Reklama
Dvaapadesátiletý Daniel Piršč je ve světě užitého umění známý pojem. Elita v oboru, uznávaná nejen v Česku, ale i v zahraničí. „Porcelánového designéra“ před pěti lety proslavily po celém světě unikátní trojrozměrné porcelánové 3D tapety.
Jde o drobné porcelánové objekty na stěnách v podobě dešťových kapek, růží, ale i modelů letadel nebo třeba efektní kříže „Cross“, z nichž si můžete v interiéru recepce hotelu, svého bytu či firmy vytvořit tak originální a působivou dekoraci na stěnu, že z ní vaši hosté či obchodní partneři nespustí oči.
Čistota a křehkost
Kromě revoluce v pojetí tapet je Daniel Piršč ale třeba také autorem kávového servisu Maryša, jehož hrníčky zdobí ikonické lebky. Nebo legendární porcelánové vázy, v jejíž stěně je ručně vybroušená jemná krajka. Úžasná Cara Mia je zase váza s krajkovím.
3D tapety jsou nejprodávanějším sortimentem. Tady vidíte "Airplane" v interiéru
Právě tato pokračovatelka tolik obdivovaného modelu Filigree získala na Designbloku před sedmi lety Cenu kritiků za Nejlepší kolekci bytových doplňků. Čistá, křehká, jemná krása, kterou se bojíte vzít do rukou nebo kolem ní jen projít, aby náhodou neupadla.
Nejdřív musí přijít nápad, idea. Poté kresba, vizualizace, ale nic vám nový tvar nepředstaví líp než sádrový model. Teprve ten vám o dalším produktu řekne víc než tisíc vizualizací.
Daniel Piršč před pár lety koupil rozlehlý objekt U Divokého muže ve Vídeňské ulici kousek od centra magického Mikulova a pustil se do jeho rekonstrukce. Sám říká, že samotné místo i město má neuvěřitelné genius loci.
Hodinu? Tak tu nemám
Když jsem mu přesně ve smluvených osm hodin ráno zavolala od brány překrásného bývalého zájezdního hostince původně ze 17. století, ozvalo se z telefonu hodně překvapeně: „Kdo? A vy jste ta fotografka? Ne? Redaktorka? Ježíšmarja, já teď fakt nevím. Tak počkejte teda, já jsem za chvilku dole.“
Kdybych se vdávala, asi bych přesně věděla, jak má vypadat můj svatební dar
Daniel Piršč, se kterým jsem měla v jeho natřískaném diáři původně vymezenou zhruba hodinu na rozhovor, na mě zkrátka to ráno tak trochu zapomněl.
„Já se strašně omlouvám. Kolik vám to vezme času? Cože, hodinu? Tak tu opravdu nemám, chystám zrovna věci na Křehký Mikulov a vůbec teď nějak nevím, co dřív,“ omlouval se, zatímco jsme proběhli dvůr.
V převleku za gynekologa
I přes ten časový pres si na mě udělal alespoň pár minut času a provedl mě po krásném historickém objektu, kde už pořádá první výstavy. Na sobě měl svůj pracovní designérský outfit, ve kterém vypadal spíš jako gynekolog nebo zubař. Bílé triko a takové ty „doktorské“ bílé kalhoty. Prostě jako ten porcelán hrníčků z kolekce „Maryša“, do kterých nám naléval kávu.
Kolekce jeho výrobků se posunuje od stolních a dárkových předmětů až k luxusnějším, náročnějším a odvážnějším projektům.
Daniel Piršč je původem Ostravák, který vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Pak se odstěhoval do jihomoravského Mikulova. Nechtěl, aby se jeho děti zmítaly ve velkoměstě.
V roce 2005 si také otevřel své první studio a galerii Pirsc Porcelain, která tu funguje s jistou přestávkou dodnes. Kolekce jeho výrobků se posunuje od stolních a dárkových předmětů až k luxusnějším, náročnějším a odvážnějším projektům. Je inovátorem, který při výrobě porcelánu neustále hledá a objevuje.
Nic vám nový nápad nepředstaví tak jako sádrový model, říká Daniel Piršč
Sofistikovaná záležitost
I když jsme spolu strávili jen pár minut, pochopila jsem, že výroba porcelánu je tak trochu alchymie. „Nejdřív musí přijít nápad, idea. Poté kresba, vizualizace, ale nic vám nový tvar nepředstaví líp než sádrový model. Teprve ten vám o dalším produktu řekne víc než tisíc vizualizací,“ popisuje Piršč. Pak podle něho následuje forma, což je vysoce sofistikovaná záležitost.
Daniel Piršč má, jak už víme z jeho obleku, nejraději čistě bílou. Ve svém studiu ale pracuje i s preparáty drahých kovů. Po výpalu v elektrické peci se střep rovnoměrně pokryje tenkou vrstvou zlata, platiny nebo jinými kovovými barevnými listry. Nanášení není jednoduché, po prvním výpalu se dekorace často opakuje, aby se plocha sjednotila. A to někdy i třikrát.
Daniel Piršč má, jak už víme z jeho obleku, nejraději čistě bílou. Ve svém studiu ale pracuje i s preparáty drahých kovů.
Být tvůrcem něčeho tak krásného a jemného, jak to má ve své tvorbě Daniel Piršč, musí být povznášející pocit. Alespoň to tak navenek působí na člověka, který vidí tuhle práci dvacet minut a představuje si ji jako tvůrčí, kreativní činnost, kde si celý den tak trochu „hrajete“. Zkrátka experimentujete s hmotou i technologií. Ono to ale ve skutečnosti bude možná malinko jinak.
Přesvědčily mne o tom fochy v jeho ateliéru, plné překrásných užitkových věcí v různých fázích výroby. Všech těch Pirščových kávových konviček, modernistických espreso šálků ze silného porcelánového střepu, jemných váz či designových lžiček Tableware, na které takzvaně do pusy připravíte jednohubky od sushi až po kobylky, jak Daniel Piršč říká. Zakázky je zkrátka třeba plnit.
Já bych klidně taky jednu měla. Být teď nevěstou a někdo z pozvaných hostů by se mě zeptal, co bych si přála jako svatební dar, určitě bych věděla. Chtěla bych nějakou tu křehkou krásu z mikulovského studia Pirsc Porcelain. Jenže teď se zrovna na vdavky nechystám.
foto: Eva Matušková, zdroj: Daniel Piršč
