„Roman je chytrý, jen kdyby byl schopný poslouchat. Něco mu říkáte a i když vám odpovídá, za minutu neví, na čem jste se dohodli. Pro všechno se nadchne, spoustu věcí rozpracuje, ale dokončit je, to už je jiná disciplína. Pořád něco hledá. Klíče, peněženku, telefon. Jeho odchod z domu je jako hollywoodská produkce: Roman jako hlavní hvězda ovládne ‚plac‘ a já v roli asistenta, produkční a režiséra zároveň podávám věci, připomínám odpolední program a vysvětluju, že v teplákách tam vážně nemůže.“
Klasická ranní scéna v domácnosti, kde žije nesoustředěný puberťák, že? Jenomže Romanovi je pětatřicet. A nemluví o něm jeho máma, ale partnerka. Roman žije s ADHD odmalička. Jenom o tom zatím neví.
Z lavice vyrostl. Z ADHD ne
ADHD má v představách mnoha lidí pořád hlavně školní aktovku. Pobíhá po třídě, skáče ostatním do řeči a zapomíná úkoly. Jenže jeho projevy nemusí zmizet jenom proto, že už si člověk může dát k obědu legálně i pivo.
Někdo o ADHD ví od dětství, jiný se k diagnóze dostane až po letech. Mezitím slýchá, že je roztržitý, nespolehlivý nebo se málo snaží. Kdyby chtěl, určitě by to šlo.
Jak to mohlo všem uniknout?
Možná měl dobré známky. Možná mu máma kontrolovala tašku a připomínala povinnosti. Zvenčí byl provoz v pořádku, jenom nebylo vidět, kolik podpory ho drží pohromadě. Jak vysvětluje příručka pro dospělé s ADHD, vhodné prostředí, návyky a podpora okolí mohou projevy výrazně zmírnit.
Najednou ale nikdo nekontroluje aktovku. Zato je potřeba hlídat splátky, termíny a očkování psa. Když přijdou děti, přidají se jejich aktovky. A rodič, který má problém vypravit sám sebe, má zajistit, aby ve správnou chvíli odešli všichni. Ideálně obutí.
U žen mohou příznaky unikat ještě snáz. Jejich projevy bývají méně nápadné navenek: častěji dominuje nepozornost a potíže s organizací. Holčička sedí, kouká z okna a vůbec netuší, na které stránce ostatní jsou. Neruší a učitelka má dost práce s žáčky, kteří ano.
V dospělosti pak okolí vidí zvládnutou práci a děti se svačinou, ale už ne množství kontrolování, připomínek a dohánění, které za tím stojí. A když to nestačí, žena si vysvětluje, že je prostě chaotická.
Potíže se navíc mohou překrývat s úzkostí nebo depresí, případně být přičítány přetížení. Úzkost i deprese se mohou s ADHD vyskytovat zároveň. Pozdní diagnóza přitom nemusí znamenat, že ADHD začalo ve čtyřiceti. Může znamenat, že teprve tehdy někdo spojil potíže, které do té doby vypadaly jako nesouvisející osobní selhání.
Když to konečně zapadne
Že dospělost potíže automaticky nevymaže, popsal v rozhovoru pro Flowee také třiadvacetiletý Michal. Diagnózu měl od dětství. Při studiu sociální pedagogiky mu pomáhá pravidelný režim a rozdělování povinností na menší celky.
Terapeut Julius Bittmann ve stejném článku upozornil, že lidé někdy vyhledají pomoc kvůli vztahům, úzkostem či nízkému sebevědomí. Teprve při jejich řešení vyjde ADHD najevo. Podle jeho zkušenosti přináší diagnóza často úlevu: dlouho nesrozumitelné obtíže dostanou společné vysvětlení. Nezmizí, ale člověk jim může začít rozumět jinak než jako důkazu vlastní neschopnosti.
„Kdyby ti na mně záleželo, pamatoval by sis to“
Roman slíbil, že něco zařídí. Nezařídil. Partnerka to připomene, Roman se omluví a slíbí, že příště už si to bude pamatovat. Jenomže nejpozděj při šesté repríze se přestanou hádat o konkrétní věc. Ona má pocit, že je na všechno sama. On, že ať se snaží jak se snaží, vždycky je ten neschopný.
Diagnóza ADHD jejich dohody neruší. Může ale změnit způsob, jak je uzavírají. Místo „tentokrát si to fakt budu pamatovat“ si Roman úkol rovnou zapíše a nastaví připomínku na dobu, kdy se mu může věnovat. Jestli je to řešení právě pro něj, to musí vyzkoušet. Důležité je, aby na tu notifikaci nemusela pokaždé myslet Romanova partnerka.
Roztržitost ještě není diagnóza
Na druhou stranu, pokud se v Romanovi poznáváte, nemusí to hned znamenat ADHD. Telefon občas hledáme všichni a po probdělé noci není v nejlepší mentální kondici ani jinak pozorný člověk. Podstatné je, jestli se potíže opakují dlouhodobě a komplikují práci, vztahy i běžné povinnosti. Při vyšetření se proto zjišťuje jejich historie včetně projevů v dětství a hledají se i jiná možná vysvětlení.
Odborníkovi pomůže víc popis konkrétních situací než seznam nadávek, které jste za život nasbírali. Zapomínáte platby? Opakovaně nestíháte termíny? Stojí vás udržení běžného provozu neúměrné množství sil? Právě o tom má smysl mluvit.
Možnosti léčby zahrnují léky a psychoterapii. Pomoci mohou také písemné instrukce, klidnější pracovní prostředí nebo podpora při plánování úkolů. Konkrétní pomoc se odvíjí od toho, kde člověk naráží.
Roman možná dál občas zapomene telefon. Jeho partnerka ale nebude muset do konce života řídit každý odchod z domu. Hollywoodská produkce se může obejít bez toho, aby jeden člověk hrál hlavní hvězdu a druhý celý štáb.
