Poměrně vyčerpávající článek k tématu závislosti na hrách vydaný magazínem Vox hned v úvodu upozorňuje na vcelku typický příklad, jak je možné spadnout do hraní videoher víc, než je zdrávo. Pětačtyřicetiletý programátor Scott pracoval z domova a každou volnou chvilku věnoval hraní. Kašlal na ženu a syna, práce pro něj přestala být důležitá, musel hrát čím dál tím víc. RPG hry, karty, všechno možné. Když nehrál, tak na hry alespoň myslel. Nespal, nestýkal se s lidmi, s ostatními koníčky už dávno skončil. Několikrát s hraním přestal, ale opět se k videohrám vrátil.
Pomoc a podporu hledal v komunitách anonymních hráčů, což jsou podobné skupiny jako anonymní alkoholici. Do diskuzí, zda závislost na hrách existuje či ne, vstoupila letos celkem radikálně Světová zdravotnická organizace (WHO) tím, že zařadila hráčství do International Classification of Diseases, tedy seznamu nemocí a vlastně i diagnóz. Je zřejmé, že závislost na videohrách může být pro někoho opravdu velkým problémem.
Světová zdravotnická organizace odpovídá, že někteří lidé mají s hrami skutečný problém, a o ty je třeba se postarat.
Mnozí nezávislí hráči se na Světovou zdravotnickou organizaci naštvali, pro ně přece hraní videoher není žádný problém, natož diagnóza. Ti smířlivější si myslí, že většina hráčů se do problémů hraničících se závislostí nikdy nedostane a vlastně se jich tento útok světových zdravotnických autorit netýká. Světová zdravotnická organizace celkem logicky odpovídá, že někteří lidé mají s hrami skutečný problém, a o ty je třeba se postarat.
Miliony závislých?
Počet hráčů roste, podle serveru Statista jich bude v roce 2021 2,7 miliardy. Ještě v roce 2014 to bylo 1,8 miliardy, letos jde přibližně o 2,3 miliardy hráčů. Vědci odhadují, že závislostí jsou ohrožena až tři procenta z nich. Pokud je tedy hráčů několik miliard, tak se závislosti na hrách mohou obávat desítky milionů z nich…
„Droga“ je v tomto případě velmi snadno dostupná, což se o drogách v pravém slova smyslu říci nedá.
Světová zdravotnická organizace tedy dává lékařům možnost stanovit jejich pacientům novou diagnózu, „závislost na hrách“. Tato problematika se navíc stane předmětem vážněji míněných studií a navíc budou prý léčbu platit zdravotní pojišťovny, stejně jako u ostatních diagnóz. WHO tuto diagnózu velmi přesně a jasně definuje. Pokud hráč dává této zábavě přednost před ostatními činnostmi, zvyšuje frekvenci hraní, jeho prioritu a to všechno negativně ovlivňuje jeho život a okolí po dobu nejméně 12 měsíců, může spadat pod novou diagnózu.
Reklama
Ti, pro něž je hraní hlavním koníčkem, ovšem mají ho pod kontrolou a nepřináší jim do života negativní konsekvence, se podle odborníků nemusejí obávat závislosti. Pokud je hraní pravidelně neokrádá o spánek, čas věnovaný práci, škole či rodině. Odborníci upozorňují, že tato závislost je zrádná v jedné věci – „droga“ je v tomto případě velmi snadno dostupná, což se o drogách v pravém slova smyslu říci nedá. Na druhou stranu je potřeba zmínit, že hry mohou i léčit, například válečné veterány, kterým virtuální realita pomáhá vyrovnat se s prožitými traumaty. Samotná léčba závislých na hrách je teprve v plenkách a vychází z terapií používaných při léčbě jiných závislostí.
foto: Shutterstock, zdroj: VOX.com
