Neurodiverzita: Když autismus není postižení, ale "jinakost"

Každé 59. dítě v USA je diagnostikováno s poruchou autistického spektra a další miliony dětí trpí ADHD. Psycholožka Devon MacEachronová se přesto domnívá, že je lidem s neurologickými rozdíly věnováno jen velmi málo prostoru, aby se mohli ve společnosti realizovat. K tomu je podle ní potřeba, aby je většinová společnost přijala jako plnohodnotnou menšinu.

Podle lékařského modelu duševního zdraví jsou neurologické rozdíly jako autismus nebo ADHD považovány za dysfunkce, poruchy či postižení, vysvětluje doktorka. Podle ní jde ale o neurologické rozdíly, které mohou být velice rozmanité. Většina z nás si pod slovem rozmanitost představí pojmy jako rasa nebo sexuální orientace. Existuje však jiný druh diverzity: neurodiverzita.

Paradigma patologie

Většina vzdělaných lidí už dnes uznává, že koncept „normálnosti“ je v kontextu rasové, etnické nebo kulturní diverzity absurdní a nesmyslný. Když ale přijde na lidskou neurodiverzitu, převládá ve světě to, čemu se říká paradigma patologie. Toto paradigma se ve své podstatě dá zjednodušit na pouhé dva fundamentální předpoklady.

Neurologické rozdíly mezi lidmi by měly být uznávány a respektovány, ne patologizovány, potlačovány a odstraňovány.

Podle prvního předpokladu existuje jeden „správný“, „normální“ nebo „zdravý“ způsob, jakým mohou být lidský mozek a mysl nakonfigurovány a jak mohou fungovat. Druhý předpoklad pak rozvíjí ten první. Pokud se naše neurologická konfigurace a fungování (a v důsledku toho pak způsob, jakým myslíme a jak se chováme) výrazně odlišují od dominantního standardu, pak je s námi „něco v nepořádku“.

Normalita neexistuje

Pochybný předpoklad, že existuje něco takového jako „normální člověk“, leží v jádru paradigmatu patologie. Na druhou stranu paradigma neurodiverzity neuznává „normálnost“ jako platný koncept. Naopak. Tato teorie hlásá, že neurologické rozdíly mezi lidmi by měly být uznávány a respektovány, ne patologizovány, potlačovány a odstraňovány.

Neurodiverzita je součástí naší genetiky a našeho vývoje jako druhu, vysvětluje dále doktorka MacEachronová. Geny pro autismus a ADHD nejsou errory, ale jsou výsledkem variace lidského genomu, který bude i nadále představovat pro společnost výhody. Neurodiverzita je přirozenou, zdravou a hodnotnou formou lidské diverzity. Věří, že neexistuje žádný „normální“ nebo „správný“ styl fungování lidského mozku nebo lidské mysli o nic víc, než existuje jedno „normální“ nebo „správné“ etnikum, pohlaví nebo kultura.

Když si uvědomíme, že „normální“ je prostě jen něco, co si vymyslelo pár lidí, myšlenka autismu jako „poruchy“ vymizí.

Cílem doktorky MacEachronové je tolerantní a akceptující společnost, která oslavuje rozdíly mezi jednotlivými lidmi místo toho, aby se je snažila stírat. Odlišní lidé by se tedy neměli měnit podle představ ostatních, ale měli by být povzbuzováni k tomu, aby našli své místo ve světě, kde se budou cítit dobře a kde budou přijímáni.

Jakmile odstraníme koncept „normálního“, stanou se neurotypičtí lidé příslušníky většiny – nikoli většiny zdravější nebo „správnější“, pouze běžněji se vyskytující. Autisté se tak stanou menšinovou skupinou, která nebude ze své podstaty více „postižená“, než je jakákoli menšina etnická. Když si uvědomíme, že „normální“ je prostě jen něco, co si vymyslelo pár lidí, myšlenka autismu jako „poruchy“ podle MacEachronové vymizí.

Autisté jako spojení?

Někteří duchovní leadeři dovedli teorii o neurodiverzitě ještě dál. Kontroverzní spirituální guru Teal Swan má na autismus vlastní, velmi neotřelý názor. Věří, že autisté díky své unikátně naprogramované mysli představují speciální propojení mezi současným lidstvem a jeho vyšším evolučním stupněm.

Tvrdí, že lidský mozek funguje jako takový „překladač“ mezi tím, co je hmotné a nehmotné. U autistů ale není toto spojení s hmotným světem aktivováno na stejné úrovni jako u běžných lidí a nachází se tak někde „mezi“ hmotným a nehmotným světem. Podle Teal proto proudí jejich tělem víc energie, která způsobuje zvýšenou nervovou činnost.

Normalita je vlastně takovou škatulkou také. Jen možná větší.

Teal Swan věří, že se lidstvo posouvá do další fáze vývoje, fáze, kdy se hmotný aspekt začne spojovat s tím nehmotným. Autisté na svět nepřišli proto, aby zapadli do škatulky, ale proto, aby nás dostali z té naší a pomohli nám stát se novým typem společnosti, do které se snažíme dostat. Je tedy na nás, kterou teorii přijmeme za vlastní. Každopádně víme, že „normalita“ je vlastně takovou škatulkou také. Jen možná větší.