Co se vám vybaví jako první, když se řekne stres? Hořící termíny v práci, hádka s partnerem, troubící auta v zácpě? Mnozí z nás žijí ve vysoké míře každodenního stresu, z něhož se může stát dokonce celoživotní návyk. Ale také nemusí.
Tvrdí to aspoň Elissa Epelová, odbornice na stres, pohodu a optimální stárnutí. A kdo jiný by to měl vědět lépe, než tato profesorka z katedry psychiatrie a behaviorálních věd na Kalifornské univerzitě v San Francisku a také autorka knihy s názvem The Stress Prescription, tedy Předpis na stres, ze které v tomto článku citujeme nejzajímavější informace.
Příliš často reagujeme na stresory, které se během dne objeví, jako by šlo o „kejhák“ a ne o potenciální výhodu, kterou můžeme z této výzvy získat.
Bojuj nebo uteč
Představte si lva, který loví gazelu a nemilosrdně ji sráží k zemi. Vyděšená gazela v režimu „bojuj nebo uteč“ sprintuje jako o život. Lev se vrhá na svou oběť jako na těžce vybojovaný oběd.
Které zvíře podle vás prožívá stres? Odpověď zní – obě!
Jejich nervové soustavy procházejí fyziologickými změnami, které nemohou ovlivnit. Přesto prožívají stres dvěma velmi odlišnými způsoby: Lev se těší na zasloužený oběd, zatímco gazela je paralyzovaná strachem.
Utíkáme, i když nemusíme
Co z toho plyne pro nás? Na rozdíl od drsného života na savaně díky bohu nemusíme každý den unikat hladovým lvům. Přitom se ale uvnitř našeho mozku chováme, jako by tomu tak bylo.
Příliš často reagujeme na stresory, které se během dne objeví, jako by šlo o „kejhák“ a ne o potenciální výhodu, kterou můžeme z této výzvy získat. Naše tělo v režimu „bojuj, nebo uteč“ vypustí do krve kortizol a adrenalin, díky nimž je náš nervový systém okamžitě v režimu strachu a ostražitosti.
Pokud tato reakce proběhne naplno či alespoň částečně s každou stresující nebo neočekávanou událostí, zůstává naše tělo v pohotovostním režimu nastálo.
Tato dvě zvířata prožívají stres dvěma velmi odlišnými způsoby: Zatímco lev se těší na zasloužený oběd, gazela je paralyzovaná strachem.
Dlouhodobý vs. krátkodobý
Nezvládnutý chronický stres prokazatelně urychluje stárnutí buněk a může také vyvolat nemoci, které jinak bývají spojovány až s vyšším věkem. Mění také naše chování a pochopitelně chuť k jídlu. Automaticky saháme po jídle s vyšším obsahem tuku a cukru, které přináší útěchu a kalorickou rezervu pro případ ohrožení. Tělo však v tomto režimu zpomaluje metabolismus a ukládá tuk na ještě horší časy. Výsledek? Nepěkná pneumatika kolem břicha, ale také inzulínová rezistence způsobující cukrovku.
Zároveň akutní stresová reakce je naopak úžasným nástrojem, protože naše těla jsou na přechodný stres stavěná. V mžiku se zvýší krevní tlak, aktivuje nervový systém a do krevního oběhu se uvolní kortizol a adrenalin. Sympatický nervový systém (bojuj nebo uteč) přepne na vysoké obrátky, zatímco parasympatický (odpočívej a zažívej) se ztlumí. Tento rychlý dominový efekt nám pomáhá soustředit se na nebezpečí, mít více energie a rychleji reagovat.
Pokud se cítíme připravení zvládnout stres a užít si výhody, které díky němu můžeme získat, bude vaše tělo na stresující události reagovat jinak. Místo zúžení cév, které je typické pro stavy ohrožení, začne naše srdce pumpovat více krve. Tak získáme mnohem více energie k dosažení kýženého cíle.
Stres jako spojenec
Akutní reakce na stres je obrovským přínosem a nikdy bychom nechtěli (ani nemohli) být bez ní. Potřebujeme se jen naučit ovládat tlačítko na vypnutí, když už je znepokojivá situace pryč. Například pomáhá vyklepat napětí s těla, třeba skákáním či třesem rukou a nohou. Také nám velmi pomůže, když se na stres podíváme jinýma očima. Vnímejte každodenní události jako výzvy, nikoliv jako hrozby.
Je to vlastně úplně jednoduché: Pokud se cítíme připravení zvládnout stres a užít si výhody, které díky němu můžeme získat, bude vaše tělo na stresující události reagovat jinak. Místo zúžení cév, které je typické pro stavy ohrožení, začne naše srdce pumpovat více krve. Tak získáme mnohem více energie k dosažení kýženého cíle.
Myslíte, že to nezvládnete? Doktorka Alia Crumová, výzkumnice ze Stanfordu, zjistila, že naše stresové myšlení je tvárné. „Pokud lidem předložíte informace o škodlivých účincích stresu, vedou si hůře. Pokud jim ale řeknete o přínosech stresu, dopadnou pro ně důležité události mnohem lépe.“
Co si z toho vzít na závěr? Nebojte se stresu, naše tělo je stavěné tak, aby s ním dokázalo efektivně pracovat. Nenechte se ale pokaždé zahnat do kouta. Vezměte stres do hry jako spojence, který nám pomáhá překonávat překážky a dosahovat vysněných cílů.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Ideas.ted.com