Do tašky dám notebook, iPad, iPhone a jejich výkrmná zařízení, tedy šňůry. Všechny smotám a uložím je zvlášť. Za hodinu tašku otevřu a šňůry jsou zapletené. Kdo je mohl zašmodrchat?
Reklama
Šňůry se nezaplétají jenom mně, dělají to nám všem a vyžívají se u odborníků. Pokud elektrikář dá do šuplíku srovnané kabely a šňůry, pak za pár hodin spatří klubko, které by nevytvořili ani zamilovaní hadi. Výjimkou jsou zvukaři, ti žádnou lásku šňůr, projevující se zapletením, šmodrcháním či zauzlováním, doma netrpí. Zásadně je chovají na samotce, izolované suchým zipem či jinak spoutané.
Zlomyslnosti počítačů
Sluchátka na cvičení mají v kabelce svoji speciální hezkou taštičku. Nepřejte si vůbec vědět, co za deset minut přesunu z domu do fitka provedou. Asi se nemravně sebeukájejí, ale kdo to má pak rozmotávat? Jenže – mám dát kabely do gumičky, tedy do okovů, a nedopřát jim „tu“ radost?
O tom, že si technika vede svůj život, vědí všichni, ale jen stateční se nebojí promluvit. Jsou mezi nimi i správci sítí. „Určité zlomyslnosti dělají počítače asi pěti procentům uživatelů,“ říká Miloš Brumer. „Dobře jsou na tom lidé, kteří mají k technice neutrální vztah. A pak ti, co techniku milují.
Stroje se rády vytahují nad těmi, co s nimi mají problém.
Naschválů se dočkají převážně ti, kdo s ní mají nějaký problém. Stroje se pak nad nimi rády vytahují.“ Miloš pro všechny případy doporučuje na narozeniny svého notebooku či tabletu připít na jeho polovodičové zdraví a hladký běh jeho programů. To má malý stroj tuze rád.
Pravda je, že počítače mají některé lidi nerady. Jedna žena v IT se svěřila, že pokud se něco v kanceláři pokazí, pak výhradně jí, baterie se vybíjí rychleji, přehřívají se, počítač se vypne a nejde nastartovat. Pokud s vyléčením stroje pomáhá kolega s ní, stroj trucuje. Pokud se vzdálí na kafe, stroj okamžitě ožije. Stejné trampoty má i její maminka, ale jen s hodinkami, které se jí stále zpožďují. U hodináře začnou sekat dobrotu.
Vzpoura strojů
Je zřejmé, že stroje nějak odezírají, jak moc je potřebujeme. Když o nic nejde, fungují spolehlivě. Jakmile se však blíží termín, odevzdání čehokoliv důležitého, počítač ukazuje, jaký je pán. Hodinu retuší fotek a piplání zahodí tak, že se prostě sám restartuje. Zálohování samozřejmě funguje. Ale zálohu nelze nalézt! Nebo se objeví až za týden.
Máme zkušenosti i s navigací, která se urazí, když nechceme jet její vymyšlenou cestou. Nezbednost telefonů, čím chytřejších, tím darebnějších, když je to popadne, jejich vlastníci dobře znají. Své umí čtečky docházky. Když se rozhodne, tak nepustí. Ochranka pak technického provinilce doprovodí až do kanceláře, protože i výtah je na kartu.
Moje šňůry se mají rády, a proto se spolu zaplétají, jak mohou.
Servisní technici ve firmě vědí o kumulaci závad. „Opravuji-li vadný zdroj, objednám hned tři. Během týdne se totiž ozvou uživatelé se stejným problémem.“ Lidé, kteří s technikou pracují, se individualitě strojů nediví.
Moje šňůry se mají rády, a proto se spolu zaplétají, jak mohou. Stroje a strojky poznají moji náladu a reagují na ni, občas mě potrápí, někdy se dělají neviditelnými. Zejména mobil, ten velice často, moc často. Pacholek se strašně rád dává zapomenout a směje se, přímo popadá smíchy za displej, když se pro něj vracím. Zkrátka, upozorňují na sebe, jak to jde.
Pokud se týká mého mozku, ten si skutečně informační nálože usnadňuje, jak může. A já zkrátka vím, že když „o nich“ píšu hezké věci, tak můj notebook úplně vrní.
foto: Shutterstock
