Schopnost močit vestoje má nesporné praktické výhody. Třeba v koloně na dálnici, kde už hodinu trčíte a půl hodiny intenzivně trénujete svěrače. Když už to dál nejde vydržet a zrovna u sebe nemáte žádnou prázdnou PETku, prostě vyběhnete ven, stoupnete si zády ke šňůře aut a problém je vyřešen. Každému případnému přihlížejícímu je jasné, co děláte, ale vidět není nic a vám by to v tu chvíli bylo nejspíš stejně jedno. Řidička v autě za vámi bude mít ve stejné situaci daleko větší problém.
Doma se přitom role neobrací, jen se mění drama. Koupelna není dálniční pangejt, před mísu obvykle „někdo“ položil předložku, kterou bude později muset vyprat, pokud se část osazenstva pokouší do mísy trefit ze stoje, případně se nějakým trefováním ani moc nezdržuje. Žádost o močení vsedě ovšem zhusta vyvolá reakci odpovídající požadavku odevzdat řidičák, rybářský prut a poslední zbytky sebeúcty. Najednou.
Němci už se posadili
Představa, že muž u malé potřeby zásadně stojí, není zdaleka všeobecná. Jak popisoval článek o mužích, kteří čůrají vsedě, Němci s tím nemají velký problém. V průzkumu YouGov z roku 2023 40 procent dotázaných uvedlo, že si sedají pokaždé, dalších 22 procent většinou.
Ona nechce být jeho matkou a on nechce být vychováván, ale oba už mají své role docela dobře nacvičené.
V Británii naopak třetina dotázaných mužů uvedla, že si nesedá nikdy. Nejsilnější zastoupení tam tento postoj má mezi muži nad 55 let, kde je to dokonce 40 procent, u mladých do 34 let naopak jen 23 procent.
V Německu je přitom generační rozdíl opačný: starší muži si sedají častěji než mladší. Ani tradice tedy nemá na obou stranách Lamanšského průlivu stejnou polohu.
Když si s mužem sedá i jeho ego
Sezení a stání může mít v koupelnové debatě i význam, který s močovým měchýřem vůbec přímo nesouvisí. Stát znamená dělat to „jako chlap“, zatímco sednout si někomu připomíná ženský způsob vykonávání potřeby. Němčina pro sedícího muže dokonce má výraz Sitzpinkler, který se používá také jako posměšné označení zženštilého nebo neprůbojného muže. Na obyčejnou návštěvu porcelánového trůnu poměrně velká symbolická zátěž.
Žádost „Mohl by sis doma sedat?“ pak může dopadnout úplně jinak, než byla zamýšlena. Ona si myslí, že řeší těch pár kapek vedle mísy. On slyší, že už ani na záchodě nemá právo rozhodovat sám o sobě. Zvlášť pokud pokyn přijde ve chvíli, kdy si právě rozepíná kalhoty. Pravda, rozhovory o partnerské rovnoprávnosti mívají i vhodnější načasování.
„Doma jsme to tak dělali vždycky,“ namítne. Čímž do koupelny nechtěně přizve svou matku. Partnerka si totiž okamžitě položí otázku, kdo u nich doma těch třicet let vytíral. A jestli tatínek o důsledcích svého postoje vůbec věděl, nebo se podlaha záhadně čistila sama, podobně jako se ve skříni objevovaly vyprané trenýrky.
On má ovšem pocit, že se z několika kapek dělá nepřiměřené drama. Nikdy si jich nevšiml. Což ona nepovažuje za polehčující okolnost, nýbrž za jádro problému. Zatímco on po použití toalety odchází, ona se k místu činu později vrací s čisticím prostředkem. Každý tedy popisuje trochu jinou koupelnu.
V tu chvíli už se zpravidla nejedná jen o močení. Ona si vzpomene na mokrý ručník na posteli, ponožky vedle koše a větu „mělas mi říct“, kterou slyšela, když po návratu z práce začala uklízet kuchyň. On zase nechápe, proč se k malé potřebě najednou přikládá soupis jeho partnerských nedostatků od loňských Vánoc.
Prostata se tím sice nezmenší, ale návštěva toalety může být o něco méně pracná.
„Stačilo normálně poprosit,“ řekne nakonec. Jenže ona má dojem, že právě tím před třemi týdny začala. Mezitím několikrát poprosila znovu, jednou ukázala na podlahu a včera už jen významně podala hadr. On si z celé série pamatuje jenom ten hadr.
A tak přesto, že ona nechce být jeho matkou a on nechce být vychováván, oba už mají svoje role poměrně dobře zažité. Kvůli několika kapkám se jim podařilo dostat přesně do vztahu, o který ani jeden nestál.
A co na to močový měchýř?
Ten má patrně jakoukoliv představu důstojné mužské pozice při močení takzvaně „na párku“. Potřebuje si především ulevit.
Nový kolumbijský výzkum nechal 52 zdravých mužů vyzkoušet obě polohy. U maximálního průtoku ani vyloučeného objemu zásadní rozdíl nezjistil. Pro zdravého muže tedy z výsledků žádný palčivý důvod přeorganizovat svůj pobyt na wc neplyne.
Jiné to může být, když močení nejde tak hladce jako dřív, třeba kvůli zvětšené prostatě. Vsedě, s pohodlně opřenými chodidly, se mohou snáz uvolnit svaly pánevního dna, jejichž napětí odchodu moči překáží.
Měchýř tak může dostat lepší podmínky k vyprázdnění. Tím se také nejspíš vysvětluje, proč v měchýři mužů s močovými obtížemi zůstávalo po vymočení méně moči. Prostata se tím sice nezmenší, ale návštěva toalety může být o něco méně pracná a otravná, což je bez rozdílu věku, pohlaví nebo politických preferencí, pokud si tedy nelibujete v pocitu, že jste průtokový ohřívač. Člověk zkrátka nemusí všechno v životě ustát.
