Když padají burzy, je to předzvěst nějaké menší či větší krize. Zajímavé je, že burzy nyní táhne dolů sektor, který považujeme za nejprogresivnější, tedy konkrétně technologické firmy. Akcie na newyorské burze mají za sebou rušné období. Zatímco technologický index Nasdaq hledá cestu už od počátku září, akcie firem z tradičních odvětví ještě mírně rostly. V posledních dnech však výprodej zachvátil celou newyorskou burzu.
Reklama
Dění uplynulých dvou měsíců na Wall Street nápadně připomíná události deset let staré. Současný výprodej akcií se liší snad jen v tom, že probíhá o něco pozvolněji než v době, kdy se hroutila americká investiční banka Lehman Brothers. Nicméně krvavá lázeň, která postihla v posledních dnech akcie technologických firem, věští, že lépe už bylo, a světové finanční trhy se už jen dívají, kam až ze svých výšin spadnou.
Akcie technologických firem jsou vnímány jako rizikovější. Investoři se ovšem dívají skepticky už i na všechny ostatní. Takové "sešupy" jsme neviděli několik let.
Index newyorské burzy Nasdaq Composite, který indikuje tržní hodnotu toho nejlepšího, s čím lze v rámci technologických akcií obchodovat, hledá už dva měsíce své dno. Zatímco na přelomu srpna a září dosahovala jeho hodnota 8100 bodů, koncem minulého týdne si sáhla o téměř tisíc bodů níže. Jinak řečeno, pokud jste v srpnu vlastnili koš akcií, jehož struktura odpovídala zmíněnému indexu, za pouhé dva měsíce jste prodělali skoro třináct procent.
Zatímco sektory, jako jsou komunikace, ještě v září zaznamenaly růst, finanční a technologický sektor se propadají (zdroj: Nasdaq.com)
To by ještě samo o sobě nemuselo znamenat katastrofu. Investoři technologické akcie většinou vnímají jako rizikovější než akcie průmyslových, energetických nebo potravinářských firem. Problém vývoje uplynulých dní ale tkví v tom, že už dochází k výprodejům i těchto rizikovějších akcií. Průmyslový index Dow Jones ztratil od začátku října necelou desetinu, podobně jako S&P 500. Z toho je patrné, že investoři už se i na ostatní akcie dívají prakticky stejně skepticky jako na akcie technologických firem. Přičemž je nutné zdůraznit, že se nejedná o nějaké krátkodobé „vlnky“, nýbrž o sešupy, které jsme nejen v New Yorku neviděli několik let.
Moc dlouhý růst
Proč k tomu dochází, obzvláště v situaci, kdy z americké ekonomiky i řady ekonomik evropských přicházejí stále velmi dobré zprávy? Důvodů je několik. Všechny se ovšem točí kolem toho, že světové hospodářství v čele s USA roste nepřetržitě už příliš dlouhou dobu. Růst HDP ve Spojených státech je druhý nejdelší od konce druhé světové války. Takový vývoj není pro hospodářství typický, protože to se vyvíjí v cyklech. Jestliže tedy Spojené státy rostou už skoro deset let v řadě, příchod nějaké recese, nebo dokonce krize je stále pravděpodobnější.
Když americké hospodářství zachvátila hypoteční krize, lidé přestali utrácet, firmy investovat a bankovní sektor stál před kolapsem.
Akciové trhy v tomto fungují jako určitý věštec. Něco jako kanárek v hlubinném dole nebo morče v králičím kotci. Začnou-li tedy akcie padat, je to předzvěst toho, že se brzy něco semele v celém hospodářství. Jistě, na burzách dochází ke korekcím, když rostou příliš rychle, ale vzhledem k výše uvedenému se zdá, že spíše nastal obrat trendu. A olej do ohně přilévá také americká centrální banka Fed. Přesněji řečeno, stejně jako do značné míry stála za akciovým boomem v předchozích letech, podílí se i dnes na tom, že akcie oslabují.
Pro pochopení souvislostí je ale třeba se vrátit o oněch deset let zpět. Když americké hospodářství zachvátila hypoteční krize, lidé přestali utrácet, firmy investovat a bankovní sektor stál před kolapsem, Fed začal razantně snižovat úrokové sazby a přistoupil k takzvanému kvantitativnímu uvolňování. Zjednodušeně řečeno začal do finančního systému pumpovat peníze. Prvotní požár se mu podařilo uhasit a většina bank byla zachráněna.
