Asi jste podobně jako většina dalších párů už někdy zažili „nesoulad sexuální touhy“ (termín používaný lékaři a výzkumníky pro popis situace, kdy to zkrátka jeden v páru chce častěji, a druhý zas tolik ne).
Někdy může být tento nesoulad pro vztah obzvlášť frustrující, třeba když má jeden z partnerů trvale vyšší (nebo nižší) sexuální touhu než ten druhý. Jiní mohou v průběhu života prostě procházet různými výkyvy, které se ne vždy shodují se sexuálními potřebami nebo zájmem toho druhého.
V takových chvílích se ptáme na zásadní věc: Je to normální? Odpověď je jasná – ano, je! A to naprosto. Proto, když se rozdíly objeví, je dobré vědět, jak se v nich společně co nejlépe orientovat.
Jak si poradit?
Dobrou zprávou je, že vědci, kteří provedli studii publikovanou v časopise Archives of Sexual Behavior, se podělili nejen o to, jaké strategie lidé používají k tomu, aby se vyrovnali s rozpory v sexuální touze, ale jejich zjištění také osvětlují, co nejlépe funguje pro zvýšení sexuální spokojenosti i kvality vztahu.
Udržování kontaktu, rozhovor s partnerem o našem sexuálním zájmu (nebo jeho nedostatku), o tom, proč se tak cítíme, a společné rozhodnutí o tom, jak a kdy budeme v budoucnu sexuálně aktivní, vede k nejvyšší šanci na sexuální uspokojení.
Studie zahrnovala 229 účastníků, kterým bylo v průměru 34,5 let, ve vztahu byli v průměru 8 let. Účastníci měli odpovědět na tyto otázky: Co děláte, když je vaše touha vyšší nebo nižší než touha vašeho partnera? Máte vymyšlené nějaké specifické strategie ve dnech, kdy po sexu touží jen jeden z vás? A pomáhá to?
Autoři následně odpovědi analyzovali a seskupili do pěti strategií, jakými lidé rozpory v touze řeší.
Masturbovat
Není asi zas tak překvapivé, že nejčastější strategií, jak lidé řešili tuto prekérní situaci, byla masturbace. Někteří účastníci popisovali, že si masturbují sami v koutě, zatímco jiní tak činí v blízkosti partnera nebo vedle něj (aniž by se partner zapojil).
Dělat něco jiného
Řada jedinců také uvedla, že se s partnerem věnovali různým jiným sexuálním nebo smyslným aktivitám, aniž by nutně museli mít penetrační sex. Například zkoušeli orální sex, manuální stimulaci či společnou masturbaci. Někteří se rozhodli být svému partnerovi fyzicky nablízku, aniž by to nutně muselo být sexuální, například se mazlili nebo drželi za ruce.
Mluvit spolu
Komunikaci jakožto způsob, jak se vyrovnat s nesouladem v touze, popisovali účastníci různě. Někteří si o situaci promluvili, aby lépe pochopili, z čeho jejich partner vychází, a pokud to bylo možné, našli kompromis (například: „Není to nic osobního, jsem dnes jen unavený, můžeme se místo toho chvíli líbat?“). Jiní uváděli, že komunikace vedla k lepšímu pochopení a respektování přání toho druhého (například: „Vidím, že jsi vystresovaný z té zítřejší schůzky, odložme to, až ti bude líp.“). Ostatní spolu komunikovali, aby naplánovali sex na jinou dobu (například: „Tento týden je prostě šílený, nechme to na víkend, kdy se můžeme opravdu soustředit jeden na druhého.“).
Zkusit „udržovací“ sex
Přestože neměli o sex zájem, řada lidí popsala, že se sexem i přesto souhlasili. Někteří uznali, že jejich touha je jako na houpačce, a šli do sexu s vědomím, že se jejich „chuť“ může s postupující sexuální aktivitou zvyšovat. Jiní přiznali, že by se sexem souhlasili kvůli posílení vztahu, i kdyby touhu necítili.
Úplně se odpojit
Poslední strategií, kterou někteří účastníci praktikovali, bylo naprosté odpojení. V rámci toho popisovali, že například počkají na někdy jindy, „nic nedělají“ nebo se pokusí partnera rozptýlit činností, která se sexem vůbec nesouvisí, například vařením, domácími pracemi nebo cvičením.
Cesta k prohloubení vztahu
Autoři výzkumu se dále ptali, jak lidem tyto strategie pomohly překonat nesoulad v touze. Téměř polovina účastníků uvedla, že jejich finty byly „velmi užitečné“ a že po nich často měli pocit, že jsou si s partnerem blíž. Nejlépe ze všeho podle nich fungovala komunikace, dále jiná společná aktivita a také to, mít sex nezávisle na náladě, i když nucení se do něčeho není zrovna nejzdravějším přístupem. Necelé polovině účastníků pak pomáhá masturbace.
Zároveň bylo pozoruhodné, že všichni účastníci studie, kteří o nesouladu svých tužeb s druhým komunikovali, uvedli, že jim to pomohlo.
Výsledky studie naznačují, že otevřená komunikace o našem sexuálním zájmu (nebo jeho nedostatku), o tom, proč se tak cítíme, a společné rozhodnutí o tom, jak a kdy budeme v budoucnu sexuálně aktivní, fungují v případech sexuálního nesouladu nejlépe. Tyto strategie v nás navíc mohou dokonce zanechat pocit sblížení a většího propojení, i když nakonec k sexu nedojde.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
