Proč vlastně ti Češi vidí všechno tak černě?

„Mrkni, mámo, co to má na sobě. To je hrůza, to je určitě (Polák, Rus, Němec, Rumun, doplňte dle libosti).“ „No jo, a ta jeho žena, to je taky kousek. To já bych na sebe teda nevzala... Hele a támhleto bude asi nějakej Arab.“ Češi mají velice milou vlastnost popisovat a hodnotit druhé, a to samozřejmě nejen cizince, ale i své spoluobčany. Podle průzkumu agentury STEM z roku 2014 skoro polovina Čechů Čechům nedůvěřuje. Hledat u ostatních to pozitivní zkrátka nemáme ve zvyku. Proto také máme tak negativní pohled na svět. V roce 2012 vyhodnotila evropská výzkumná společnost Gallup Českou republiku jako druhou nejpesimističtější zemi v EU. Hned po Řecku, které se ovšem tehdy zmítalo uprostřed dluhové krize. Ona negativita pramení z předsudků, které o lidech a věcech kolem sebe máme. Můžeme se oněch předsudků zbavit?

Podle izraelského filozofa Aarona Ben-Zeéva by lidem obecně ke štěstí pomohlo už to, kdyby své předsudky alespoň chápali. Zaměřovat se na povrchní věci, jako je oblečení, účes, zkrátka na to, jak kdo vypadá, je nám prostě tak nějak vlastní. Rádi se utápíme v negativním vidění všeho kolem. Na povrch nám to dělá dobře. Jsme přece lepší než "ti druzí". Skutečné spokojenosti a štěstí ale Ben-Zeéva dosáhneme až tím, že začneme přikládat váhu tomu, co by mělo řídit naše vlastní chování, tedy hlubokým, pozitivním vlastnostem. Jinak zůstaneme povrchními a cesta z negativního myšlení pro nás nebude možná.

„Tím, že budeme oceňovat pozitivní vlastnosti lidí, tak můžeme smysluplně propojovat lidi ve světě i kolem nás a sami do tohoto světa přinášet prospěšné zkušenosti,“ cituje odborný server Psychology Today izraelského profesora filozofie a spisovatele Aarona Ben-Zeéva, který působí na univerzitě v Haifě. Předpojatostem či předsudkům se v poslední době v odborných kruzích věnuje velká pozornost. Sociology, psychology a filozofy zajímá, kde se předsudky v našem vědomí berou a proč jsou téměř vždy negativní.

Málokdo z Čechů si asi řekne: „Jé, Syřan, tam mají skvělou úroveň vzdělání, výbornou kuchyni a je (nebo spíš byla) to krásná země.“ Přitom by nám takové vnímání přineslo mnoho pozitiv. Fenomén, který se nazývá negativita, prohlašuje Aaron Ben-Zeév, nás totiž činí mnohem citlivějšími na negativní věci, kterých si potom všímáme víc než těch pozitivních. Naši psychologickou aktivitu tedy negativní vjem ovlivní více než ten pozitivní, který má stejnou intenzitu.

Když je pochopíme, jsou mírnější

Podle profesora Ben-Zeéva je prvním krokem k pochopení předsudků zjistit, jaké jsou jejich druhy podle jejich dopadů. Předsudky považuje za „zkušenostmi vybudované postoje, které zkreslují naše vnímání věcí, osob nebo skupin“. Mohou být uspořádány od negativních po pozitivní a od povrchních po hluboké. „Hluboké postoje většinou slouží k ochraně před nějakým nebezpečím a mají tendenci odrážet morálku jednotlivce,“ vysvětluje. Pokud je tedy někdo vrah a zločinec, je naše negativita k takovému člověku logická. Povrchní postoje jsou pak ovlivňovány zejména zkušenostmi. Mají pouze krátkodobou hodnotu a často se vztahují ke společenským zvyklostem nebo momentální atmosféře, díky níž například odmítáme uprchlíky.

Měli bychom se naučit rozpoznat zdroje našeho vytváření mínění o ostatních. A potom se zaměřit na to, abychom věnovali méně pozornosti negativním věcem (zvláště, jsou-li povrchní) a více pozitivním (zvláště, jsou-li hluboké).

Už tedy víme, že předsudky, které se týkají cizinců jsou povrchní a získáváme je až zkušenostmi během života. Nicméně, jak říká Ben-Zeév, „pouhé rozpoznání předsudků nám neumožňuje zcela sledovat jejich vliv na naše chování“. Pokud tedy chceme postoupit dál, měli bychom se naučit svoje přijaté předsudky pozorovat. „Tím můžeme dát vědomě větší váhu tomu, co považujeme za pozitivní,“ říká izraelský filozof. Pokud tedy budeme sami sebe pozorovat, například při odsuzování tlustých Němců na dovolené, je to částečná výhra nad předsudky. Pomocí tohoto pozorování sama sebe totiž podle Ben-Zeéva lze zmírnit onu negativitu. Bude se nám to dařit o to víc, pokud budeme klást důraz na zvýraznění pozitivních, smysluplných vnitřních hodnot lidí kolem nás.

Buddhismus či jóga

Ben-Zéev samozřejmě nepopírá, že k tomu, abychom se chovali přirozeně, potřebujeme automatické a spontánní reakce. Je tedy jasné, že se Syřanem u maďarského plotu se nemusíme hned srdceryvně začít objímat (navíc bychom zřejmě vyděsili i jeho). Ben-Zéev tvrdí pouze to, že bychom měli být obezřetní a nepřikládat prvním dojmům zbytečně velkou váhu. Pomocnou ruku v tomto směru podle něj podává například buddhismus, který učí vědomé práci s vlastní myslí tak, aby byla přítomna ve všech zkušenostech. To je podle něj účinná obrana před nebezpečnými nevědomými soudy.

