Profesor Libor Grubhoffer, bývalý rektor Jihočeské univerzity a nynější ředitel Biologického centra AV ČR, jež sídlí stejně jako jeho domovská univerzita v Českých Budějovicích, je vzácným příkladem člověka, který rád a hlavně s vtipem a nadhledem o svém povolání vypráví, a na ono vyprávění si najde čas i ve svém nabitém kalendáři. S profesorem v oboru molekulární a buněčná biologie a genetika jsme rozebírali aktuální koronavirovou situaci, ale nejen ji.
Co si myslí o otevřených hranicích a identifikaci bezpečnosti zemí podle barevného semaforu? Co všechno už vědci o koronaviru vědí a co jim naopak zatím stále uniká? A jak je to s druhou vlnou avizovanou na podzim?
Vaše virologická laboratoř v Biologickém centru Akademie věd se už od začátku pandemie věnuje testování koronaviru pro nemocnice Jihočeského kraje a Vysočiny. Nemocnice by to samy nezvládaly?
My jsme se vrhli do testování nového čínského koronaviru vlastně bez váhání. Považovali jsme za nesmírně důležité využít zkušeností našeho virologického pracoviště v čase nouze, kdy laboratoře v nemocnicích na diagnostiku nového viru opravdu nemohly být připravené ani vybavené.
V čem se vaše pracoviště liší od běžných laboratoří nemocnic?
Výhodou pracoviště základního virologického výzkumu je potřebné technické a materiálové vybavení, metodické a zejména personální zázemí. Pro nás to byla vlastně rutinní práce, která postupně přerostla do dvou nových výzkumných projektů.
Nový čínský koronavirus nás neopustí, stalo by se tak pouze tehdy, pokud by kolektivní imunita dosáhla minimálně 70 až 80 procent promořenosti.
Jeden byl zaměřený na vývoj nové rychlé diagnostiky koronaviru a jeden na zavedení metody pro identifikaci neutralizačních protilátek v krvi lidí, kteří prodělali onemocnění covid-19. Tento projekt děláme společně s infekčním oddělením Nemocnice České Budějovice. Jeho cílem je vytipovat vhodné dárce krevní plazmy obohacené o zmíněné protilátky, a to k léčebnému použití u těžších případů onemocnění. Pevně doufáme, že se nám v obou případech podaří uspět.
Co dnes již o koronaviru spolehlivě víme?
O novém čínském koronaviru toho již víme hodně a každým dnem přibývá na trhu vědeckých informací a spousta nových poznatků, které postupně nacházejí uplatnění ve zdokonalujících se metodách diagnostiky viru, ale také v možnostech prevence před infekcí a jejím šířením.
Dneska už prokazatelně víme, že díky jedinečnému opravnému mechanismu mutuje koronavirus s mnohem nižší frekvencí, než je tomu u jiných virů s RNA genomem. Značného pokroku bylo dosaženo také v postupu prací na vývoji kovidové vakcíny, zejména v laboratořích velkých farmaceutických společností.
A potěšitelné taky je, že se blýská na lepší časy při hledání vhodných synteticky připravených látek s virostatickým účinkem. K dosud jedinému remdesiviru a nečekaně též dexametazonu přibudou brzy další vhodné kandidátní látky inhibující některé pro virus životadárné funkce. Ale i přes tenhle optimismus v poznávání nového koronaviru a jeho imunobiologických vlastností toho stále ještě nevíme dost, abychom mohli říci, že jsme novému onemocnění covid-19 už porozuměli.
Co tedy nevíme?
Stále s jistotou neznáme původ nového čínského koronaviru, tedy historické detaily přeskoku koronaviru z netopýra na člověka. Nevíme, proč je nakažený jedinec infekční pro své okolí už dva dny předtím, než začne virus vylučovat. Nerozumíme dostatečně dobře dvoufázovému průběhu onemocnění. Nevíme, jak moc protikovidová imunita po prodělaném onemocnění chrání jedince před opakovanou infekcí.
Netušíme, proč u jisté části rekonvalescentů lze prokázat přítomnost virové RNA v horních dýchacích cestách, ale nikoliv izolovat životaschopný virus. Nevíme, jakou roli mohou hrát protilátky proti běžným koronavirům, původcům sezónních akutních respiračních onemocnění, při průběhu kovidové infekce aneb fenomén "dědičného antigenního hříchu". Neznáme fyzikální podmínky pro šíření kapének a aerosolu obsahujících koronavirus. No, a neznáme odpovědi na množství dalších otázek...
