Měří 140 centimetrů, a přesto se nedá přehlédnout. Její ofina vždy končí perfektně pod obočím a na veřejnosti vždycky nosí bílou barvu. Drobná Japonka je momentálně světovou hvězdou. Málokdo nikdy neslyšel jméno Marie Kondo, její knihy se ostatně prodávají i u nás. Jak to dokázala a v čem vlastně tkví její přínos společnosti?
Marie Kondo je jedna z nejúspěšnějších podnikatelek současné doby a bohatne na tom, že učí svět uklízet podle principů, které někomu možná můžou připadat úsměvné. No schválně, kdy jste poděkovali svému domu za to, že vám poskytuje přístřeší? Nebo vyhodili boty s tichými díky za to, že vám dobře sloužily? Kondo učí, že méně je někdy více a že štěstí nestojí na hromadění majetku.
Certifikát od Marie Kondo dostane jen ten, kdo umí skládat origami jako profesionál, zvládnout musí také desítky hodin kurzu skládání oblečení.
Začala s malou firmou na úklid a vybudovala si pozici jako autorka úspěšných knih, televizních pořadů, bytových doplňků a nově přidává i armádu svých nástupců. Stačí Marii zaplatit 2000 dolarů a po dlouhém školení se můžete stát certifikovanými organizátory cizích příbytků. Není to ale pro každého, certifikát od Marie Kondo dostane jen ten, kdo umí skládat origami jako profesionál, zvládnout musí také desítky hodin kurzu skládání oblečení. Tento proces je totiž důležitou součástí KonMari metody a bez něj certifikát nikdo nedostane. Celý seminář končí absolutoriem psaného testu. Zájem o kurzy na certifikované uklízeče je obrovský.
Úspěch po tsunami
Marie Kondo začala experimentovat s úklidovými metodami už jako malá holka a brzo se starala o úklid celé domácnosti. Předtím, než si založila vlastní firmu, strávila pět let jako uklízečka v šintoistické svatyni v Japonsku. Svou první a dodnes nejslavnější knihu Zázračný úklid: pořádek jednou pro vždy vydala už v roce 2010, ale na úspěch musela chvíli čekat. Doma v Japonsku se paradoxně dostavil až po obří tsunami v roce 2011. Lidé si tehdy prý začali uvědomovat, jaká byla hodnota věcí, o které přišli, a začali se zajímat o to, jak se obklopovat věcmi, které jim přináší radost. Během několika let se v Japonsku prodalo zhruba 1,5 milionu výtisků a postupně se kniha stala světovým bestsellerem.
S Marií Kondo se prý ve své skříni konečně vyznáte. Ale probudíte kočku
Velký zlom přišel v roce 2014, kdy se magie úklidu dostala do rukou i Američanům. A jak to tak bývá, ten největší boom přišel s příchodem TV show, kterou letos v lednu vypustil do světa Netflix. Do všech severoamerických domácností se s příchodem show dostala drobná, vždy úhledně oblečená, zdvořilá a perfektně vytříbená Marie Kondo, která vytáhla do boje s americkým konzumem a rychlým životním stylem.
Velká část americké populace si vytvořila k věcem velmi nezdravý vztah, charakterizovaný bonmotem „čím více, tím lépe“.
To má kořeny hluboko v historii. Američani začali nejvíce hromadit po druhé světové válce, kdy si najednou mohli dovolit luxus, který jim byl dlouho odpírán. Všichni si pořizovali velké domy, aby brzy zjistili, že se do nich vejde spousta věcí, a tak začali hromadit a hromadit, až si nakonec podle sociologů velká část americké populace vytvořila k věcem velmi nezdravý vztah, charakterizovaný bonmotem „čím více, tím lépe“.
Přeučit Američany?
Právě tento postoj k věčnému hromadění je důvodem, proč mnoho odborníků tvrdí, že popularita Marie Kondo a její filozofie střídmosti v Americe dlouho nevydrží. Historie totiž ukázala, že čím víc tamní občané svoje nahromaděné krámy vyhazují nebo je dávají charitě, tím víc jich zase v jiných obchodech nakupují. Jako by chtěli dohnat, co právě ztratili. Když si člověk tuhle rovnici uvědomí, možná ho už tolik nepotěší novinové titulky z posledních týdnů. Jeden z největších bazarů v Severní Americe Goodwill hlásí, že počet darů od ledna stoupl v porovnání s minulým rokem o víc než 300 procent. Lidé přivážejí narvané obří tašky plné oblečení, nádobí, hraček, prostě všeho, co už jim nepřináší žádnou radost. Velmi pravděpodobně ale po cestě domů vykoupí jiné obchody a nakoupí si věci, které jim tu radost znovu zažehnou.
Marie Kondo učí lidi zpomalit, být vděčnými, vystačit si s málem a obklopovat se jen tím, co přináší radost pokaždé, když to použijeme nebo se na to podíváme.
I kdyby to tak bylo, tak ještě není nic ztraceno. Marie Kondo totiž neučí lidi jen to, jak se zbavit nepořádku nebo jak se rozloučit s věcmi, co nepotřebují, ona je učí i nakupovat v second handech, což zase vede ke snižování objemu takzvané rychlé módy, která nesmírně zatěžuje planetu. Kondo tvrdí, že tím nakupující dávají starým věcem šanci na druhý život. Mnohem důležitější lekce z Japonska leží ale jinde.
Prádlo, odpočiň si
Už vám někdy někdo řekl, abyste se svými penězi nakládali s respektem? Nenechávali je ležet různě po domě atd? Už jste někdy slyšeli, že byste měli poděkovat svému oblečení za to, jak skvělou práci pro vás odvádí, a že byste ho měli dobře poskládat nebo pověsit, když ho nenosíte, aby si odpočinulo? Že když vyhazujete ty žluté šaty, co už vám nepadnou, mělo by to doprovázet tiché poděkování za všechno? Může se to zdát divné, ale v dnešním uspěchaném světě je to jako balzám na duši. Marie Kondo učí lidi zpomalit, být vděčnými, vystačit si s málem a obklopovat se jen tím, co přináší radost pokaždé, když to použijeme nebo se na to podíváme.
Díky, utěrko, sloužila jsi skvěle, ale teď už tě fakt vyhodím
Jistě, Kondo přichází s jistou japonskou náturou, kupříkladu skoro neumí anglicky, a i když žije už léta v San Francisku, nevypadá to, že by se chtěla řeč své nové vlasti nějak líp naučit. Na veřejnosti nasazuje klasicky asijskou masku s úsměvem za každé situace a je naprosto nečitelná, i když velmi zdvořilá.
Reklama
Nedá se ale popřít, že se celý západní svět od asijských velmocí může učit to, co nám Evropanům i Američanům tak zoufale chybí: trpělivost, cílevědomost a organizovanost. A tak kdybyste se dnes náhodou rozhlédli po svém bytě a zjistili, že vám řada věcí kolem nepřináší radost, tak si nechte od Marie poradit, jak si tu radost udělat. Všechno základní najdete na jejích stránkách, které v angličtině jsou.
foto: Profimedia a Shutterstock, zdroj: The Wall Street Journal
