Teenageři vedou zvláštní způsob života, který se točí kolem telefonů. Náctiletí už mezi sebou ani normálně nekomunikují. Sdružují se ve skupinkách, v nichž upírají zraky do displejů mobilních telefonů a píšou textovky. Často i někomu, kdo sedí, případně stojí vedle nich. Rodiče, kteří jim mobily kupují, se pak trochu zbytečně diví, že se s nimi jejich děti nebaví.
Reklama
Skutečnost, že dospívající se vyhýbají veškeré komunikaci s rodiči, není nic nového pod sluncem. "Mladí dospělí" se podle odborného serveru Lifehacker chtějí o své vlastní záležitosti postarat sami. Moderní, či možná spíše postmoderní, svět jim v tom ale nepomáhá. Znesnadňuje jim přirozený rozvoj víc než jejich rodičům či prarodičům v jejich věku. Dospívající zkrátka svůj vývoj často nezvládají. O tom svědčí i skutečnost, že sebevražda je podle statistik pro dospívající třetí nejběžnější příčinou smrti. A té předcházejí úzkosti a deprese. Ačkoliv se tedy mladí tak netváří, své rodiče stále potřebují. Jenže s nimi neumějí mluvit.
Jak to říct?
Odbornice na vztahy mladých lidí s digitálními médii a technologiemi, doktorka Devorah Heitnerová, je autorkou titulu Screenwise: Helping Kids Thrive (and Survive) in Their Digital World, který nabízí poněkud nevšední, ale prý účinné řešení. Zoufalým rodičům, kteří už nevědí, jak na své náctileté děti, totiž radí začít s nimi komunikovat způsobem, který je jim nejbližší – prostřednictvím textových zpráv.
Pokud vytrváte, určitě přijde chvíle, kdy dítě zvedne zrak od displeje telefonu a podívá se vám zpříma do očí.
Tato forma komunikace podle ní boří spoustu překážek v komunikačním procesu a u dospívajících navíc řeší problém, který často přináší hledání správných slov. Při posílání textovek si dospívající mohou v klidu promyslet odpověď, navíc je možné nervozity zbaví skutečnost, že s dotyčným nemusí mluvit přímo z očí do očí, a mají svůj klid a prostor.
Získat čas i důvěru
Textování nabízí čas i rodičům. Čas na to přemýšlet o svých slovech a zpracovat, co říká (tedy spíš píše) ten druhý. Textovky jsou tedy zvlášť užitečné pro rodiče i děti, kteří mají tendence přehnaně a okamžitě reagovat, aniž by si uvědomovali možný pozdější dosah svých slov a činů. Heitnerová přitom radí, abyste textování nebrali jako jediný styl komunikace s vaším dospívajícím dítětem, ale spíše jako přechodné období, během něhož k sobě hledáte cestu a získáváte si důvěru svého teenagera.
Vyjadřujte se stručně, jasně a výstižně. Nic dlouhého vaši mladí stejně číst nebudou. Nebude je to bavit.
Pokud vytrváte, určitě přijde chvíle, kdy dítě zvedne zrak od displeje telefonu a podívá se vám zpříma do očí. „Jistě se dočkáte i chvíle, kdy už pro něj bude snazší a příjemnější s vámi mluvit, než si s vámi psát,“ konstatuje Heitnerová.
Ta nabízí i několik tipů, jak rodiče mohou „textový vztah“ se svými dětmi rozvíjet.
Dejte jim prostor
Někteří mladí mohou být z blízkosti rodičů v době, kdy s nimi textují, nervózní. Obávají se jejich reakce na zprávu, kterou jim odešlou. Abyste maximalizovali možnost, že se vám dítě prostřednictvím textovek otevře, nedívejte se na ně, pokud je ve stejné místnosti, ideálně text pošlete úplně odjinud, třeba z práce. Dejte svému dítěti prostor, aby se otevřelo.
Netlačte na pilu
Žádný dospívající nemá rád dotěrné dotazy, ať už se týkají čehokoliv. Pokud po příchodu domů zjistíte, že dítě není v nejlepší náladě, dejte mu najevo zájem a zeptejte se, jak se mělo, a zda je všechno v pořádku. Z jeho reakce vycítíte, zda mluvit chce, nebo ne. Pokud nechce, nenaléhejte a jen prohoďte něco ve smyslu: „Dobře, pokud o tom nechceš mluvit, můžeš mi třeba napsat sms.“
Přizpůsobte se
Textování je umění, ne slohovka. Na gramatiku se příliš nehledí, v textovkách ji nahrazují zkratky a smajlíci. Přizpůsobte se a osvojte si slang mladých. Nemusíte mluvit sprostě nebo užívat anglické výrazy, stačí třeba za pár vět vložit smajlíka, který dotvoří výsledný efekt a atmosféru zprávy, kterou píšete.
Hlavně stručně
Už jsme si řekli, že textová zpráva není slohovka. A to nejen gramatikou, ale i svou délkou. Vyjadřujte se proto stručně, jasně a výstižně. Nic dlouhého vaši mladí stejně číst nebudou. Nebude je to bavit.
Ať už jsou vám rady Devorah Heitnerové blízké, nebo ne, vždycky stojí za to své dítě "rozmluvit". A to jakkoli. Třeba i esemeskami, které rodičům, již nevyrostli na mobilech, mohou přijít neosobní.
foto: Shutterstock, zdroj: Offspring Lifehacker