Na Instagram jde za pár minut nakoupit tisíce followerů. Vznikl o tom film

Když jste se chtěli před pár desítkami let proslavit v showbyznysu, museli jste se buď dobře narodit, hezky zpívat, hrát, být vtipní, případně se alespoň umět ztrapňovat na veřejnosti. Dnes už se dá ale sláva koupit. A nepotřebujete k tomu ani kontakty. Ve filmu #FollowMe si to nizozemský dokumentarista Nicolaas Veul vyzkoušel na vlastní kůži. Festival dokumentárních filmů Jeden svět na školách letos jeho dílo představuje na školách v rámci prevence rizikového chování dětí na internetu.

Instagram a další sociální sítě začínaly jako velice demokratické médium. Proslavit se mohl téměř každý a nepotřeboval k tomu téměř nic. Odpadly technické překážky. Když jste publikum oslovili, lidé vás začali sledovat. Váš obsah se každý den vtíral do jejich telefonů. To se ale v roce 2016 změnilo a dnes už vám ke slávě líbivý obsah nestačí. Jediný způsob, jak na Instagramu růst, je vyzrát na jeho algoritmus. Jak? Cest existuje několik.

Obchodník s profily

Nicolaas se v dokumentu schází s „prodejcem“ instagramových profilů, který mu svěří tajemství, jak jeho byznys funguje. Profily původním majitelům nekrade, „pouze“ si profil vypůjčí a naklonuje. Některé velmi jednoduše pouze s profilovou fotkou, pro ty, co si připlatí, však dokáže okopírovat veškerý obsah s příspěvky, biografií, komentáři, lajky.

Klony si kromě „nadějných“ blogerů, fotografů nebo profesionálních celebrit nakupují už i děti ve školním věku.

A dokonce umí synchronizovat klon s originálem. Takže zatímco původní nic netušící majitel dál vesele nahrává storíčka, na klon se nahrávají rovněž. A tento klonovací nástroj je velmi jednoduchý. Je dost možné, že nějaký svůj klon má někde ve vodách internetu úplně každý profil. A i když tyto praktiky asi nebudou tak úplně legální, každý uživatel sociálních sítí by měl vědět, že co jednou na síť zavěsí, už nikdy nesundá.

Tuhle fotku zveřejnil Nicolaas na Instagramu a za několik minut si k ní nakoupil víc než 16 tisíc lajků

A kde se tyto „klony“ vlastně vyrábí? I když je majitel „firmy na slávu“ z Nizozemska, takzvané „klikací farmy“ se nachází až v Indii. Indové to původně dělali ručně, dnes už na to mají software. Klony si kromě „nadějných“ blogerů, fotografů nebo profesionálních celebrit nakupují už i děti ve školním věku. Asi proto, aby měly čím na základce dělat dojem. V extrémních případech kupují followery svým dětem i jejich rodiče.

Bezcílné zacílení

Tenhle systém samozřejmě není moc fér. Pokud si followery někdo kupuje jen kvůli vlastnímu egu, ok, každý má něco. Většina influencerů to ale dělá z úplně jiného důvodu. Firmy jsou v rámci svých marketingových aktivit totiž ochotny zaplatit obrovské sumy peněz za reklamu podle toho, kolik má kdo sledujících. Pokud je ale většina obecenstva falešná, naklonovaná nebo zaplacená, na koho reklamou vlastně cílí?

Film končí pesimistickým konstatováním, že podvádění je zkrátka nová norma.

V Rusku momentálně frčí software zvaný Commenter, který umožní podnikatelům zakoupit si „autentické“ pozitivní komentáře. Za těmi stojí opět zaplacení lidé, kteří si komentováním vydělávají. Ruská maminka Katya v dokumentu přiznává, že si přivydělává tím, že za peníze pozitivně komentuje instagramové příspěvky různým firmám i jednotlivcům, kteří si to zaplatí. Katya si je vědomá toho, že komentáře nejsou upřímné, nijak jí to však nevadí.

V dokumentu lze také vidět profesionální fotografku, která si přes sociální sítě chtěla přilákat klientelu. Ta přiznala, že při sbírání followerů rovněž podváděla. Přidala se do chatovací skupiny, kde si jednotlivci vyměňovali lajky a komentáře. Stačilo poslat link na svou fotku a na oplátku ji olajkovat někomu jinému. A ani tohle už nikdo nemusí dělat ručně. Existují rozhraní, která to umí udělat za lidi.

Instagram mlčí

Dokumentarista se nejprve elektronicky pokusil kontaktovat Instagram, aby se firma vyjádřila, zda o těchto aktivitách ví. Odpovědi se mu ale nedostalo. A nepochodil ani na centrále Instagramu, kam dorazil osobně. Film končí pesimistickým konstatováním, že podvádění je zkrátka nová norma. A že co je normální na sociálních sítích, bude brzy normální všude.

Školní projekce probíhají v dopoledních hodinách v Praze i ve všech 35 městech, ve kterých se koná festival Jeden svět a o tenhle film je zatím největší zájem. Jenom v Praze ho uvidí cca 2500 studentů. Po každé projekci taky zpravidla následuje debata s hostem-odborníkem. Promítání tohoto dokumentu ale není všechno, co Jeden svět na školách v rámci osvěty v oblasti mediálního světa dělá. Spojil se také s populárním youtuberem Kovym, který natočil pětidílný pořad, v němž dává dětem a dospívajícím praktické tipy, jak se zorientovat v komplikovaném světě médií. Kovy vždy pokládá pět klíčových otázek – KDO?, CO?, KOMU?, JAK? a PROČ?, kterými posuzuje důvěryhodnost a účel jednotlivých mediálních sdělení. Kromě toho přibližuje různá mediální témata – například roli médií ve společnosti, přesvědčovací techniky reklamy, sociální bubliny či internetové algoritmy.