Znáte tu o Sněhurce – někdo jedl z mého talířku, někdo spal v mé postýlce? Tady ovšem nejde o pohádku, ale o způsob cestování. I já jsem se „house swap“, jak se tomu říká, rozhodla vyzkoušet a o Vánocích mě to čeká.
Mám doma několik věcí, na které jsem poněkud háklivá. Oblíbený hrnek, který nikdo jiný nesmí rozbít. Knihy, jejichž pořadí má pro mě jakousi vnitřní logiku. A samozřejmě postel. Ta je moje, se všemi polštáři, neustále shrnovaným prostěradlem a drobnostmi na nočním stolku, které by cizímu člověku pravděpodobně nedávaly nejmenší smysl.
A teď si mám představit, že si sbalím kufr, odletím do Londýna a v mém bytě se mezitím zabydlí někdo, koho jsem nikdy neviděla. Bude si vařit v mé kuchyni, pouštět hudbu a možná se podiví nad tím, proč mám v koupelně tolik kosmetiky. Já na oplátku dostanu klíče od jeho domova.
Čím déle o tom přemýšlím, tím méně mi to připadá absurdní.
Možná už mě jen unavuje platit na dovolené za hotelové pokoje, ve kterých se člověk bojí otevřít minibar. Anebo mě začíná zajímat, jak žijí lidé jinde, když zrovna nehrají roli místních obyvatel před turisty.
Cameron Diaz měla štěstí. My máme aplikace
Kdo někdy viděl romantickou komedii Prázdniny, nejspíš si vzpomene na dvě ženy, které se rozhodnou utéct před nevydařeným milostným životem. Jedna opustí luxusní dům v Los Angeles, druhá malebnou anglickou chalupu. Vymění si bydlení a pochopitelně se jim během několika dní převrátí život vzhůru nohama. V Hollywoodu se při takové příležitosti objeví Jude Law. Ve skutečnosti budeme rádi, když bude fungovat bojler.
Princip je ale překvapivě podobný. Jen se k němu dnes nemusíte propracovávat přes osobní inzeráty. Existují specializované platformy, třeba Kindred, ale mnoho jiných, které propojují lidi ochotné půjčit svůj domov jiným cestovatelům. Firma dokonce na svém blogu používá právě film Prázdniny jako příklad toho, jak výměna bydlení může vypadat.
Pravidla? Ne tak přísná, jak myslíte
Moderní systémy navíc nevyžadují, abyste našli dvojici (nebo klidně i jednotlivce), která chce ve stejném termínu přesně tam, odkud vy toužíte odjet. U Kindred lze za poskytnuté noci získávat kredity a využít je jindy u někoho dalšího. Za jednu noc, kdy ubytujete jiného člena, získáte jeden kredit bez ohledu na velikost nemovitosti. A právě to je na celé myšlence zvláštní. Dům s krásným výhledem může mít pro majitele stejnou směnnou hodnotu jako podstatně skromnější byt.
Najednou jako by nerozhodovala jen cena nemovitosti, ale ochota podělit se o to, co máme.
Cestování začalo být drahé. A někoho napadlo obejít hotel
Když plánujete dovolenou, většinou vás nejdřív zajímá, kolik stojí letenky. Jenže záhy přijde vystřízlivění. Za několik nocí v obyčejném apartmánu člověk někdy zaplatí víc než za samotnou cestu.
Výměna domovů nabízí lákavou představu: proč platit za cizí byt, když mám vlastní, který bude během mé nepřítomnosti stejně prázdný?
Neznamená to ovšem, že jde o dovolenou úplně zdarma. Platformy si téměř vždy účtují poplatky za úklid před pobytem a po něm, u části členství také servisní poplatky. Existuje i placený roční program. Konkrétní náklady je proto nutné porovnat s běžným ubytováním.
Navíc se k podobné formě dovolené hlásí i jednotlivci, klidně na sociálních sítích. A právě tam jsem svůj vánoční pobyt našla já. V Malajsii. Je to Češka, je velmi příjemná, jediným problémem může být, že je silná kuřačka. Dům je ale vlastně otevřený, takže by to nemělo vadit, a opice a varani na zahradě nám to jistě vynahradí.
Rovnocenný směnný obchod
Na této myšlence mě přitahuje cosi, co s penězi úplně nesouvisí. Najednou nejsem zákazník, kterému někdo prodává nocleh. Jsem člověk, který druhému nabízí totéž, co chce sám dostat.