Podobným způsobem funguje i jóga, která učí žít přítomným okamžikem a s plným vědomím toho, co dělám "tady a teď". S tím souvisí cvičení koncentrace, které bývá prováděno během meditací obrácením pozornosti dovnitř k dechu a k dráze, kterou v těle dech vykonává. Taková pravidelná praxe podle Ben-Zéeva časem pomůže vytvořit potřebný nadhled. Ten člověku dovolí poodstoupit a podívat se na danou situaci z pohledu nestranného svědka a zeptat se: „Nesedí mi tento jedinec kvůli kvalitě, která je povrchní (má mastné vlasy), nebo hluboká (je sprostý a vulgární)?“ Nebo: „Vznikl můj dojem z té osoby na základě myšlenkového stereotypu (hodil jsem ho do škatulky k ostatním), nebo až poté, co jsem věnoval dostatek času nutného k tomu, abych mu skutečně porozuměl?“

Jde zkrátka o to, abychom se naučili rozpoznat zdroje našeho vytváření mínění o ostatních. A potom se zaměřit na to, abychom věnovali méně pozornosti negativním věcem (zvláště, jsou-li povrchní) a více pozitivním (zvláště, jsou-li hluboké). To pak vyvolá respekt a obdiv ke skutečným kvalitám lidí kolem nás, ať už jsme na dovolené nebo třeba v práci. „Když se naučíme předsudky sladit s našimi prioritami, mohou se stát cennými nástroji pro vedení dobrého života,“ uzavírá Aaron Ben-Zeév.

Prof. Aaron Ben-Zeév, Ph.D.

Je profesorem filozofie na univerzitě v Haifě, jejém bývalým rektorem a výkonným ředitelem univerzity. Jeho výzkum se zaměřuje na teoretické otázky týkající se lidských emocí. Zaměřuje se i na moderní technologie a média. O svém bádání napsal řadu knih a publikací. Hlavními tituly jsou The Subtlety of Emotions, Love Online: Emotions on the Internet, In The Name of Love: Romantic ideology and its victims, The Perceptual System a Die Logik der Gefühle: Kritik der emotionalen Intelligenz.

Čtyři druhy předsudků vůči lidem a jak je rozpoznat

Povrchově negativní předpojatost
„Je zahleděná sama do sebe. Vždycky má mastné vlasy. Myje si je někdy? Pokaždé chodí pozdě...“ Takové myšlenky vyžadují pozornost bezprostředně poté, co je vytvoříme. Jsou-li vědomé, mohou být užitečné – jako třeba při rozhodování o výběru partnera. Problém je v tom, že i když reagují na drobné nedostatky, často jim přikládáme nepřiměřeně velkou váhu. „Odchylky, které si uvědomíme na první pohled, ovlivňují naše chování i podvědomě,“ varuje Ben-Zeév. To znamená, že člověka s mastnými vlasy odsoudíme hned a už se k němu podle toho také chováme. Důsledkem toho je, že lidé k sobě nejsou laskaví. Aniž bychom si to tedy uvědomovali, přikládáme povrchním vlastnostem hloubku, podle níž pak s daným jedincem jednáme. Přitom se většinou jedná o banality.

Hluboká negativní předpojatost
Hluboká negativní předpojatost je vyvolána skutky, které odrážejí skutečné neoprávněné a odsouzeníhodné jednání. Nejde ale jen o vraždy a další zločiny, ale také třeba o extrémní sobectví, zlomyslnost nebo nemorálnost. „Pokud se rasista dopustí zločinu z nenávisti, je to hluboce špatné a vyžaduje to soud. Tento extrémní příklad zjevně demonstruje hlubokou úroveň negativity. Ovšem jiné předsudky, jako jsou například chamtivost nebo egoismus musí být vyhodnocovány případ od případu, aby bylo jasné, nakolik jsou hluboké nebo povrchní,“ vysvětluje Ben-Zeév. Hodnotit musíme například to, jaké má například onen chamtivý člověk záměry, jaká je jeho osobnost a jaký kontext ho k oné chamtivosti vede.

Povrchní pozitivní předpojatost
Stejně jako u povrchních negativních předsudků mohou naše dojmy, které se týkají jiných lidí, nepříznivě ovlivnit i povrchní pozitivní předsudky. Fyzicky krásní lidé se často chovají neomaleně a vulgárně, ale jejich vzhled jim i přesto mnohdy dává určitou společenskou výhodu – jak v osobním, tak i pracovním životě. Z krátkodobého hlediska může takový okouzlující partner zaujmout povrchními pozitivními prvky, jako je šarm, charisma a sportovní talent, z dlouhodobého hlediska tyto kvality ale nemusí nutně přispívat ke zdravým a úspěšným vztahům.

Hluboká pozitivní předpojatost
Vlastnosti, jako je soucit, trpělivost, laskavost a upřímnost, jsou naprosto pozitivní. Odrážejí skutečný, hluboký zájem o blaho ostatních a umožňují lidem kultivovat smysluplné vztahy. „Nejsou to kvality, kterých si všímáme na první pohled a jejich objevení vyjadřuje hlubší poznání, pročež bývají bohužel často přehlíženy ve prospěch jiných zřejmějších osobnostních rysů,“ říká Ben-Zeév. Podle něj bychom měli pracovat na tom, abychom se v lidech učili rozpoznávat právě tyto kvality a upřednostňovat je před všemi ostatními. A to jak při hledání partnera, tak kdykoli i kdekoli jinde. Třeba i na dovolené.