To opravdu moc optimisticky nezní. Jak koronavirus v organismu působí a jak se to působení liší od virů chřipky, už ale víme?
V oboru případech se jedná o virové původce akutních respiračních onemocnění s možnými systémovými projevy, to znamená s možností napadení dalších vnitřních orgánů. Vstupní cesta přes buňky sliznic horních dýchacích cest je společná, odlišné jsou receptory na povrchu vnímavých buněk pro napadení těchto buněk koronavirem nebo virem chřipky. Nový koronavirus na rozdíl od chřipkových virů vyřazuje z funkce čichový nerv, což způsobuje ztrátu čichu případně chuti.
V případě koronaviru se jeví jako velmi důležitá takzvaná slizniční imunita typická tvorbou specifických protivirových protilátek. Imunopatogeneze (vznik a vývoj poruchy imunitního systému, pozn. red.) onemocnění covid-19 je značně odlišná od chřipkového onemocnění. U komplikovaných průběhů nemoci covid-19 se dostavuje takzvaná cytokinová bouře, která vede k neřízené imunologické reakci organismu pacienta a k těžkému zápalu plic.
Máme nyní v Česku vyhráno, nebo jsou objevující se nová ohniska znamením přicházející druhé vlny?
Vyhráno určitě nemáme, na to je nový čínský virus v dnešním globalizovaném světě příliš zabydlený. Při současném rozšíření by bylo naivní doufat v "náhlou smrt nového koronaviru" a v to, že se "v tichosti" vytratí. Ohniskovost výskytu původce covidu-19 v naší zemi a v podstatě ve všech dalších, kde se s většími či menšími následky přehnala první vlna onemocnění na jaře letošního roku, jen potvrzuje skutečnost, že tichý původce nákazy je stále s námi a zaútočí vždy tam, kde se z nějakého důvodu uvolnila pravidla příliš, případně se neudělala patřičná karanténní opatření včas. Jako třeba v OKD.
Nebo dochází k zavlečení nákazy následkem znovu uvolněné mezinárodní turistiky v čase letních dovolených. To je okolnost, která velmi komplikuje i praktické uskutečňování chytré karantény. Přesto pevně doufám, že k druhé vlně pandemie nedojde a že se v Evropě podaří udržet koronavirovou infekci ve formě epidemických ohnisek s dodržováním nezbytných opatření.
Takže otevřené hranice situaci komplikují. Jak moc?
Na tuto věc se i názory odborníků liší. Nápad rozvolnit cestování vyšel z neudržitelné potřeby části naší společnosti strávit letní dovolenou u moře, když ne v Egyptě, tak alespoň v Chorvatsku či Řecku. Zdůvodnili jsme si to nutností rozhýbat koronavirovou krizí zasažený turistický průmysl. S ukončením stavu nouze velkému počtu lidí otrnulo a začalo je zajímat jediné, tedy, ve kterém přímořském resortu stráví letošní dovolenou.
Ukazuje se, že to nebude bez rizika, že zelené země v semaforu jsou ve skutečnosti oranžové, nebo dokonce červené s doutnajícím problémem ohniskového šíření kovidové nákazy. Domnívám se, že jsme se unáhlili a příliš brzy se vydali ve velkých počtech napříč evropským kontinentem. Bohužel, dlouhodobé omezování zahraniční turistiky je vnímáno spíš jako omezování osobní svobody než nezbytné opatření ke snížení rizika šíření nákazy.
Mají v této souvislosti semafory typu "zelená, žlutá a červená země" smysl?
Určitý orientační smysl mají, jsou ovšem velmi přibližným ukazatelem, navíc v čase značně nestabilním. Barevné zařazení země v takovém semaforu se může velmi rychle změnit směrem k červené.
Je tedy lepší zůstat letos v Česku? Nebo je to jedno, protože v Česku zase máme ohniska nákazy, takže se koronavirus může přesouvat, i když cestujeme po tuzemsku?
Z řady důvodů je skutečně lepší zůstat o letošním létě doma a užívat si zasloužených dnů dovolené domácí turistikou, samozřejmě s patřičnou opatrností a dodržováním základních pravidel, jimiž je důsledné mytí rukou, používání dezinfekce, omezení návštěv hromadných akcí. Je také dobré mít někde při ruce roušku k použití v případě delšího pobytu v uzavřených prostorách s vyšším počtem přítomných osob.
