Meditace odvádí naší psychice tak trochu medvědí službu. Může zlepšit koncentraci, rozšířit paměť, zvýšit mentální flexibilitu i schopnost sebekontroly. Vytrvalá praxe by nám měla přinést i nižší emoční reaktivitu, to znamená, že budeme problémy řešit poněkud klidněji. Výsledky nedávné studie ovšem zvýrazňují ještě další aspekt, který by milovníky meditace nejspíš nenapadl. Podle vědců ze State University of New York v Buffalu totiž společně s tím vším může nebezpečně zvýšit také egoismus.
Michael Poulin, docent psychologie na State University of New York v Buffalu a hlavní autor studie, tvrdí, že v některých kontextech může praktikování meditace u jistých osob zvýraznit sobecké sklony. V meditaci se totiž zaměřujete na sebe, na své prožitky, pohnutky a pocity, což může vést k tomu, že zapomenete na ostatní a budete méně ochotní pomáhat těm, kteří to potřebují.
Poulin s kolegy tak dokázal, že meditace nemusí prospívat úplně každému, pokud se tedy nechce stát sobcem.
To samo o sobě samozřejmě nemusí být důvodem, proč s meditací přestat, pokud vám jinak dělá dobře. Výsledky této studie, ale i dalších každopádně ukazují, že by se kromě oslavování meditace měly zmiňovat i její možné negativní vedlejší účinky a neměla by být prezentována jako lék na všechno.
Jak na sebe lidé nahlížejí
Poulinovým cílem bylo prozkoumat, zda účinky meditace mohou záviset na kultuře a hodnotách lidí, kteří ji praktikují. Zajímal se zejména o to, jak o sobě lidé přemýšlejí, tedy o jejich sebekonstruování. Někteří se zaměřují na osobní vlastnosti, a pokud jsou požádáni, aby sami sebe popsali, zdůrazňují třeba inteligenci nebo smysl pro humor. Jiní ale mají tendenci na sebe nahlížet v kontextu vztahů, které mají s ostatními, a mluví o sobě jako o dceři, otci či studentovi.
Zdůrazňují tedy sociální role nebo členství ve skupině. Oba postoje mají zastoupení v každé populaci, ale v asijských zemích, jako je Čína nebo Indie, odkud pochází buddhismus, o sobě lidé více uvažují druhým způsobem, zatímco v Americe, Velké Británii a jinde v Evropě o sobě uvažujeme více nezávisle, tedy způsobem prvním.
Jak bádání probíhalo
Aby vědci zjistili, jak může meditace u nezávisle smýšlejících Zápaďanů ovlivnit vnímání sebe sama, pozvali do laboratoře 366 vysokoškoláků, kteří měli nejprve vyplnit dotazník, jenž odhalil způsob, jímž o sobě smýšlejí. Polovina byla poté požádána, aby provedla meditaci s koncentrací na dech vedoucí k rozvinutí všímavosti vůči vlastní osobě. Druhá skupina měla pouze nechat mysl bloudit a nesoustředit se při tom na žádnou techniku.
Následoval test prosociálního chování, v němž se studenti dozvěděli o novém projektu na podporu lidí bez domova a dostali příležitost informovat o něm další studenty. Stačilo vložit do obálek propagační marketingový materiál. Studentům ale bylo řečeno, že pokud chtějí odejít dřív, nemusejí se tím zatěžovat.
Jak souvisí meditace s altruismem
Potvrdilo se, že účinky meditace závisejí na stávajících postojích jednotlivců. Pokud lidé s "asijským" způsobem sebevnímání, kdy se zdůrazňují ony sociální role, praktikovali meditaci zvyšování všímavosti, byli ochotni věnovat charitativnímu úkolu mnohem více času a do obálek celkově vložili o 17 % více materiálu než druhá skupina. Pokud ovšem byli "západně" samostatně smýšlející, nastal pravý opak. Meditace všímavosti je učinila ještě sebestřednějšími, takže byli méně ochotní bezdomovcům pomoci a celkově naplnili asi o 15 % obálek méně než druhá skupina.
Aby výsledky potvrdil, provedl Poulinův tým ještě druhý experiment, v němž účastníci nejprve dostali krátký text napsaný buď v první osobě jednotného čísla (já), nebo v první osobě čísla množného (my). Při čtení textu museli kliknout na všechna zájmena. Jde o další jednoduchý úkol, o kterém je známo, že podporuje ono nezávislé, tedy "západní", nebo vzájemně závislé, tedy "asijské", myšlení. Poté respondenti dokončili meditační úkoly (stejné jako v případě první studie), a aby si otestovali svou prosociálnost, byli dotázáni, zda chtějí věnovat čas online chatu s potenciálními dárci toužícími pomoci bezdomovcům. Meditace všímavostí opět zveličila účinky jejich vnímání sebe sama. Mezi lidmi vzájemně závislými vedla ke zvýšení altruismu, u druhé nezávislé smýšlející skupiny naopak k jeho utlumení.
Poulin s kolegy tak dokázal, že meditace nemusí prospívat úplně každému, pokud se tedy nechce stát sobcem. Pokud ale člověk nemá sobectví obecně v krvi, zřejmě z něj ani mindfulness egoistu neudělá. Pokud ale takové sklony člověk má, pak je možné, že se častým meditováním a soustředěním na sebe sama ještě prohloubí. Problém je, že takové věci si člověk většinou sám od sebe (i když se sám na sebe soustředí) jen tak neuvědomí a už vůbec nepřizná. Proto je občas po meditaci dobré naslouchat i svým blízkým. Pokud naznačují, že se milovník mindfulness poslední dobou chová jinak než obvykle, měl by si vzít jejich obavy k srdci.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC
