Čtvrtek Zdeňka Strnada: Pomoc ženám? Raději miliony za modlitbičky, letáčky a vláčky

Hnutí proti svobodnému rozhodování žen o svém vlastním těle, vulgo Hnutí pro život, se v mediálním prostoru zviditelnilo nedávno tím, že doporučovalo ženám na Ukrajině, aby se vojákům před znásilněním bránily pepřáky a houkadly. Podle slov svých členů hnutí "nesoudí", ale "pomáhá". Stačí si ovšem projít jeho komunikační materiály a najdete tam takové perly, jako "antikoncepce dává falešnou jistotu, ta vede k promiskuitě, a tím k potratům a pohlavním nemocem" nebo na webu nepokrytě rasistický článek Třetí dítě? Cikáni? Ne, především vzdělaní. A komu by to bylo málo, může se začíst do transparentů, kterými se příznivci hnutí prezentují, například "Gynekologové, nebuďte nájemnými vrahy", případně (pro silné povahy) je možno připomenout kampaň z roku 2006, kdy Česko zaplavily obří billboardy s fotografiemi potratů.

Základním kamenem uvažování hnutí je boj proti potratům, ne ochrana žen, což bylo také hlavním mottem posledního pravidelného pochodu. O hnutí toho již bylo poslední dobou napsáno hodně, připomenu jen články z Heroine, Deníku Referendum, Extra, A2larmu nebo Deníku N. Pojďme se ale na chvíli vrátit k danému pochodu. Ten se uskutečnil v Praze v sobotu 28. dubna a zúčastnily se ho tisíce lidí. Hnutí dokonce zaplatilo Českým drahám a objednalo přímo tři vagóny, které jely ze Zlína do Prahy, a účastníci hnutí se jimi do metropole mohli zadarmo svézt.

Pokud se chlubíte tím, že pomáháte ženám, a většinu peněz rozfofrujete za lobbing, reklamu a vláčky, pak se nedivte, že vám to ostatní dají sežrat

Stačilo k tomu málo: Připnout si na klopu odznáček hnutí a sednout si do jednoho ze tří příslušných vagónů. „Organizátor Pochodu pro život je pravidelným zákazníkem, který u nás objednává a hradí přepravu účastníků své akce. Za tím účelem vypravujeme posilové vozy i zvláštní vlaky pro účastníky pochodu z různých míst,“ odpověděly na dotaz Flowee České dráhy (děkujeme). Konkrétní částku nám na tiskovém neřekli (plně chápeme a respektujeme důvěrnost informací), nicméně obecný příklad jsme získali: „Vypravení zvláštního vlaku v trase Praha Masarykovo nádraží – Libčice nad Vltavou sestaveného z motorového vozu řady 810 pro cca 50 osob stojí zhruba 17 500 Kč.“ Z Libčic na Masaryčku je to 33 kilometrů a počítá se s jedním vagonem, ze Zlína do Prahy je to 300 kilometrů a jely vagony tři. Dále to nechám na vás, matematiku jsme měli ve škole každý.

Na pomoc jde jen každá desátá koruna

Při letmém pohledu na výroční zprávy hnutí (najdete je na justice.cz) vidíme, že hnutí má velmi stabilní podporovatele. Za poslední čtyři roky je to VŽDY lehce přes 5 milionů, v roce 2017 to bylo lehce přes 4 miliony. Národní pochod pro život je oceněn procentuálně, v letech 2017 až 2019 tvořily náklady na něj okolo 30 % ročních výdajů společnosti (v covidovém roce 2020 to bylo 9 %). Ve výročních zprávách se vyskytují položky jako lobbing (10 %), kampaň Nesoudíme, pomáháme (28,9 %), informační zpravodaj (15,8 %), public relations (5,1 %) nebo koordinace projektů (9,8 %).

Organizátor Pochodu pro život je pravidelným zákazníkem, který u nás objednává a hradí přepravu účastníků své akce.

(České dráhy)

Pobaví i položka nazvaná Modlitby za nejmenší, která je oceněná na 3,9 % z výdajů. To je zhruba 210 000 korun. Netuším ovšem, jak dlouho a kolik lidí se modlilo. Hnutí na stránkách nabízí mimořádnou pomoc až do výše 50 000 korun. To je zajisté chvályhodné, tato částka činí 13,5 %, čili celých 727 515 korun jde na konkrétní pomoc. Z pěti a půl milionu. Zbytek je komunikace, lobbing, reklama, průvody, právní služby a výplaty. A pardon – modlitbičky. Komu a jakou pomoc hnutí poskytlo, to zjistit nejde. Transparentní účet toto veřejně prospěšné hnutí totiž nevede.

Messenger Kateřiny Bělákové (se souhlasem autorky)

Pokud se chlubíte tím, že pomáháte ženám, přitom většinu peněz rozfofrujete za lobbing a reklamu (a za vláčky, pochopitelně...), pak se nedivte, že vám to ostatní dají sežrat. Ostatně, od Hnutí pro život dnes dává většina slušných lidí ruce pryč.

Když chce někdo hlásat tmářské bludy, pak se nemůže divit, že "to" někdo pojmenuje pravým jménem. Tak jako to udělala redakce časopisu A2alarm, která Hnutí pro život nazvala "protiženským hnutím". No a hnutí (říkejte mu, jak chcete) se kvůli tomu s redakcí soudí. Kolik procent z výdajů organizace určených na "pomoc" tentokrát půjde na zbytečné soudní výlohy?