Ve filmu to obvykle vypadá tak, že přijdete do nepříliš dobře osvětlené místnosti, uděláte si pohodlí ve starobylém křesle, zavřete oči a necháte se vést hypnotickým hlasem terapeuta či terapeutky. Ve skutečnosti spíš terapeutická místnost vypadá jako příjemný střídmě zařízený pokoj, ale musíte zkrátka "někam" dojít. Ovšem v budoucnu budete sedět při terapii v županu před svým laptopem, případně nebudete muset ani vylézt z postele. A dost možná to bude i potřeba.
S prohlubující se krizí na všech frontách a při očekávaných dopadech i na stabilní pilíř společnosti – střední třídu – lze očekávat v příštích letech enormní zájem ze strany těch, kterým se budou životy doslova a do písmene hroutit před očima. Až si lidé uvědomí, že prášky nejsou řešení a že čekací doba na terapii je několik měsíců, dříve či později je to k terapeutickým chatbotům přivede.
Až asistenti začnou myslet
Nejedná se přitom o nijak nový koncept, zcela běžně dnes chatboty používají banky či telekomunikační společnosti. Každý chytrý telefon má pak přístup k vlastním elektronickým asistentům, jako je Siri, Alexa nebo Google Assistant. Ten sice nemá vlastní jméno, ale zato je i díky unikátním algoritmům mateřské společnosti zdaleka nejpřesnější. A také se dokáže alespoň přiblížit k určité úrovni abstraktního uvažování, kterou při terapeutických sezeních bude potřebovat.
Strojové učení by mohlo také přispět k prevenci sebevražd. V současné době se předpovědi psychiatrů totiž jen velmi málo liší od náhodného výběru.
Do této chvíle mají totiž chatboty velmi přísně skriptované odpovědi, které jim neumožňují pružně reagovat na abstraktní potřeby. První pokusy s inteligentními chatboty už ale probíhají. Například v roce 2017 přišla na trh aplikace Woebot, kterou vytvořila výzkumnice a psycholožka Alison Darcyová s týmem vědců ze Stanfordské univerzity. Darcyová říká, že se Woebotem zabývala proto, aby řešila nerovnosti v přístupu k péči o duševní zdraví.
S chatbotem kdekoli a kdykoli
Woebot je určen především uživatelům, kteří nemají terapeuta k dispozici, nebo, jak říká Darcyová, jako vstupní brána k terapii. Spousta lidí se totiž ostýchá k terapeutovi vůbec jít, považují to za osobní selhání, a když se pak rozhodnou, může být pozdě. A stud je přesně jedním z argumentů, který může chatbot nabídnout i konzervativní veřejnosti, které by se zpověď "nějakýmu plechovýmu" robotovi jinak třeba nemusela líbit.
Woebot navíc pomáhá průběžně. Když mají pacienti mezi návštěvami problémy, může být náročné vybavit si dovednosti, které se v minulých sezeních naučili u odborníka. „Říkali jsme si, že pokud můžeme člověka oslovit ve chvíli, kdy to potřebuje, a pokud lidem usnadníme zapojení těchto nástrojů právě tehdy a tam, kde potřebují, pak by to mohlo být opravdu klinicky cenné,“ říká Darcyová.
Psychologie a technologie
Podoba terapie se neustále mění a stejným vývojem prochází také vztah mezi pacientem a terapeutem. Mimo ordinace se pořádají sezení už od počátků dvacátého století – války, pandemie a společenské otřesy velmi často a velmi výrazně omezovaly dostupnost terapeutické péče. „Snaha pomáhat pacientům hromadně vznikla ve chvíli, kdy se masově rozšířil rozhlas a telefon.
Tehdy vznikly helplinky pro sebevrahy, které přetrvávají až do dnešních dní. Jen tedy dnes už na druhé straně nemusí sedět živý člověk,“ říká Hannah Zeavinová, historička technologií a duševního zdraví na Kalifornské univerzitě v Berkeley. „Hledáme základní věc: Jak můžeme léčit více pacientů univerzálním způsobem na dálku?“ dodává Zeavinová.
A klíčem k řešení současné krize péče o duševní zdraví mohou být jako obvykle data. Lékaři se datovými analýzami osobnostních profilů učí diagnostikovat a léčit například schizofrenii, deprese nebo ADHD. Jde tedy o nemoci, které mohou být jinak velmi obtížně detekovatelné. „Několik komplexních duševních poruch se svými příznaky dost podobá,“ říká Sunil Vasu Kalmady, výzkumník v oblasti strojového učení na kanadské University of Alberta. „Není to ale tak, že byste mohli například pacientům na psychiatrii exaktně změřit, jak velké mají obtíže. Psychiatrické poruchy nejsou krevní tlak,“ dodává Kalmady.
