Při prodeji opioidního léku na předpis OxyContin instruovala americká farmaceutická společnost Purdue Pharma své obchodníky, aby lékařům říkali, že riziko vzniku závislosti hrozí pouze lidem se „závislostní osobností“. Moc dobře ale věděli, že je vysoce návykový a hojně zneužívaný. Návykové léky jako OxyContin a opioid fentanyl jsou obviňovány z podnícení opioidové krize v USA, která v letech 1999–2020 způsobila více než půl milionu úmrtí.
Myšlenka, že vaše osobnost rozhoduje o tom, zda se stanete závislými na nějaké látce, by se „velmi hodila farmaceutickému průmyslu“, říká pro BBC Future Ian Hamilton, docent v oboru závislostí na univerzitě v Yorku ve Velké Británii. „Je to pro ně tak trochu úniková cesta. Poselství zní: pokud jste natolik slabí, že se u vás objeví problém s naším produktem, je to způsobeno vámi. S námi to nemá nic společného.“
Existuje ale opravdu něco takového jako návyková osobnost? A jsou někteří lidé skutečně náchylnější k rozvoji závislosti?
Důkazy chybí
Mnoho psychiatrů a odborníků na závislosti tvrdí, že pro myšlenku závislostní osobnosti neexistují žádné vědecké důkazy. Varují také, že tento koncept je škodlivý, protože naznačuje, že lidé mají jen malou nebo žádnou kontrolu nad tím, zda se stanou závislými. Přiznávají, že mezi určitými osobnostními rysy a závislostí jisté souvislosti existují, jsou však mnohem složitější, než často naznačuje tvrzení o „závislostní osobnosti“.
Koncept závislostní osobnosti brání lidem v tom, aby převzali zodpovědnost za svůj problém a našli konstruktivní řešení, jak svou situaci zlepšit.
Mark Griffiths, významný profesor behaviorálních závislostí na Nottingham Trent University ve Velké Británii, pak popisuje „závislostní osobnost“ jako „naprostý mýtus“. „Neexistuje žádný vědecký důkaz o existenci povahového rysu, který by předpovídal závislost,“ upozorňuje.
Závislostní osobnost „je černobílý způsob uvažování o něčem, co je velmi složité“, říká Anshul Swami, psychiatr pro duševní zdraví dospělých v Nightingale Hospital v Londýně. „Neexistuje jeden typ osobnosti (předpovídající závislost) a neexistuje jeden jediný člověk, který by byl stejný jako jiný závislý člověk. To však neznamená, že určité osobnostní rysy nejsou spojeny se získáváním, rozvojem a udržováním závislostního chování“, dodává Griffiths.
Jisté předpoklady
Například neuroticismus bývá spojován s mnoha formami závislosti a je definován jako míra, do jaké člověk reaguje na vnímané hrozby a stresové situace. Vysoce neurotičtí lidé jsou úzkostní a náchylní k negativním myšlenkám. Podle analýzy 175 studií jsou poruchy způsobené užíváním návykových látek právě spojeny s vysokou úrovní neuroticismu a nízkou úrovní svědomitosti (míra, do jaké člověk projevuje sebekontrolu). Výzkumy zjistily, že s neuroticismem souvisí také návykové chování, jako je například závislost na internetu či kompulsivní nakupování.
Mnoho psychiatrů a odborníků na závislosti tvrdí, že pro myšlenku závislostní osobnosti neexistují žádné vědecké důkazy. Varují také, že tento koncept je škodlivý, protože naznačuje, že lidé mají jen malou nebo žádnou kontrolu nad tím, zda se stanou závislými.
„Pokud jste neurotičtí, jste vysoce úzkostní,“ říká Griffiths. „Lidé mají tendenci používat návykové látky nebo chování jako způsob, jak zvládat své neurotické rysy. Většina závislostí představuje snahu o zvládání situací a je symptomem jiných základních problémů, jako jsou deprese nebo neuroticismus.“
„Neexistuje však žádný výzkum, který by dokazoval, že všichni lidé se závislostmi trpí neuroticismem,“ říká Griffiths. „Dokážu najít mnoho lidí, kteří jsou neurotičtí a nejsou závislí. Neuroticismus se závislostí souvisí, ale není pro ni prediktivní.“
Pekelně obtížná diagnóza
„Může být ďábelsky obtížné rozplést, co je u závislosti na návykových látkách na prvním místě,“ upozorňuje Hamilton. „U lidí, kteří se stanou závislými na drogách, vidíte zvýšenou míru deprese nebo úzkosti. Ale pak se z toho stává otázka slepice a vejce. Byla to neurotičnost, která dotyčného přivedla k droze, nebo jeho závislost na kokainu po dlouhou dobu zhoršovala jeho náladu?“ ptá se.
