Jak se vám daří plnění novoročních předsevzetí? Patříte k těm, kteří začátek roku berou jako nový start a příležitost k tvorbě lepších zvyků, nebo už jste dospěli k závěru, že dávat si předsevzetí k ničemu nevede? Já byla vždycky jednou z těch, co se vyžívali ve vypisování novoročních předsevzetí a těšili se, že letošek bude konečně tím rokem, kdy se všechno změní. Tentokrát jsem se rozhodla na to jít konečně jinak a nic neměnit. Prostě se smířit s tím, co už mám. A s tímto „úklidem v hlavě“ jsem se dostala až k úklidu v domě. A pak k Marii Kondo.
I když mám doma Netflix už rok a stihla na něm zhlédnout všechny možné reality shows o designu, minimalismu a alternativních životních stylech, téhle japonské osvícené ženě jsem se vyhýbala. Když totiž nějaká vychytávka z Východu nabude nebývalé popularity na Západě, tak je v tom většinou „nějakej háček“. Přesto jsem chtěla vědět, čím tahle japonská uklízecí guru tak pobláznila svět.
Skládání oblečení jako životní úděl šmrncnutý mystikou je lákavé.
Hned v prvním díle seriálu donutí Marie Kondo členy celé rodiny, aby si klekli na zem, zavřeli oči a před úklidem domu mu poděkovali za jeho služby. Americká rodina je zprvu trochu v rozpacích, ale po chvíli to jejím členům přijde jako dobrý nápad. „Nikdy nás nenapadlo o uklízení takhle přemýšlet,“ vyjadřuje nadšení otec rodiny. Skládání oblečení jako způsob organizace šatníku je nudné. Skládání oblečení jako životní úděl šmrncnutý mystikou je lákavé. Není to už jen o oblečení. Je to o všem.
Jen sto věcí
Amerika má problém s excesivním konzumem a o lidech, kteří chronicky hromadí věci, se tam dokonce točí reality show. Asi proto minimalismus tak zafungoval. Objevili se blogeři, kteří hlásají, že když budete vlastnit jenom sto věcí, tak se váš život změní k lepšímu. Na sociálních sítích pak začali ukazovat své prázdné uklizené domovy, nábytek ve stylu skandinávské moderny, oblečení vyrobené z udržitelných materiálů od značek, které slibovaly, že vydrží celý život.
Z minimalistky se díky kázání o minimalismu stala megahvězda
Na zdech měli inspirativní slogany jako „míň věcí víc zážitků“. Zjistili, že je nakupování neudělá šťastnými. A sdílení tohohle zjištění jim přineslo obrovské počty sledujících. Marie Kondo je mezi minimalisty a věrozvěsty úklidu asi nejúspěšnější. Její knihy se staly mezinárodními bestsellery a jejím hlavním mottem bylo zahodit všechno, co nepřináší radost. Pokud vám tedy ty její knihy... No, to je jedno.
Prostě podnikatelka
Kondo má kromě vlastního netflixového pořadu webové stránky s blogem, založila program na výuku „uklízecích konzultantů“, kteří po absolvování kurzu dostanou uklízecí certifikaci (která se dá pak obnovit za 500 dolarů ročně). V listopadu loňského roku ke svému rostoucímu byznys portfoliu přidala i e-shop, ve kterém prodává předměty pro případ, že by praktikující minimalisté vyházeli příliš mnoho věcí, a měli tak doma moc volného místa. Její obchod ale místo slíbeného „vybuzení radosti“ vzbudil spíš velkou kontroverzi. Lidi pobouřil fakt, že Kondo hlásá skromnost a jednoduchost, zatímco prodává tácky na ovoce za 100 dolarů nebo nože na sýr za 180 dolarů.
Pokud někdo potřebuje uklízecího konzultanta k tomu, aby mu řekl, že si má doma uklidit, tak si krabici na prádlo za 75 dolarů možná zaslouží.
Věci z jejího e-shopu jsou ale upřímně řečeno stylové a reflektují japonský minimalismus (a taky si jich díky ceně koupíte málo). Kondo se hájí tím, že se jí lidé neustále ptali na produkty, které sama používá. Proto se rozhodla s nimi podělit prostřednictvím svého e-shopu. Proč ta kritika? Pokud někdo potřebuje uklízecího konzultanta k tomu, aby mu řekl, že si má doma uklidit, tak si krabici na prádlo za 75 dolarů možná zaslouží. Ostatně, Marie Kondo nikdy netvrdila, že minimalismus je levný.
Jak minimalismus vydělává
Minimalismus navíc zažil svůj úspěch dávno před Kondo. Svůj blog Becoming Minimalist začal Joshua Becker psát už v roce 2008, načež vydal o uklízení čtyři knihy, následován byl Courtney Carverovou s jejím projektem Be More With Less a duem The Minimalists, kteří vydali jak knihu, tak netflixový dokument.
Je to univerzální proces, který má za následek homogenizaci domovů a vymazání veškerých stop po individualitě a osobnosti.
Metoda Marie Kondo nazvaná KonMari je přitažlivá tím, jak je jednoduchá, a tím, že se hodí pro všechny. Je to jako šoková terapie, která má ukázat, že nepotřebujeme vlastnit věci proto, abychom měli smysl identity. Existovat můžeme i potom, co už nic nevlastníme. Na druhou stranu je to ale univerzální proces, který má za následek homogenizaci domovů a vymazání veškerých stop po individualitě a osobnosti.
To ukazuje třeba díl netflixového dokumentu, kde je účastnice nucena vyhodit celou svou kolekci vánočních světýlek a dekorací. Její posedlost ozdobami byla sice trochu nezdravá (měla jich opravdu hodně), přesto ale tvořila část jí samé a dělala její domov jedinečným. Po úklidu potom působil její byt prázdně a sterilně. Pak je otázka, co takový „úklid“ udělá s osobností člověka, který se rád obklopuje věcmi.
Dokonalý marketing
Marketing minimalismu je každopádně velice vychytralý. Podle magazínu Minimalissimo na trhu dávno před Kondo existovaly minimalistické stolečky, lahve na vodu, sluchátka, boty, hodinky i nůžky, všechny v monotónních barvách povědomých z Instagramu se stodolarovými ciframi na cenovkách.
Co všechny tyto předměty nabízí, je mystická opravdovost, příslib toho, že když si koupíte ještě jednu dokonalou drahou věc, tak pak už si nikdy v životě nebudete chtít koupit nic dalšího. Alespoň tedy do doby, než se objeví další, o kousek dokonalejší novinka.
Reklama
foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: The Guardian
