Jaký je rozdíl mezi samotou a osaměním?

Thomas Merton, trappistický mnich a spisovatel, který strávil roky o samotě, k tomu dodal: „Nemůžeme vidět věci ze správného úhlu pohledu, dokud se k nim nepřestaneme vinout a objímat je.“

Samota neznamená vyhýbat se ostatním lidem. Samota znamená být sami se sebou. Řečeno slovy Lao-Tzu: „Obyčejný člověk nenávidí samotu. Ale Mistr ji dokáže využít, přijmout fakt, že je sám, uvědomit si, že je součástí celého univerza.“ Samota znamená najít vnitřní rovnováhu, tedy být spokojený sám ve své kůži, sblížit se s vlastní myslí, ovládnout sílu, která námi proudí, když přijmeme a necháme proniknout na povrch naše vlastní já. Ovšem už samotná myšlenka na to může člověka vyděsit. Když opravdu musíme trávit čas se svým stínem, tou částí nás samotných, od které se snažíme utéct, tou částí, o které psychiatr a psychoanalytik Carl Jung říká, že je odsunuta do hlubin nevědomí.

V područí stínu

Pokud se svému stínu úmyslně vyhýbáme, může nám to vnést do života chaos. Stín se podvědomě zmocní našich myšlenek, emocí, ovlivní naše rozhodování a činy. V samotě se naučíme vyrovnat se s vlastním stínem a poučíme se z toho, když nám ukáže naši pravou podstatu. Samota je místo, kde kreativní mysl může šťastně a nadšeně projevit sebe sama, protože když se odpoutáte od požadavků ostatních lidí a světa kolem vás, náhle zjistíte, že máte dostatek mentálního prostoru na to, abyste se soustředili na věci, které po dlouhou dobu odváděly vaši pozornost jinam.

Samota je místo, kde se rodí myšlenky.

Známý vynálezce Nikola Tesla jednou správně řekl: „Mysl je bystřejší a pronikavější v ústraní a nepřerušované samotě. Originalita může v samotě člověka růst nezávisle na vnějších vlivech, které v nás lámou a ohýbají naši kreativní mysl. Být sám – to je tajemství vynálezectví. Samota je místo, kde se rodí myšlenky.“ Je ale velký rozdíl mezi samotou a osaměním. Osamění je negativní stav, který se vyznačuje pocitem izolace. Cítíte, že vám něco chybí. Je dokonce možné být mezi lidmi a přesto se cítit osamělý. To je pravděpodobně jedna z nejhorších forem osamění. Samota je stav, kdy jste sami, ale necítíte se osamělí. Je to pozitivní a konstruktivní stav, kdy se zaobíráte sami sebou. Samota je kýžený stav samostatného bytí, kdy sám sobě poskytujete úžasnou a dostatečnou společnost.

Samota a harmonie

Lidé jsou přirozeně společenské bytosti. Kdybychom kolem sebe od počátku našeho příchodu na svět neměli ostatní, rozvoj naší osobnosti by se zarazil. Ovšem s tím, jak naše mentální zdraví roste, můžeme být obklopeni ostatními lidmi, ale hluboce uvnitř můžeme zůstat oddělenými, separovanými osobnostmi. Aktivní izolace nám umožňuje nalézt vyrovnanost. Extroverti žijí primárně společenským životem, introverti snášejí osamění daleko lépe. Obě skupiny ale potřebují samotu, aby dosáhly harmonie.

Díky samotě zjišťujeme, že jsme víc než jen sada reakcí na ostatní lidi a setkávání s nimi. Je to spíš stav mysli než aktuální stav existence. Samotu můžete nalézt v meditaci, v procházce přírodou, když se někam zavřete na několik hodin jen s papírem a tužkou nebo když jedete na víkend s jógou a jste mezi ostatními, kteří dělají to samé. Ať už se rozhodnete zažít samotu jakkoliv, naučí vás stát se lepším pozorovatelem života a vidět věci takové, jaké opravdu jsou.