Emocionální upíři. Nemusí to být ani zlí lidé. Jen jsou slabí a neumí získat pozitivní energii sami ze sebe. A tak ji čerpají z ostatních. Věčně si na něco stěžují, jsou pořád nespokojení, pořád zamračení a úzkostliví. Nebo jsou to náfukové, aroganti, pomlouvači.

Americká psychoterapeutka a autorka knihy 13 Things Mentally Strong People Don´t Do Amy Morinová se v rámci praxe s takovými případy potkává často. Podle ní je klíčem k úspěchu pracovat na sobě tak, aby vás chování takových neřádů nerozhodilo. Na serveru Psychologytoday proto nabízí několik praktických rad.

1. Nastavte hranice

Vy jste pánem (či paní) svého času a jen vy rozhodujete o tom, s kým jej budete trávit. Pokud se ve vašem okolí vyskytuje osoba, jejíž přítomnost vám není příjemná, ale s níž jste z jakéhokoliv důvodu nuceni se stýkat, nastavte jasné mantinely, jež se týkají doby, kdy se budete vídat.

Omezení kontaktu s lidmi, kteří vám nesedí, je jedním z klíčů k vaší psychické pohodě.

Může to být tchyně, která se vyžívá v neohlášených večerních návštěvách, kamarád, kterého mnohem více než vy zajímá, co se děje ve vašem okolí, nebo kdokoliv jiný. Omezení kontaktu s lidmi, kteří vám nesedí, je jedním z klíčů k vaší psychické pohodě.

2. Udržujte odstup

Omezit dobu, kterou musíte trávit s určitými lidmi, někdy není možné. Ať už v práci nebo v soukromí. Spolupracovníky, profesory, šéfy nebo kamarády blízkých si vybírat nemůžete. Když tedy nemůžete pracovat s dobou, kterou budete s takovými osobami trávit, zapracujte na emoční energii, kterou jim věnujete.

Bavte se na společenské úrovni tak, jak dobré chování vyžaduje, ale nezabíhejte příliš do osobních detailů.

Nedovolte jim, aby omezovali váš volný čas a diktovali, kdy, kde a na jak dlouho se budete scházet. Mějte na paměti, že můžete regulovat své pocity. Udržujte s nimi kontakt, ale nevkládejte do něj mnoho ze sebe. Držte si odstup. Buďte zdvořilí, ale nemusíte být sdílní. Bavte se na společenské úrovni tak, jak dobré chování vyžaduje, ale nezabíhejte příliš do osobních detailů.

3. Ovládejte hlavně sebe

Ano, je to tady. Začněte u sebe. Zní to jako klišé. Ale je to tak. A funguje to. Zameťte si před vlastním prahem. To, že vám někdo nesedí, že vás třeba dokonce rozčiluje nebo že nerozumíte jeho smyslu pro humor, je v prvé řadě váš problém. Ten člověk to vůbec nemusí myslet špatně. A vy zase nemůžete za to, že pro vás není snadné považovat jej za přítele.

Jste ale dospělí, a tak by neměl být problém, abyste s takovým jedincem jednali slušně a tak, jak situace žádá. Nemusí to být váš nejlepší přítel. Ale jen někdo, s kým se čas od času vídáte, protože je to nutné. Nemusíte se o něj zajímat, stačí jej tolerovat.

4. Regulujte své myšlenky

Pracujte se svou myslí a přimějte ji, aby pracovala ve váš vlastní prospěch. Když víte, že vás čeká den, kdy se budete muset setkat s někým, koho vyloženě nemusíte, nepřemýšlejte o onom dni jako o ztraceném čase.

Připomeňte si své preference a skutečnost, že nemusíte být oběť.

Najděte si na všem něco hezkého. I kdyby to mělo být třeba jen pomyšlení typu „díkybohu, že u nich nebudu muset přespat“. Připomeňte si své preference a skutečnost, že nemusíte být oběť. Přijměte skutečnost hrdě, s hlavou vztyčenou a jděte do toho jako silný a dospělý jedinec.

5. Myslete na sebe

Nenabádáme vás k sobectví. Ale k tomu, abyste si vážili sami sebe. Jsou věci, které udělat musíte. Třeba jako absolvovat víkend u rodičů manžela. Ale jsou věci, které dělat nemusíte – třeba chodit každý pátek na bowling s kolegy z práce, které nemůžete snést, ale úzkostlivě se snažíte zapadnout do party. Zvažujte, co je nutné a co ne. Volte vždy menší zlo.

A nevyčítejte si, když partnerovi jednou za čas řeknete, že s ním nepojedete na setkání s přáteli, protože si chcete odpočinout. Musíte pečovat o mentální i fyzické zdraví, abyste zůstali silní. A především – je to váš život. Přizpůsobujte se, ale neupozaďujte se. V tom tkví podle Amy Morinové klíč k duševnímu zdraví.

Související…

Otravní trollové se nemají krmit, říká stará internetová poučka. Opravdu?
Jan Handl

foto: Shutterstock, zdroj: PsychologyToday