Pátek Karla Křivana: Ústava je víc než jen provozní řád

Ve starých časech měl král či vůbec vůdce korouhev. A jeho lidé se kolem ní shromáždili. Ostatně nebojme se toho slova vůdce. Nenechme si ho ukrást, jako se to stalo s jinými slovy a symboly. Každá skupina má vůdce. To není špatně. Každý má talent na něco jiného a někdo umí lidi motivovat a prosazovat rozhodnutí. To je potřeba, jinak by společnost nefungovala.

Problém nastává, když se vůdce změní v tyrana, diktátora, samovládce, je jedno, jak tomu říkáme. Rozdílu rozumíme. Mnohokrát v dějinách a různých kulturách se stalo, že lidé ten rozdíl podcenili, a pak už bylo pozdě. V některých kulturách to tak mají dosud. Pokud ten stav trvá dlouho, lidé si zvyknou žít v poddanství. Ostatně jeden z nejstarších příběhů je o tom, kterak lidé osvobození z egyptského otroctví brojili proti svému vůdci, protože ráj na zemi nepřišel hned a nečekal na ně za rohem. Ale zpátky k té Ústavě, ostatně je to také text o vůdcích.

Nástroj k žití

Ústavu ve veřejném životě používáme. Lid obecný ji ale nezná, což je škoda. Protože Ústava by vedle své praktické role mohla být i onou korouhví, kolem které se bez obav shromáždí lidé různých názorů, příznivci rozličných cest a řešení, ale zjednodušeně řečeno milovníci svobody. Píšu záměrně milovníci, protože svoboda není vůbec jednoduchá k žití, kterou musíte milovat, abyste to s ní vydrželi. Ať už z důvodů osobních či společenských, všeobecných. Pro jednotlivce je svoboda náročná v tom, že přináší zodpovědnost.

Ústava není jen „provozní řád“ pro chod země. Je to i myšlenka, jaký má stát být.

Musí činit rozhodnutí, nikdo jiný je za vás neudělá. Což bolí, zvláště chybujete-li. Na té všeobecné úrovni to známe všichni: musíte se nějak domluvit i s lidmi, s kterými byste se nejraději vůbec neviděli a z jejichž postojů je vám na nic. Přesto víte, že převálcování jinak smýšlejících je cesta do pekel. I když i to má svoje hranice. A ty jsou vymezené právě v Ústavě.

Ústava není jen „provozní řád“ pro chod země. Je to i myšlenka, jaký má ten stát být. Volají-li dnes nějací lidé, že je třeba o 180 stupňů změnit směřování České republiky, pak podle mého názoru nejsou v souladu s tím, jaké hodnoty Ústava zastává. Nemáme-li se bát používat slovo vůdce, pak se nesmíme bát slova „hodnoty“. Já vím, zvláště v korporátní sféře je zprofanované až až. Leč to, co spojuje Západ, jsou právě ty hodnoty. Jistě, mnohokrát zůstaly jen na papíře a skutky byly jiné. Píše-li ale Baťa o hospodářské krizi jako krizi morální, nedělá nic jiného, než že si uvědomuje význam některých hodnot pro úspěch společnosti.

Nebojím se tolik těch, kteří chtějí otočit cestu této země zpátky na Východ, jako spíš marginálních sporů a sporečků nás ostatních. V náročných časech je velmi důležité určit si priority. Česká republika je má napsané v Ústavě. O nic víc, ale také o nic míň v následujících měsících nepůjde. Můžeme se dál hádat o autech a kolech. Nebo „myslet na chorál“, jak psal básník, a chovat se podle toho.