Jak diagnostikovat strojově
Vědci doufají, že s pomocí umělé inteligence budou schopni na základě projevů přesně identifikovat duševní poruchu a navrhnout léčbu. K tomu ovšem musí nejdříve signál oddělit od šumu. K tomu je nejprve potřeba pořídit snímek lidského těla pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI). Čtyřrozměrná mapa mozku zobrazuje změny v průtoku krve, vyvolané mozkovou aktivitou 100 miliard neuronů. To je poměrně hodně dat na analýzu.
Algoritmy tak mohou odhalit důležité vzorce v určité oblasti, které mohou souviset s konkrétními poruchami. Ukázalo se také, že mnoho indikací, jako je obsedantně-kompulzivní porucha a schizofrenie, má společné rysy a Kalmady a Greiner dokázali pomocí svých algoritmů podobné vzorce identifikovat. Jejich výsledky jsou příslibem hlavně do budoucnosti. Cílem je využít technologii k výběru nejlepšího možného postupu pro daného pacienta, přičemž diagnostika je pouze prvním krokem, ovšem tím nejdůležitějším. „Bylo by hezké místo toho, abychom místo ,pacient trpí depresemi‘ dokázali říct ,pacientovi prospěje, když bude brát SSRI‘,“ říká Greiner, který právě stanovení nejvhodnější léčby považuje za další krok působení umělé inteligence v psychiatrii.
Prevence sebevražd
Strojové učení by mohlo také přispět k prevenci sebevražd. V současné době se předpovědi psychiatrů jen velmi málo liší od náhodného výběru, což znamená, že kromě evidentních případů je běžnými terapeutickými metodami prakticky nemožné stanovit sebevražedné sklony. Ovšem internista a klinický informatik Vanderbiltovy univerzity Colin G. Walsh a jeho kolegové vytvářejí algoritmy, které automaticky procházejí lékařskou dokumentaci a vypočítávají konkrétní riziko pro každého pacienta.
Walshovy modely jsou založeny na údajích, které jsou pro poskytovatele zdravotní péče snadno dostupné, jako jsou demografické informace o pacientovi, případy sebepoškozování v minulosti a socioekonomický status. Jenže faktorů, které je třeba zvážit, je spousta a k jejich vyhodnocení jsou opět zapotřebí... data. A je zřejmé, kde je vzít. Mobilní telefon je de facto zhmotnění našeho ega.
Podle Nicholase Allena, ředitele Centra pro digitální duševní zdraví na Oregonské univerzitě, by mobilní telefony mohly poskytnout nebývalý vhled do individuální psychiky. I proto s kolegy vytvořili aplikaci, která kromě standardně měřených veličin, jako je délka používání nebo fyzická aktivita, měří také soft hodnoty, mezi něž patří například četnost psaní textových zpráv.
Aplikace je prozatím k použití pouze pro akademické účely, cílem je vyhodnocovat životy dospívajících. Na cestě jsou už ale další technologie, jako je online rozhovor s mentálním koučem nebo notifikace podporující zdravý způsob života – například doporučená skladba jídelníčku nebo upozornění na to, že je čas jít spát. „Snažíme se, aby se systém duševního zdraví stal něčím, co k vám prostě přijde, když to potřebujete,“ říká Allen.
Digitální nevýhody
Není samozřejmě všechno tak růžové, jak by se mohlo z výše uvedeného výčtu zdát. Nejvíce protestních hlasů s sebou samozřejmě nese sám fakt, že počítače nemohou řídit sofistikované abstraktní rozhodování, které je vlastní lidem. Zeavinová předvídá dokonce takový stav, kdy reálná terapeutická sezení mohou být ještě exkluzivnější než v minulosti a sloužit především bohatým pacientům.
„Když vidíme takový příliv peněz, začínám se obávat rostoucího rozsahu věcí, jako je právě Woebot,“ říká. Navíc se do těchto systémů mohou vmísit předsudky tvůrců. Například modely zpracování jazyka, které se používají v textových nástrojích, jako je Woebot, podle studie z roku 2020 zveřejněné v časopise PLoS ONE, často inklinují k západní terminologii, co se popisu duševních potíží týče.
Umělá inteligence také často spojuje specifické diagnózy s rasovým původem. „Právě lidé, kteří byli terapeutickou péčí vytlačeni na okraj, nemusí dostávat optimální péči,“ říká Zeavinová. Pro všechny tyhle případy ale mohou být chatovací terapeuti klíčovou změnou při řešení dostupnosti péče. Mobilní terapeutická aplikace nebo chatbot by mohly nakonec sloužit jako cenově dostupná alternativa drahé individuální terapie. Ale co když i tihle lidé budou potřebovat "živého terapeuta"? „Lidský kontakt nic nenahradí,“ potvrzuje Darcy teorii o tom, že chatboti budou vždy jen náhradním řešením. „I tak je ale musíme co nejvíc zdokonalit a dostat k co největšímu počtu lidí.“
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Discover Magazine
