Lít vodku na zem a vymazat Dostojevského? Některé protiruské protesty jsou mimo

Že to v USA vzali s bojkotem ruského zboží vážně, se dá podle amerického dopisovatele britského deníku The Guardian ukázat hned na několika příkladech. New York byl například svědkem vyhazování lahví vodky na chodník. Stalo se tak po zákazu prodeje ruské vodky v některých státech USA a protestech majitelů barů po celé zemi. Konkrétně třeba Bob Quay, majitel baru v Grand Rapids v Michiganu, přestal podávat vodku Stoličnaja poté, co se dozvěděl o amerických sankcích proti Rusku, a rozhodl se, že také zavede své vlastní sankce. Faktem ale je, že v Rusku se skutečně vyrábí méně než 1 % vodky, která se do USA doveze. A podobných paradoxů najdeme samozřejmě víc.

Stoličnaja se v USA dávno přejmenovala na vodku Stoli. Vyrábí se v Lotyšsku a firmu založil hlasitý kritik Putina, který byl v roce 2000 z Ruska vyhoštěn. Teď se jeho výrobek (zase kvůli Putinovi) vylévá v Americe na zem. Vodka Smirnoff se zase vyrábí přímo v USA, takže jejím vyléváním Američané tak trochu vytrestali sami sebe.

Chutná stejně jako starý dresink, ovšem bez výrazných náznaků genocidy.

Vodka ovšem není jediným „ruským“ produktem, který je trnem v oku veřejnosti bez ohledu na skutečnou „ruskost“. Rick Anderson, majitel lahůdek v Severní Karolíně, se dostal na titulní stránky novin, když přejmenoval ruský dresink na „ukrajinský dresink“ a prohlásil o něm, že „chutná stejně jako starý dresink, ovšem bez výrazných náznaků genocidy“. Znalci těchto omáček se domnívají, že je stejně vymysleli v New Hampshire. Podobné příklady přejmenovávání tradičních „ruských potravin“ najdeme i v Česku. Z populární Ruské zmrzliny se tak stala zmrzlina Ukrajinská. Výrobce tím chtěl prý vyjádřit solidaritu Ukrajině, ale zároveň si také udělal slušnou PR reklamu.

Pojďme ale zpět za moře směrem na západ. Někteří další restauratéři zašli do dalších extrémů, jen aby se vyhnuli jakémukoli spojení s válkou a jejími nepříliš kladně oceňovanými protagonisty. Le Roy Jucep, quebecký fastfood, který tvrdí, že vynalezl oslavované kanadské jídlo poutine, tedy dvakrát smažené hranolky se sýrem, oznámil, že už toto jméno nebude používat kvůli obavám, že ve francouzštině zní příliš jako jméno ruského vůdce. Odteď to jsou prostě jen hranolky se sýrem a omáčkou.

Pryč s klasiky

Terčem protiruských nálad jsou ale i dávno zesnulí literární klasici. Univerzita v Miláně ukončila kurz věnující se Fjodoru Michajloviči Dostojevskému. Jeden z nejslavnějších spisovatelů 19. století je prý „znepokojivě ruský“. Univerzita v prohlášení uvedla, že se chce „vyhnout jakékoli kontroverzi v této vypjaté době“. Akademici nakonec ustoupili, když obhájci Dostojevského poukázali na to, že tento autor byl odsouzen k pobytu v sibiřském pracovním táboře za ruského carského režimu a že je již 141 let mrtvý.

Diskutovalo se také o tom, zda ještě poslouchat dílo Petra Iljiče Čajkovského, zejména předehru z roku 1812 napsanou k obraně Ruska proti Napoleonovým invazním silám. Provedení díla bylo zrušeno Cardiffským filharmonickým orchestrem, jehož vedení tvrdilo, že to „nemá nic společného s tím, že byl Čajkovskij Rus“, ale „spíše s tím, že se rozhodli, že je to v současné době nevhodné“. Herní studio Electronic Arts odstranilo z fotbalových videoher ruský národní tým, odůvodnilo to „solidaritou s ukrajinským lidem“. Dokonce i mezinárodní federace sdružující obdivovatele psů a koček zakazují ruským zvířatům účast v soutěžích. Nechtějí prý „být svědky zvěrstev a nic nedělat“. Jak k tomu přijde plemeno ruské kočky, není známo.