Krize ekonomiky je v určitých periodách nevyhnutelná. Naše země jí zažila ji za obou válek, ve 30. letech, po měnové reformě v roce 1953, během transformace po roce 1990 a naposledy po roce 2008. Ta další právě začíná. Proto se každému z nás vyplatí co nejvíce snižovat svou závislost na státu i na globálním finančním systému.
Důvodem příští globální krize není jen epidemie, ale především stále se zvětšující dluh. Němčina má pro slovo „dluh“ a „vina“ totožný výraz: die Schuld. V 21. století k nám dluh promlouvá pocitem viny ještě jiným způsobem. Zadlužujeme naši půdu (hnojeni, pěstování řepky, obrovské lány pro dobytek na produkci masa), moře a řeky (devastování rybí populace obrovskými rybářskými loděmi). Neumíme si sami skoro nic vypěstovat, neopravíme už ani auto nebo pračku, protože jejich útroby jsou příliš složité. Se vším musíme do servisu nebo rovnou vyhodit a koupit nové. Za peníze. Nebo na dluh.
Přijde-li velká krize a banky zdraží všechny půjčky, bude na to dnešní generace zahypotékovaných snílků zírat s otevřenými ústy.
Reklamy milují slovo „sen“. Všechny ty slogany: „Sníte o rodinném domě u golfového hřiště?“ – „Splníme váš sen o designovém bydlení!“ Radím vám, přestaňte snít. Hypotéka může skokově zdražit. Stalo se to před pár lety kousek za našimi hranicemi, v Maďarsku či na Ukrajině. Přijde-li velká krize a banky zdraží všechny půjčky, bude na to dnešní generace zahypotékovaných snílků zírat s otevřenými ústy.
Minimalizovat rizika plynoucí z toho, že vývoj světové ekonomiky je vždy plný překvapení, můžeme hlavně změnou životního stylu a dodržováním několika pravidel pro nakládání s penězi. Jen tak dosáhneme toho, že nás příští globální krize nenachytá v nedbalkách, jak se to naposledy stalo třeba Řekům, ale před nimi mnoha národům a jednotlivcům. V neposlední řadě třeba Winstonu Churchillovi, jenž na černý pátek roku 1929 přišel o většinu jmění. Ta pravidla přitom nejsou složitá. Postupujme od obecného ke konkrétnímu.
1. Lék na finanční prokletí
Před několika lety jsem absolvoval psychologický kurz s názvem Peněžní přesvědčení. Jistá dáma, říkejme jí Maruška, která se ho účastnila se mnou, konečně zjistila, proč – přestože má slušný plat – se jí pořád penízků jaksi nedostává. Ona za to mohla její babička. Když totiž terapeut s Maruškou začal procházet její minulost a dotkl se členů rodiny, vyšlo najevo, že babička Marušce v dětství často opakovala, že peníze přinášejí do domu neštěstí. A že kdo nic nemá, o nic nepřijde. Ona ta babička věděla, co říká.
Pro blahobyt je potřeba mít k penězům dobrý vztah.
Bolševici v 50. letech vzali jejímu manželovi grunt a šoupli ho do vězení. A tuhle svou zkušenost přenesla na Marušku. K penězům se – aniž to byla schopná postřehnout – chovala jako k nepříteli, kterého je nejlepší se zbavit. Představte si, jak komplikovaný vztah k penězům a majetku máme v naší zemi, kde ještě žijí lidé, kteří si pamatují obrovské krádeže majetku Židů během války, okrádání německých a česko-německých domácností po válce, sedláků za kolektivizace a všech během měnové reformy.
Otázku, zda máme rádi peníze, není vždy snadné zodpovědět. Pro blahobyt je potřeba mít k penězům dobrý vztah. Dnes existuje hodně koučů a knih, kteří nás to učí. Těch pár korun, co za ně člověk utratí, může být nejlepší investicí v životě. Na řadu z nás to může mít léčivý efekt. Hlavně v zemi, kde „mít peníze“ často znamenalo „mít problém“.
2. Buďte finančně gramotní
Několik let jsem spolu s ekonomickými novináři a finančními poradci, třeba z firmy Partners, která hodně propaguje termín „finanční gramotnost“, připravoval magazín Chytré peníze. Fascinovalo mě, kolik základních věcí o osobních financích nevím a že moje okolí univerzitně vzdělaných lidí, kteří ovládají dva jazyky a mají super džoby, je na tom podobně. Jak málo si uvědomujeme, že může přijít nejen globální finanční krize, ale i naše soukromá finanční krize. Třeba kvůli nemoci, rozvodu, požáru, dětem poslaným na drahou školu.
Střední třída na Západě není oproti nám bohatší jen díky vyšším platům, ale i díky tomu, že ti lidé své peníze umí investovat a rozmnožovat.
Jak mi řekl majitel Partners Petr Borkovec: dobrý finanční poradce je partner na celý život. Zní to jako klišé, ale Petr má recht. Když najdeme někoho, kdo zná důvěrně naši finanční situaci a je to rozumný a spolehlivý člověk, může to pro nás i naše děti znamenat hodně. Střední třída na Západě není oproti nám bohatší jen díky vyšším platům, ale i díky tomu, že ti lidé své peníze umí investovat a rozmnožovat.
Když chceme rodině zajistit blahobyt, potřebujeme se prostě naučit základy trhů. Chápat, jak fungují investice, jak se chovají dluhy. Je to matematika všedního dne. Kdo ji nezná, je vydán napospas agresivnímu marketingu, který nás nutí zapomenout na to, že nic není zadarmo, že žít na dluh se dlouho nedá a že příjmy by měly být vždy trošku vyšší než výdaje.