„Závislosti jsou velmi rozmanité a multifaktoriální,“ říká Swami. Výzkumy ukazují, že mohou být ovlivněny jak genetikou, tak celou řadou faktorů prostředí, včetně tlaku vrstevníků, raného kontaktu s návykovými látkami a fyzického nebo sexuálního zneužívání.
Většina závislostí představuje snahu o zvládání situací a je symptomem jiných základních problémů, jako jsou deprese nebo neuroticismus. Neexistuje však žádný výzkum, který by dokazoval, že všichni lidé se závislostmi trpí neuroticismem.
Studie z roku 2018 zjistila, že starobylý retrovirus HK2, který leží v blízkosti genu podílejícího se na uvolňování chemické látky dopamin, se častěji vyskytuje u drogově závislých. Lidé trpící poruchami spojenými se zneužíváním návykových látek měli dvakrát až třikrát častěji v genomu integrovaný HK2, což naznačuje silnou souvislost se závislostí.
Swami však upozorňuje, že tato studie neposkytuje žádný důkaz o tom, že někteří lidé mají „návykovější osobnost“ než jiní.
Vliv historie
Dalším rizikovým faktorem závislosti je pohlaví. V USA je 11,5 % mužů a chlapců závislých na návykových látkách, zatímco u žen a dívek je to „jen“ 6,4 %. Hamilton pro to uvádí několik důvodů. „Muži, zejména dospívající chlapci, mají tendenci více riskovat a být impulzivnější,“ říká. Impulzivita je dalším rysem spojeným se závislostí. Hamilton však varuje, že mohou existovat značné mezery v údajích, protože ženy méně často vyhledávají léčbu kvůli péči o děti a stigmatizaci.
Výzkum ukazuje, že na riziko vzniku závislosti má velký vliv také prostředí a výchova člověka. Jedna studie zjistila, že u uživatelů opiátů je 2,7krát vyšší pravděpodobnost, že byli v dětství zneužíváni, ať už sexuálně, fyzicky nebo obojím, než u uživatelů, kteří opiáty neužívají.
Představa závislostní osobnosti vás připravuje o jakoukoli naději... říká, že tohle je trajektorie, po které musíte jít, a že nad ní nemáte žádnou kontrolu.
„Psychosociální faktory, jako je násilí, sexuální zneužívání a citové zanedbávání, jsou silně spojeny se závislostí,“ říká Swami. „Mnoho lidí si řekne: Mám závislost v anamnéze, je to kvůli mým genům. Ale když se ponoříte do jejich klinické anamnézy, zjistíte, že v jejich životě bylo hodně alkoholu, zanedbávání, zneužívání, traumat a deprivace. To se předávalo z generace na generaci a vynořilo se právě v podobě závislosti.“
Jednoduchá výmluva
I přes nedostatek vědeckých důkazů, které by jej potvrzovaly, se termín „závislostní“ nebo „návyková osobnost“ nadále hojně používá. „Musíme být opatrní, protože lidé si tento pojem internalizují,“ říká Hamilton. „Představa závislostní osobnosti vás připravuje o jakoukoli naději... říká, že tohle je trajektorie, po které musíte jít, a že nad ní nemáte žádnou kontrolu.“
Swami souhlasí, že tento koncept je nerealisticky fatalistický. „Brání lidem v tom, aby převzali zodpovědnost za svůj problém a našli konstruktivní řešení, jak se zlepšit,“ říká.
Griffiths dodává, že mnoho lidí se závislostmi použije myšlenku závislostní osobnosti jako ospravedlnění svého chování. „Když někdo říká: mám sklony k závislostem, říká tím vlastně: nikdy se nevyléčím.
„Závislosti jsou vysoce komplexní biologické, psychologické a sociální poruchy, stejně jako všechny ostatní nemoci na této planetě,“ říká Swami. „Každý hledá jednoduchou odpověď, ta ale neexistuje.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC.com
