Na 16. října připadá Světový den páteře. Příležitost vstát od počítače, trochu se protáhnout a zjistit, co všechno nás zase bolí.
Mnozí jsme se na prevenci připravili důkladně. Máme židli za cenu kratší dovolené, monitor ve správné výšce a pod stolem míček, který měl podle původního plánu sloužit chodidlům. Zatím slouží hlavně jako připomínka, že jsme si ho koupili.
Jenže samotné vybavení nestačí. Rozhodující jsou polohy, které zaujímáme během dne. A některé se v nás zabydlí tak nenápadně, že už je ani nevnímáme.
Začíná to malým předklonem
Ráno přijdete do práce celkem vzpřímení. Kafe, heslo, nepřečtená pošta. Zatím dobrý. Pak se otevřou dveře a někdo potřebuje maličkost. „Mohla bys to datum posunout? Jenom kvůli systému.“
Je to drobný pohyb. Skoro nic. Ani se kvůli tomu nemusíte zvednout ze židle. Upravit údaj, uložit, hotovo. Koneckonců nejde o vás a někdo za to přece odpovídá.
Za chvíli přijde další požadavek. Tentokrát už víte, jak se natočit, aby to šlo snadněji. Člověk se učí. Tělo si zvyká. Odpoledne už podobné úkony zvládáte bez přemýšlení.
Pozor na jednostrannou zátěž
Někdo má potíže především při pohledu vzhůru. Stačí vyšší funkce, větší kancelář nebo jméno napsané na dveřích a hlava se sama začne mírně sklánět.
Jiným se naopak uleví, když můžou zatlačit směrem dolů. Na kolegyni, která nastoupila minulý týden. Na člověka u přepážky. Na někoho, kdo si nemá kam stěžovat, nebo ještě neví, u koho se praktikuje rektální alpinismus.
Zajímavé je, že obě polohy může zvládat jeden a ten samý člověk. Před jedněmi se krčí, před druhými vyroste o deset centimetrů. V běžném provozu se to někdy označuje jako přirozená autorita.
Opora je důležitá. Ale čí?
Dobře zvolená opora dokáže člověku usnadnit život. Potíž nastává, když bez ní už nedovede zaujmout žádnou polohu vlastní. Hlavně žádné prudké pohyby. Proto vždycky, než něco udělá, důkladně se rozhlédne. Jak sedí ostatní? Kdo už přikývl? Co na to vedoucí?
Když se porada přesune, přesune se také. Když se změní směr, natočí se. Má to nacvičené tak dobře, že pohyb vypadá úplně přirozeně.
Občas se ovšem stane něco nepříjemného. Opora najednou zmizí. Vedoucí odejde, vedení se vymění, oblíbený kolega přestane brát telefon. A člověk zjistí, že už dlouho nestál sám.
Pružnost se dnes cení
Požadavek na flexibilitu najdete skoro v každém pracovním inzerátu. Málokdy ale upřesňuje, kam až by měla sahat. Posunout schůzku? Potvrdit něco, co jste neviděli? Podepsat něco, čemu nevěříte? Přeslechnout poznámku, kterou byste doma u večeře nenechali projít?
Jenže v místnosti bývá ticho. Všichni se právě soustředí na svůj monitor. Jeden člověk si rovná papíry, druhý musí teď hned najít propisku. Nikdo nechce být ztuhlý a nepřizpůsobivý.
Zkuste se občas narovnat
Našlapovat můžete pro začátek opatrně. Ani kvůli tomu nemusíte převracet stůl. Někdy stačí obyčejné: „Tohle nepodepíšu,“ nebo „Byl jsem u toho, ale takhle se to nestalo.“ Případně jen zůstat vedle člověka, od kterého ostatní o krok ustoupili.
Možná uslyšíte, že si komplikujete život. Ze začátku vám to tak může i připadat.
Pokud jste čekali cviky na bedra, omlouváme se. Anatomická páteř má své přirozené křivky, pozornost si ale zaslouží i ta druhá. A ta by měla zůstat rovná.