3. Držte hotovost a zlato
Mám ve zvyku držet v hotovosti zhruba sumu odpovídající dvěma měsíčním platům. Protože pouze cash, prachy, money, love, k nimž máte okamžitý přístup, jsou opravdu vaše. Ty, co leží v bance ve formě nul a jedniček, jsou vaše, jen když systém funguje. Inflace mě každý rok obere o pár tisíc korun, ale to beru jako splátku za pojistku toho, kdyby náhodou přišly bankovní prázdniny. Při současných titěrných úrokových mírách se peníze na účtech s rychlou likviditou stejně o moc víc nezhodnotí.
Zkušenosti s bankovními prázdninami ukazují, že sejfy bank se nezavírají, ani když se omezí provoz jejich poboček nebo bankomatů. Bankovní trezor lze tedy stále považovat za bezpečné úložiště. Ještě bezpečnější je ale uložit hotovost na více místech. Například si udělat skrýš ve zdi, ideálně ve sklepě, máte-li rodinný domek.
Část peněz je dobré mít na běžném účtu. Samozřejmě že nemusíte všechno cpát do trezoru nebo zazdívat, to opravdu jen tu nejnutnější rezervu. Krize obvykle nepřichází tak rychle, abyste nestihli peníze z bankovního účtu vybrat. Pojistkou proti krizi je zlato a stříbro: i když se jejich cena může dramaticky měnit, pořád si uchovají nějakou hodnotu, přičemž ta bude v době krize podle zkušeností s předešlými krizemi stoupat. Vykopete, uložíte bankovky v igelitce, zazdíte, vymalujete a hotovo. Je to podstatně levnější a méně nápadné než domácí sejf. Pravda, zeď se nedá tak snadno otevírat.
4. Investujte konzervativně
Často se říká, že nejjistější je investovat do realit, jenže jejich cena se často neodvíjí od reálné hodnoty stavby, ale od nabídky a poptávky. Dům za mnoho milionů může být ve chvíli silné krize skoro neprodejný, protože prostě nebudou zájemci.
Pekárna nebo nemocnice bude vždy potřeba, na rozdíl od online prodejců módního zboží.
Oproti tomu například pozemek bude mít hodnotu vždy, protože na něm lze pěstovat zeleninu, těžit dřevo, pást dobytek. Stejné je to u investic do akcií firem: pekárna nebo nemocnice bude vždy potřeba, na rozdíl od online prodejců módního zboží. Při investici je v současné době nejdůležitější otázka: Jak stabilní je ten byznys a jak překoná případnou krizi?
5. Pravidlo tří částí
„Rozděl majetek na tři části. Na část, se kterou v podstatě nikdy nic neděláš, je to majetek, co nejbezpečněji uložený. Pak je část středně konzervativní. A s poslední částí svého majetku můžeš riskovat. Investuj ale jen do toho, čemu rozumíš. K penězům měj neutrální vztah, a to stejně tak, když ti přibývají, jako když ti ubývají.“ Tyhle rady mi dal John Halley. Byly tak jednoduché, že mi trvalo patnáct let, než jsem je pochopil.
Rodáka z kanadského Toronta jsem potkal v pražské redakci Lidových novin někdy v roce 2001. Čtyřicátníka s výrazem zarputilého hokejisty, jímž ve volných chvílích ostatně byl. Najal ho můj tehdejší šéf – jako učitele angličtiny. Když jsme se spřátelili, vyšlo najevo, že John, který vždy chodil v té samé šusťákové bundě, je multimilionář, jenž nedávno prodal svou brokerskou firmu, a protože podle doložky ve smlouvě nesměl rok pracovat v branži, odjel do Evropy na vandr.
Měl jisté misionářské instinkty šířit anglosaskou kulturu na dalekém Východě. A tak učil za pár korun v Praze. Všude s sebou nosil velký blok, kam si zapisoval pohyb cen akcií, a po večerech obchodoval na newyorské burze přes web Charts.com. Burza pro něj byla sportovní hřiště. Podle jeho názoru mohl být bohatý každý, kdo se naučil zásady investování, asi jako když se člověk učí bruslit.
6. Krizová analýza
Co se stane s vaším majetkem, když přijde krize? Když přijdete o práci a realitní trh na čas zamrzne? Bydlíte ve vlastním bez hypotéky? Co bude s pravidelnými měsíčními výdaji? Se zdravotní péčí? S pojištěním? Napište si na jeden list papíru největší rizika a hledejte strategie. Sestavte si seznam všech dluhů. Přemýšlejte, za co musíte utrácet a za co jenom chcete utrácet. Jaké položky v krizi ztratí velkou část své současné hodnoty? Není třeba mít doktorát z VŠE, abychom to věděli: drahé auto, luxusní kuchyňská linka, skříň plná šatů a… sem si doplňte vše, zač utrácíte pro radost, kvůli egu nebo prostě proto, že vám to nějaká reklama vnutila. Nic proti takovým věcem, ale v krizi mají mizivou hodnotu.
Stejně tak při výraznější krizi klesne hodnota akcií, dluhopisů, investičního pojištění a podobně. Co vám zůstane? A kolik na měsíc potřebujete, aby vaše rodina nestrádala? To všechno se dá spočítat a sepsat na jeden papír. A podle toho si udělat krizový plán rodinných financí. Sestavit takový plán neznamená se krizí trápit. Naopak. Pokud má člověk rozmyšlené, co má dělat, získá hned lepší pocit. Zkuste to!
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Průvodce budoucností
