Po smrti britského teoretického fyzika Stephena Hawkinga v březnu 2018 mnozí začali hledat jeho následovníka. Hawking byl považován za jednoho z nejchytřejších lidí, ne-li v současnosti nejchytřejšího. Otázka tedy je, kdo by ho mohl na tomto postu nahradit.
Americký týdeník Newsweek si odpověděl, když pos Hawkingově smrti prezentoval pětici vědců, kteří by si titul nejchytřejší člověk na světě zasloužili. Na prvním místě jmenuje Paula Allena, spoluzakladatele společnosti Microsoft, jehož IQ má hodnotu 160, a patří mezi nejvlivnější osobnosti světa. Paul Allen ale zemřel přibližně rok po Hawkingovi. Další méně známé jméno je Edward Witten. Ten je v současnosti zřejmě jedničkou mezi teoretickými fyziky.
Dostalo se i na dvě dámy. Tou první je Ruth Lawrence-Neimarková, britská matematička, která už ve třinácti získala bakalariát v Oxfordu.
Proslul svými pracemi o teorii strun, kvantové gravitaci a supersymetrii, přičemž je nejcitovanějším vědcem současnosti. Dalším je anglický matematik Sir Andrew Wiles, jenž se proslavil v roce 1995 důkazem takzvané Velké Fermatovy věty, což je úloha ze 17. století zjednodušeně o tom, že nelze rozdělit jakoukoli mocninu vyšší než druhou do dvou stejných mocnin.
Matematik z východu
Dostalo se i na dvě dámy. Tou první je Ruth Lawrence-Neimarková, britská matematička, která už ve třinácti získala bakalariát v Oxfordu a zaobírá se topologií, speciálně teorií uzlů a algebraickou topologií. Pětici Newsweekem vybraných „mozků“ uzavírá Sabrina Pasterski, která v deseti letech začala pilotovat malá letadla a jako čtrnáctiletá si navrhla své vlastní. Když si chtěla ověřit jeho letovou způsobilost na Massachusettském technologickém institutu, byla přes svůj nízký věk okamžitě přijata a o čtyři roky později absolvovala. Dnes je členkou tak prestižních institucí, jako jsou CERN nebo NASA.
Sabrina Pasterski si ve 14 letech vyprojektovala vlastní letadlo. Dnes je jednou z nejuznávanějších vědkyň
Přehled Newsweeku se však omezil jen na viditelnější anglosaský svět a opomněl muže, jenž na začátku tohoto tisíciletí posunul matematickou vědu o nezanedbatelný krok kupředu – na Grigorije „Grišu“ Jakovleviče Perelmana, ruského matematika židovského původu, žijícího a pracujícího v Sankt Petěrburgu. Ten v roce 2002 vyřešil jeden ze sedmi takzvaných problémů tisíciletí, jemuž se říká Poincarého domněnka.
Matematika bez počítače
Matematika má na rozdíl od jiných vědních oborů tak trochu smůlu. Obyčejný člověk si ve chvíli, když něco potřebuje, vezme do ruky mobil a spočítá si to. Úkoly, jako byl ten o vlaku, který vyjíždí ze stanice A a druhý pak ze stanice B, ke svému životu vlastně nepotřebuje, natož aby koumal o kvantitativních vztazích a prostorových formách.
Existují otázky, kde je umělá inteligence bezmocná, a té přirozené stačí lehnout si na gauč, zavřít oči a nechat pracovat představivost.
Astronomii zato zpopularizuje objev nové exoplanety, na které může být život, a každý si představí rozpínání vesmíru za pomoci nafukovaného balónku, hlavně když o tom v televizní show mluví herec Morgan Freeman. Matematikové jsou ale obecně vnímáni jako potrhlí a nepotřební a jen občas tento obor zpopularizuje zpráva, že bylo ještě podrobněji vypočteno číslo pí (to, že existuje, si ze školy ještě pamatujeme) nebo bylo objeveno zatím nejvyšší prvočíslo. S tím ale matematikům pomáhá počítač. Existují ovšem otázky, kde je umělá inteligence bezmocná, a té přirozené stačí lehnout si na gauč, zavřít oči a nechat pracovat představivost. Tak to ostatně vyjádřil i slavný americký matematik Ronald Lewis Graham.
Problémy tisíciletí
V roce 1900 vedl německý matematik David Hilbert přednášku, která se zabývala tehdejším vývojem matematiky. V ní pak vytyčil třiadvacet problémů, které je potřeba vyřešit, aby se tato věda pohnula dál. Až na jediný se během minulého století všechny vyřešit podařilo. O sto let později s podobným vytyčením nových úkolů přišli v přednáškové síni univerzity College de France v Paříži dva přední světoví matematici – Sir Michael Atiyah z Velké Británie a John Tate z USA.
