Nejstarší známá oběť moru: Nemoc byla v DNA lovce, který zahynul před 5 000 lety

Lidstvo z doby kamenné v západní Evropě zaznamenalo před 5 500 lety obrovský pokles populace. Jde o událost, o níž se předpokládá, že do těchto míst umožnila obrovskou migraci lidí z východu. Příčinou onoho úbytku populace a následné migrace byl podle dřívějších výzkumů pravděpodobně mor. Ten byl už dříve prokázán u lidí doby kamenné, a to včetně 20leté ženy z komunity zemědělců, jež žila na území dnešního Švédska. Vědci však nyní po prozkoumání 5 000 let starých ostatků lovce, jež byly nalezeny v Lotyšsku, tvrdí, že objevený kmen moru by pravděpodobně nezpůsobil tak rychlé šíření a vyhynutí zdejší populace.

„Myslíme si, že tyto rané formy moru nemohly skutečně způsobit velká ohniska,“ řekl profesor Ben Krause-Kyora, spoluautor studie na Christian-Albrecht University v německém Kielu. Krause-Kyora a jeho kolegové ve studii v odborném magazínu Cell popisují, jak analyzovali starodávnou DNA získanou ze zubů a kostí lebky čtyř jedinců pohřbených v lotyšském Riņņukalnsu.

Blechy mor nešířily

Pozůstatky, které vědci datovali na stáří 5 300 až 5 050 let, pocházely od mladé ženy, dítěte a dvou mužů a byly objeveny během dvou vykopávek. První proběhla už v 19. století a druhá před několika lety. Tým prověřil genetický materiál na přítomnost známých patogenů, včetně bakterie Y. pestis, která způsobuje mor, a zjistil, že jeden z mužů ve věku 20 až 30 let měl nejen fragmenty DNA, ale také proteiny, což naznačuje, že zemřel s dnes již vyhynulou formou moru v krevním oběhu. Ostatky muže, který zahynul před více než 5 000 lety, jsou také doposud nejstaršími, z nichž se dá vyčíst, že příčinou smrti byl právě mor.

Nejstarší oběť moru mohla mít septikemický mor, tedy infekci krve způsobenou kousnutím hlodavcem, nebo pneumonický mor, který postihuje plíce a šíří se kapénkami.

Další analýza odhalila kmen, který se pravděpodobně oddělil od všech ostatních forem Y. pestis asi před 7 200 lety, což z něj činí nejstarší známý kmen moru. Byl odlišný od kmenů nalezených později, jež pocházely z neolitu a doby bronzové. Vědci dodali, že kmenu chyběl gen, který umožnil šíření moru blechami.

„Zdá se, že blecha je jedním z hlavních vektorů, které vedou k opravdu rychlé distribuci a rychlé infekci během středověku,“ řekl Krause-Kyora. Nejstarší oběť moru podle něj mohla mít septikemický mor, tedy infekci krve způsobenou kousnutím hlodavcem, nebo pneumonický mor, který postihuje plíce a šíří se kapénkami. Vědci také uvedli, že u člověka z doby kamenné zjistili vysokou hladinu DNA Y. pestis, což naznačuje, že mohl nějakou dobu s morem žít, šlo tedy nejspíš o mírnou formu nemoci.

Bylo to spíš klima?

Vědci z Kielu každopádně dodávají, že první doložené morové rány byly ve své době spíše raritami a rozhodně prý není pravděpodobné, že by souvisely s úbytkem populace během doby kamenné. Za ten mohly údajně spíš klimatické výkyvy.

S tímto názorem ovšem nesouhlasí profesor Simon Rasmussen z Univerzity v Kodani, který byl spoluautorem výzkumu švédské oběti moru z doby kamenné. Novou studii uvítal, ale uvedl, že nevylučuje možnost, že dramatický pokles tehdejší populace způsobil opravdu spíš mor.