Ví se už, jak se třeba koronavirus chová u moře nebo v horách? Kde je riziko nákazy vyšší?
Poznatků o vlivu zevního prostředí na stabilitu nového čínského koronaviru v závislosti na geografických či klimatických podmínkách je stále málo. Na to je původce covidu-19 v lidské společnosti příliš krátkou dobu.
Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., Hon. DSc.
Vystudoval biochemii a mikrobiologii/virologii. Zabývá se klíšťaty a klíšťaty přenášenými patogeny. Je spoluzakladatelem a koordinátorem přeshraničního studijního programu Biologická chemie mezi Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a Keplerovou univerzitou v rakouském Linci. Působí jako vedoucí Laboratoře molekulární ekologie vektorů a patogenů; emeritní rektor Jihočeské univerzity a děkan její Přírodovědecké fakulty, aktuálně je ředitelem Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích a členem Učené společnosti ČR.
Domnívám se však, že kritickým faktorem pro šíření koronaviru je hustota lidi v dané lokalitě, velmi rizikové jsou v tomto ohledu přelidněné pláže, jak jsme mohli v poslední době vidět na snímcích z Floridy či Kalifornie. Dovedu si však představit, že v podobném riziku nákazy by se mohli snadno ocitnout i horolezci v přelidněném základním táboře pod Everestem.
Vyrážíte letos vy sám někam do zahraničí?
Už se nemohu dočkat, až se rozjedu do mému srdci blízkého Rakouska. V poslední době však přibylo pozitivních případů v Horním Rakousku, epidemiologové rychle zareagovali a zavedli potřebná opatření. Pevně doufám, že se situace zklidní a budeme moct bez přerušení zahájit nový akademický rok ve společném přeshraničním studijním programu biochemie s Keplerovou univerzitou v Linci. No, a na začátku října bych měl pracovně navštívit univerzitu v belgické Lovani.
Co byste případně doporučil těm, kteří na dovolenou do zahraničí zamíří? Jak postupovat, aby riziko nákazy minimalizovali?
Rozhodně bych doporučil co největší opatrnost, vyhýbat se větším shlukům lidí, dodržovat dvoumetrové vzdálenosti, důsledně si mýt a dezinfikovat ruce, a jak už jsem říkal, roušku mít někde nablízku pro případ zvýšeného rizika, zejména v situaci velkého "zahuštění" lidí.
Jak bychom se teď obecně měli chovat, aby nás koronavirus přestal ohrožovat?
Chovat bychom se měli ohleduplně a bezpečně sami k sobě, ke svým bližním a svému okolí. Nosit roušky, poněkud se umravnit v cestovacích aktivitách, jakkoliv se to zdá prakticky nemožné, a hlavně nepolevovat v ochraně rizikových skupin spoluobčanů.
Zmizí koronavirus, nebo už s námi zůstane?
Nový čínský koronavirus nás neopustí, stalo by se tak pouze tehdy, pokud by kolektivní imunita dosáhla minimálně 70 až 80 procent promořenosti či expozice koronavirem s následkem příznakového či bezpříznakového onemocnění. Nový čínský virus tady bude s námi stejně, jako je s námi celá početná skupina koronavirů, se kterými sdílíme dlouhou evoluční koexistenci, v důsledku čehož se k nám chovají většinou již mnohem přátelštěji.
Takže neexistuje prostředek, který by ho nějak vytěsnil?
Určitou šanci na vytěsnění nového čínského koronaviru z cirkulace v lidské společnosti nám dává plošné očkování vhodnou vakcínou či vakcínami, tím by se dosáhlo kýžené kolektivní imunity, případně v kombinaci s účinným antivirotikem, které je, pevně doufám, také na cestě.
Přijde podle vás na podzim ona avizovaná druhá vlna? A jak bude případně vypadat?
Obávám se druhé vlny spíš v podobě kovidové hysterie v čase podzimních plískanic, kdy se mezi lidmi začnou šířit sezónní akutní respirační onemocnění, nebo v zimě při chřipkové epidemii. Budeme to zažívat poprvé a přinese to velmi pravděpodobně obrovské nároky na testování covidu-19 a správnou diagnostiku akutních respiračních onemocnění.