David Hilbert nastínil v roce 1900 23 otázek matematiky k řešení. Až na jednu jsou vyřešeny všechny
Zároveň slíbili, že bude vyplacen jeden milion dolarů tomu nebo těm, kdo se jako první postarají o vyřešení kteréhokoli ze sedmi nově zadaných matematických problémů, označených jako „problémy tisíciletí“. Peníze dal k dispozici mecenáš a obdivovatel matematiky Landon Clay, zakladatel Clayova matematického ústavu v Cambridge v americkém státě Massachusetts. Názvy jednotlivých problémů jsou pro laika stejně nesrozumitelné jako zadání. Birchova a Swinnerton-Dyerova domněnka, Hodgeova domněnka, Navierovy-Stokesovy rovnice, P versus NP, Poincarého domněnka (tu už máme, jak víme, vyřešenou), Riemannova hypotéza (tento úkol přetrval ze zadání Davida Hilberta) a Yangova-Millsova teorie a hypotéza hmotnostních rozdílů.
Perelmanův vesmír
Jako první problém byla vyřešena právě Poincarého domněnka. Zajímavý je ale i osud jejího „řešitele“. Grigorij Perelman, narozený roku 1966, se kvůli svému židovskému původu potýkal v někdejším Sovětském svazu s antisemitismem a jen jeho vysoké nadání, které podporovali jeho otec elektrotechnik a matka profesorka matematiky, mu umožnilo studia na Leningradské univerzitě. Naštěstí pro něj se režim uvolnil a on mohl pokračovat díky matematikovi Michailu Gromovovi ve Francii a Spojených státech, konkrétně na Univerzitě v Berkeley.
Znalci poměrů v Rusku vysvětlují, že vlastnit milion dolarů se zde rovná žádosti o více či méně bolestnou eutanazii a že si matematik Gríša vše dobře spočítal.
Byla mu nabídnuta práce i na dalších špičkových univerzitách, ale Perelman se vrátil ke své práci na Stěklovově matematickém institutu doma v Rusku. Řešení Poincarého domněnky předložil matematickému světu v roce 2002. Úloha hledala odpověď na zdánlivě triviální otázku: Jak rozeznat dva předměty, třeba šálek na kávu a vedle něj ležící žloutkový věneček.
Nejde však o rozlišení našimi smysly, to je poměrně jednoduché, nýbrž rozlišení matematické. Pro topologii, což je jedno z mnoha odvětví matematiky, jsou oba objekty stejné. Jsou-li totiž vyrobeny z „matematicky ideální“ hmoty, lze je kontinuálně deformovat do tvaru toho druhého předmětu. S některými objekty to ale nejde. Šálek a věneček jsou však stejné pouze v třírozměrném světě. Co když ale budeme potřebovat něco vědět o vícedimenzionálních předmětech? Třeba o vesmíru a cestování v něm?
Grigorij Perelman na matematiku rezignoval. Bydlí v dvoupokojovém bytě s matkou a údajně hraje ping-pong sám se sebou
Grigorij Perelman na matematiku rezignoval. Bydlí v dvoupokojovém bytě s matkou a údajně hraje ping-pong sám se sebou
Místo počtů ping-pong
Matematici pracovali několik let, aby Perelmanovo řešení vyvrátili. Bezvýsledně. Mladý matematik měl dostat Fieldsovu cenu (obdoba Nobelovy) a k tomu milion dolarů z Clayova matematického ústavu, ale nejevil k tomu příliš chuti. Nenechal se přemluvit ani šéfem matematické mezinárodní instituce Sirem Johnem Macleodem Ballem, který si pro něj osobně přijel. Podle některých se cítil matematik uražen, že si na něj nevzpomněli při jmenování kolegia tamějšího matematického institutu, jeho přátelé zase říkají, že je uzavřený a že mu stačilo uznání.
Vím, jak ovládat vesmír. Tak mi řekněte, proč bych se měl hnát za milionem?!
Znalci poměrů v Rusku zase vysvětlují, že vlastnit milion dolarů se zde rovná žádosti o více či méně bolestnou eutanazii a že si matematik Gríša vše dobře spočítal. Matematice se však navenek už nevěnuje. Podle naposledy uveřejněných zpráv žije se svou matkou (otec i sestra emigrovali) v dvoupokojovém bytě v Petrohradě a jako zdroj obživy jim slouží její důchod a peníze, které posílá ze Švédska Perelmanova sestra. Sousedé prý slyší, jak doma hraje ping-pong proti zdi, a vidí ho, jen když vyjde nakoupit základní potřeby. V této souvislosti znějí poněkud záhadně věty, jimiž odmítl Clayovy dolary: „Vím, jak ovládat vesmír. Tak mi řekněte, proč bych se měl hnát za milionem?!“
Reklama
foto: Profimedia a Shutterstock, zdroj: Newsweek