Už v roce 2013 se výměnou domovů zabývala studie, kde popsali tento druh cestování mimo jiné jako způsob, jak se alespoň částečně vymanit z tradičního trhu cestovních služeb. Důležitou roli přitom hrají důvěra, vzájemnost a touha poznat autentický život v navštívené zemi. To mi připadá jako poměrně přesná odpověď na otázku, proč si někdo dobrovolně přidělává starosti s cizími lidmi ve vlastní koupelně.
Bydlet někde není totéž jako tam být na dovolené
Představme si týden v Paříži. Hotel, snídaně v kavárně, Louvre, Eiffelova věž a obligátní fotografie croissantu. Krásné, ale trochu předvídatelné.
A teď druhá možnost. Probudím se v bytě, kde si někdo každé ráno vaří kávu, dojdu do pekárny za rohem a večer si přečtu knihu na balkoně, odkud není vidět žádná slavná památka. Vlastně se neděje nic zvláštního. Jenže právě o to možná jde.
Výzkum publikovaný v roce 2025 zkoumal zkušenosti účastníků výměn domovů v Budapešti. Z rozhovorů s devíti hostiteli vyplynulo, že vedle finančních výhod lidé oceňují možnost zažít město pohledem místních a navazovat osobní kontakty. Vzorek je malý, takže z něj nelze vyvozovat, že takhle cestují všichni. Nabízí ale zajímavý pohled na motivaci lidí, kteří si tento způsob dovolené vybrali. Možná totiž už nechceme jen vidět další město. Chceme vědět, jaké by bylo v něm žít.
A k tomu někdy stačí obyčejná kuchyň, soused, který každé ráno venčí psa, a zjištění, že lidé na druhém konci Evropy řeší úplně stejné maličkosti jako my.
Cizí člověk mezi mými knihami. Proč je to vlastně tak těžké?
Jenže pak přijde otázka, kterou si romantické komedie příliš nelámou hlavu. Co když se něco rozbije? Co když někdo otevře zásuvku, do které mu nic není? Anebo zjistím, že mi představa neznámého člověka v mé ložnici vadí víc, než jsem si ochotná připustit?
Domov totiž není jen soubor místností. Je to prostor, ve kterém nemusíme nic předstírat. A pustit do něj cizího člověka znamená ukázat kus sebe, aniž bychom u toho vůbec byli.
Právě tím se zabývali autoři studie, publikované v roce 2022 v časopise Annals of Tourism Research. Jejich výzkum ukázal, že výměny domovů nestojí pouze na ekonomické výhodnosti. Podstatná je také vzájemná péče, osobní vztahy a důvěra, kterou si účastníci mezi sebou vytvářejí. Jinými slovy, nejde jen o to půjčit někomu byt. Musím věřit, že se k němu bude chovat ohleduplně, protože rozumí tomu, co pro mě znamená.
Na co si dát pozor?
Samozřejmě to není žádná záruka. Platformy proto využívají ověřování identity, hodnocení a pravidla ochrany majetku. Před první výměnou bych si tedy pečlivě prošla podmínky, ověřila pojistné krytí a v případě nájemního bydlení také souhlas vlastníka. A rozhodně bych se nebála zeptat na věci, které mohou znít směšně. Třeba zda je v pořádku používat koření v kuchyni nebo kam se dávají náhradní ručníky. Důvěra přece nemusí znamenat naivitu.
Možná nepotřebujeme jinou dovolenou. Jen na chvíli něčí jiný život
Čím víc o výměně domovů čtu, tím silnější mám pocit, že její největší přitažlivost nespočívá v úspoře peněz. Je to možnost podívat se na vlastní život zvenčí.
Co kdybych týden bydlela v malém bytě v Kodani, kde lidé jezdí všude na kole? Co kdybych místo obvyklého ranního shonu seděla s kávou na balkoně v Barceloně? Změnilo by mě to nějak? Anebo bych si po třech dnech začala stěžovat na stejné věci jako doma?
Možná bych zjistila, že mi k pohodlí stačí mnohem méně, než si myslím. A možná bych se vrátila s přesvědčením, že svůj vlastní byt mám vlastně docela ráda.
Na výměně domovů se mi líbí ještě něco. Vyžaduje od nás schopnost připustit, že cizí lidé nemusejí být automaticky problém. Že někdo dokáže pečovat o moje věci, přestože ho vůbec neznám. A že i já mohu přijmout odpovědnost za domov člověka, kterého pravděpodobně už nikdy neuvidím.
Jsem připravená dát někomu klíče od svého bytu. Jen ten oblíbený hrnek si asi raději schovám. Varan mi z něj pít nebude. S varanem budu pít já vánoční punč v Malajsii.
