Mileniálové už si nevolají. Píšou raději textovky. O co se tak připravují?

„Zavoláme si?“ ptá se padesátiletý kolega v mailu, který píše svému mladšímu spolupracovníkovi. Potřebuje vyřešit nějaké otázky týkající se projektu, jejž společně vytvářejí. „Ne,“ přichází vzápětí, tedy nad očekávání rychle, odpověď. „Napište mi to.“ Připadá vám to zvláštní? Pak zřejmě nepatříte do generace mileniálů. Podle magazínu The Atlantic totiž mileniálové (také generace Y, tedy děti narozené po roce 1982) klasický telefonický hovor odsunuli zcela stranou. Chytré telefony využívají, to ano, rozhodně ale ne k telefonování.

Mladí Američané, kterým je něco mezi 20 a 30 lety, si vybudovali něco jako alergii na telefonní hovory. Mileniálové je totiž řadí do stejné kolonky jako fastfoodové řetězce nebo golf. Ty společně s telefonickými hovory spadají do "kulturních vzorců", které je dohánějí k šílenství. A tak se jim vyhýbají.

Mluvená konverzace je v konečném důsledku mnohem kratší než psaná. Můžete klást otázky a rovnou na ně dostanete odpovědi.

Telefonické hovory nás nutí zápasit s chaotickou realitou života ve světě, kde spolu lidé pomalu přestávají hovořit. Možná jsou užitečné, ale zdržují. A mileniálové na ně nemají čas. Psaní je jednodušší. A pohodlnější.

Co je kratší a jasnější?

Opravdu pohodlnější? Možná jen zdánlivě. Ředitel Programu pro vyjednávání na Harvardu Guhan Submanian, který učí studenty obchodní a právnické školy řešit konflikty, je jiného názoru. Tvrdí, že mluvená konverzace je v konečném důsledku mnohem kratší než psaná. Můžete klást otázky a rovnou na ně dostanete odpovědi. Nemusíte na ně čekat. Nemusíte se stresovat, jak a kdy zareaguje člověk na druhém konci telefonu nebo mailu, protože to okamžitě uslyšíte.

Textová konverzace, také vzhledem k tomu, že mladí lidé mají své chytré telefony po ruce neustále, naproti tomu nikdy zcela jasně nekončí a důležité odpovědi se v ní potom mohou lehce ztratit. Je neuspořádaná a chaotická, což se vám v jasném a přímém telefonickém hovoru nestane. Ten je jasně ohraničený, a díky tomu lépe srozumitelný a pochopitelný.

Textování je užitečné, ale...

Bezesporu existuje spousta situací, kdy je textování jednodušší a přístupnější než mluvené slovo. Zejména pro jedince se sluchovým nebo jiným postižením. U zdravých jedinců zase mohou telefonické hovory vyvolávat úzkost, protože v sobě nesou esenci osoby na druhém konci – musí se s ní hovořit, reagovat, volající se nemůže vykrucovat, počkat si, rozmyslet si odpověď.

Někdy nemusíte úplně správně pochopit, co se vám textující na druhé straně snaží sdělit. Z toho plynou četná nepříjemná a zbytečná nedorozumění.

Je to zkrátka jako osobní setkání. A když s někým nechceme mluvit, je jednodušší mu napsat. Textování v určitém smyslu představuje bezpečnou skrýš. Podle Submaniana má ale i své další nevýhody. Neslyšíte třeba tón, kterým by se ten, s nímž si dopisujete, chtěl vyjádřit. A tak někdy nemusíte úplně správně pochopit, co se vám snaží sdělit. Z toho plynou četná nepříjemná a zbytečná nedorozumění.

Chcete mi zavolat?

Jonny Gerkin, psychiatr na Lékařské fakultě Univerzity v Severní Karolíně, věří, že lidé jednoho dne znovu docení význam telefonického hovoru, a dokonce tvrdí, že by to mohlo být brzy.

On sám všem "textujícím", kteří jsou ochotní poslouchat, takovou možnost nabízí. Když prý s někým sám esemeskuje nebo chatuje, často se ptá: „Chcete mi zavolat?“ Jak zní většinová odpověď, nevíme. Asi záleží na tom, s kým je zrovna "na drátě".