Návyková politika
Problém ale byl v tom, že Fed s podáváním peněžních anabolik nepřestal a bankám se najednou hotovost hromadila v rukou. Úrokové sazby byly téměř na nule, jenže zpočátku si peníze od bank téměř nikdo nechtěl půjčovat. Banky tedy svou přebytečnou likviditu začaly umisťovat do vládních dluhopisů a akcií. Burzovní indexy začaly růst a brzy lámat historické rekordy. Jistě si vzpomenete na zprávy, které s velkou pompou oznamovaly, že Dow Jones prolomil před necelými dvěma lety hranici 20 tisíc bodů. Další meta v podobě 25 tisíc bodů padla počátkem tohoto roku. Na tento centrálně-bankovní doping si rychle zvykly všechny hlavní světové ekonomiky, vedle USA tedy eurozóna, Velká Británie nebo Japonsko.
Česká národní banka jde ve šlépějích Fedu a sazby také už několikrát zvýšila.
Dnes už je ale nade vši pochybnost, že karta hospodářského vývoje se obrátila. Centrální banky od uvolněné měnové politiky upouštějí. Jako první ke zvýšení úrokových sazeb, a tedy zpřísnění podmínek pro půjčování, přistoupil opět americký Fed. Evropská centrální banka ale stále kvantitativně uvolňuje (byť s tím hodlá do konce letošního roku přestat) a stále drží záporné úrokové sazby pro vklady komerčních bank. Česká národní banka jde ve šlépějích Fedu a sazby také už několikrát zvýšila.
Investoři vnímají rizika a šlapou na brzdu. Na burzu to má podobný vliv, jako když sportovcům, zvyklým na doping, přestanete dávat steroidy.
Jestliže před pěti, šesti, deseti lety centrální banky pumpovaly do hospodářství peníze a de facto nutily komerční banky nakupovat akcie, dnes má jejich šlapání na brzdu stejný efekt, jako když sportovci přestanete servírovat pravidelnou dávku anabolik. Investoři už přebytečnou hotovost nemají, takže od nákupu akcií upustili. Současně vnímají rizika, která pro světové hospodářství plynou z obchodní války mezi USA na jedné straně a Evropskou unií a Čínou na straně druhé. A tak se akcií zbavují a buď drží peníze, nebo akcie ve svých portfoliích nahrazují méně rizikovými cennými papíry. Těmi jsou zejména vládní dluhopisy. Kruh se uzavírá.
Co teď a co potom?
Co lze v nejbližších dnech, týdnech a měsících očekávat? Nejprve je třeba počkat na jasný důkaz toho, že na finančních trzích skutečně došlo k obratu trendu, na který jsme tu byli posledních osm či devět let zvyklí. Pokud se to potvrdí, akcie budou hledat směr. To se na burzách projeví prudkým a častým kolísáním. Jeden obchodní den půjdou indexy vzhůru, aby druhý den přišla korekce. Stejný scénář jsme ostatně zažili při minulé finanční krizi. A pak bude záležet na reakci centrálních bank. Nebude-li americký Fed brát na vývoj finančních trhů zřetel a pojede dál v režimu zvyšování úrokových sazeb, hospodářskou recesi tu máme do několika měsíců. Jestliže se ale vrátí k uvolňování měnové politiky, může problém pouze oddálit.
Evropská centrální banka ještě ani se zpřísňováním své politiky nezačala.
O něco horší je situace v Evropě. Jak už bylo řečeno, Evropská centrální banka ještě ani se zpřísňováním své politiky nezačala a najednou by ji měla ještě více uvolnit. Mario Draghi a spol. jsou na možný příchod problémů zcela nepřipraveni, ve svých měnově politických revolverech nemají ani jeden náboj. Nezbývá nám nic jiného, než doufat a modlit se, že se světové finanční trhy uklidní a namísto pádu do recese se globální ekonomika ocitne jen v o něco pomalejším pruhu hospodářského růstu. Jak s oblibou říká dosluhující viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl, „ekonomika zpomalí na svou konstrukční rychlost“.
