Co zkouší v Kanadě: Jsou náramky varující před koronavirem dobrý nápad?

Kanadská provincie Ontario utratí 2,5 milionu amerických dolarů za pípací náramky, které mají připomenout, že sociální distancování má v boji proti pandemii koronaviru smysl. Tyto náramky zapípají, když se přiblížíte k někomu blíže, než je doporučená bezpečná vzdálenost dvou metrů, a také pošlou oznámení, pokud je někdo například z pracovního kolektivu pozitivně testován.

Majitel firmy zabývající se krizovým managementem Alex Vezina se ve svém komentáři pro list Toronto Sun zabýval argumentací pro tento nápad a podložil ji jednoduchým výpočtem. Pokud toto technologické řešení v Ontariu zafunguje, bude to podle Veziny obrovská výhra, pokud jde o poměr nákladů a přínosů.

Předvakcinační teorie

Cíl Kanady je stejný jako u všech vyspělých zemí, které s pandemií covidu bojují (těžko říct, zda k nim můžeme ještě vřadit i Česko). Než bude většina obyvatel země naočkovaná, tak cokoli, co může snížit počet případů onemocnění a zachraňovat životy, se stále považuje za přínos. Ve skutečnosti je totiž cílem udržet lidi naživu dostatečně dlouho na to, aby pak mohli být chráněni vakcínou.

U naprosté většiny opatření ke zmírnění rizika ušetří utracení jednoho dolaru 10 až 100 dolarů za náklady na následnou péči a léčení.

V této souvislosti se Alex Vezina pragmaticky podíval na náklady na náramky v hodnotě 2,5 milionu dolarů, pokud jde o potenciální úspory pro systém zdravotní péče. Průměrné léčebné náklady kriticky nemocného pacienta s koronavirem výrazně převyšují 50 000 dolarů. Aby se tedy náklady na náramky „vrátily“, musí zabránit „pouhým“ 50 závažným případům koronaviru.

Kolik ušetří jeden dolar

U naprosté většiny opatření ke zmírnění rizika ušetří utracení jednoho dolaru 10 až 100 dolarů za náklady na následnou péči a léčení. Totéž platí pro náklady na zdravotní péči v první linii. Vládní program, který se zaplatí, pokud zabrání závažnému onemocnění u 50 lidí, by měl být podle Veziny pro vládu jasnou volbou. Tato investice bude mít dostatečný časový prostor na to, aby se sama zaplatila. Vezina v ní vidí projekt na úsporu veřejných peněz jak vyšitý a není třeba o tom dlouze diskutovat, jeho jednoduché počty mají logiku a každý další těžký případ onemocnění koronavirem nad oněch padesát je jakýsi bonus. A těchto bonusů může být nakonec mnoho.

I když by vláda náramky nakonec nepořídila, tak publicita připomene kanadské veřejnosti důležitost sociálního distancování a tím by se zabránilo třeba oněm 50 závažným případům onemocnění.

Je možná trochu cynické vyjadřovat hodnotu hospitalizace nemocných s korovavirem v penězích, ale od těžkého průběhu k tragickému konci není tak daleko, a dá se tedy říci, že náramky nebudou jen šetřit peníze ve zdravotnictví, ale také budou zachraňovat životy. I když by vláda náramky nakonec nepořídila, tak publicita připomene kanadské veřejnosti důležitost sociálního distancování a tím by se zabránilo třeba oněm 50 závažným případům onemocnění, uvažuje Vezina.

Podle Veziny lze argument úspor uvést i pro placenou nemocenskou dovolenou, i když by to bylo mnohem dražší. Pokud státy platí lidi tak, že necítí finanční nutnost jít do práce, když se cítí nemocní, má to za následek nižší náklady na zdravotní péči při těžkých případech onemocnění, což v konečném důsledku také šetří peníze. Možná na to časem někdo přijde i v Česku. Pokud už teď není pozdě.