Pretty woman, walking down the street… Pretty woman, the kind I´d like to meet… Kdo by řekl, že v legendární písni promlouvá Roy Orbison k prostitutce? Jenže prostitutka v podání Julie Roberts je tak okouzlující, že jejímu šarmu podlehne i Richard Gere coby nedostupný a chladný milionář Erward Louis. Teď je jen otázka, zda podobné příběhy píše i skutečný život.
Proč krásná a inteligentní Vivienne začala prodávat své tělo za peníze? „Šla jsem za grázlem číslo tři,“ odpovídá v pohnuté chvíli zákazníkovi, do kterého se začíná zamilovávat. „A potom jsem zůstala bez peněz, bez rodičů, bez přátel, bez grázla,“ uzavírá se sebezpytujícím pohledem svůj příběh. Takže je každému jasné, že nemohla dělat nic jiného, než začít „šlapat chodník“. Divákovi je zkroušené dívky snad i líto. Jsou ale takové romantické představy o prostitutkách na místě? Dělají to holky skutečně proto, že nemají na výběr? Že hledají lehký výdělek? Že potřebují přivýdělek při škole?
Pod úroveň?
Během studií jsem s jednou takovou dívkou bydlela. Na vysokoškolských kolejích. Propašoval ji tam její milenec. Učitel, který hledal pro své ptáčátko bezpečné hnízdo. Naneštěstí připadl Černý Petr mně. Vyučené cukrářce bylo zatěžko hledat v Ostravě práci, protože všechno, co se nabízelo, bylo tak nějak pod její úroveň. Třeba i místo telefonní operátorky, které jsem jí přes jednu pracovitou spolužačku dohodila. Začala se živit po svém. Vlastním tělem. Jako Vivienne. S tím rozdílem, že ona na výběr měla.
Má spolubydlící, na kterou se zřejmě mezitím její učitel vykašlal, dlouho neplatila kolejné. Takže jí vynesli věci na vrátnici a vyměnili klíč.
První zákazníky našla přes internet, a dokonce se mi zprvu pokoušela o svých románcích vyprávět. Po několika (nejprve jemných a poté již výraznějších) náznacích, že mne takové věci nezajímají, se mi svěřovat přestala. Našla si pasáka a chodila domů brzy ráno, když já jsem vstávala do školy. Na jednu stranu to bylo docela pohodlné – nepotkávaly jsme se příliš, takže když jsem byla na kolejích, měla jsem poměrně klid. Na straně druhé jsem měla trochu strach – o věci, které jsem si na pokoji nechávala.
No a jednoho večera jsem přišla do studijního domova trochu později a zjistila jsem, že mi nepasuje klíč do zámku. Paní na vrátnici mi řekla, že má spolubydlící, na kterou se zřejmě mezitím její učitel vykašlal, dlouho neplatila kolejné a nereagovala na opakované výzvy k úhradě. Takže jí vynesli věci na vrátnici a vyměnili klíč, aby se do pokoje nedostala. „Zkontrolujte si, jestli vám nic nesebrala,“ nabádala mě vrátná, čímž mi na náladě příliš nepřidala. Půjčila mi rezervní klíč, nazítří ráno přišel údržbář vyměnit zámek. Naštěstí nic nechybělo. Na několikaměsíčním sdílení pokoje se začínající prostitutkou mi tak zbyly jen zajímavé vzpomínky.
Žena milující sex?
Může být tedy jedním z důvodů, proč se děvče rozhodne vydat cestou prodeje vlastního těla za peníze, lenost? Nevole pracovat? Mínění, že jsem lepší, než jsem? Podle Allana N. Schwartze, amerického sociologa a psychoanalytika, je tato otázka velmi široká a složitá. Nejběžnějším stereotypem prostitutky je samozřejmě drogově závislá žena, pouliční povalečka a alkoholička. Zkrátka troska, která padla na dno a je vděčná za pár korun, které dostane za soulož.
Hlavní hrdinka se luxusní prostitutkou stala, aby ukojila svou neutuchající vášeň a touhu po sexu. Rozhodně nebyla troska a rozhodně nebyla na dně.
Vzpomeňme ale třeba na francouzský film Nymfomanka. Hlavní hrdinka se luxusní prostitutkou stala, aby ukojila svou neutuchající vášeň a touhu po sexu. Rozhodně nebyla troska a rozhodně nebyla na dně. Může se žena stát prostitutkou i proto, že jednoduše miluje sex?
Výdělek i pomoc
Jak zmiňuje Schwartz, není prostitutka jako prostitutka. Všechny nepracují lidově řečeno na ulici. Život takových „pouličních žen“ je bezesporu strašný. Existují ale i ženy, které dělají mužům „doprovod“, dostávají za to velké částky peněz a žijí v luxusu a blahobytu. A potom jsou i takové, které se živí jako sexuální pracovnice na vlastní triko. Takové OSVČ v oblasti sexu. Jedna noc může vyjít na desítky tisíc.
Existuje tak mnoho důvodů, proč ženy sklouznou k tomu, že začnou prodávat samy sebe. „Některé z mladých žen uvedly, že je lákají vysoké peněžní částky, které mohou vydělat, ačkoliv jsou velmi mladé,“ píše na serveru Mentalhelp Allan Schwartz. Jiné to považují za způsob, jak pokrýt náklady na vysokoškolské vzdělání. Podle Schwartze se některé dívky dokonce mohou domnívat, že pomáhají ženatým mužům, protože jim jejich manželka nedokáže dát to, co potřebují. Nebo jim jednoduše pomáhají zahánět osamělost. Třeba na služebních cestách. Jak ohleduplné... Nemyslíte?
Život ulice
Na druhém konci spektra se pak podle Schwartze ocitají právě pouliční pracovnice. Většina z nich je závislá na drogách a jsou k prostituci nuceny proti své vůli. Obchod s „bílým masem“ je mezinárodním zločinem, který vydělává miliardy dolarů. Zločinci unášejí a zotročují dívky, které jsou odváženy z domovských zemí a prodávány za nehorázné částky po celém světě. Studie rovněž ukazují, že velké množství prodejných žen bylo během dětství sexuálně zneužíváno.
Všechny případy něco spojuje. Skutečnost, že prostituce bere ženám sebeúctu a respekt ostatních.
To pak může být důvodem jejich budoucí patologické volby nového povolání. Takové osoby mívají psychické i zdravotní problémy. Nemluvíme jen o závislostech, ale třeba i o viru HIV nebo jiných pohlavně přenosných nemocech. A potom jsou tu ženy, které prostituci vidí jako únik z chudoby. Považují ji za ekonomickou nutnost, kterou se řídí. Často se může jednat i o matky samoživitelky nacházející se na samém okraji společnosti. Takové ženy bychom měli spíše litovat než odsuzovat.
Některé ženy jsou do prostituce tedy nuceny, jiné k ní svádějí vrtochy a touha po penězích. Všechny případy ale něco spojuje. Skutečnost, že prostituce bere ženám sebeúctu a respekt ostatních. Z kontextu je asi jasné, kterým z nich by společnost měla pomoct v první řadě.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: PsychologyToday
