Jejich rozpoznávacím znamením je předstírání klidu a následný šok z toho, že všichni okolo nich už se smaží vzteky – nic tak hrozného se přece nestalo, že... Vy reagujete přehnaně, oni jsou vnitřně vyrovnaní. Věty typu "I když jsou ty džíny moc těsné, vlastně ti sluší" jsou u nich na denním pořádku. Vyhýbají se odpovědnosti, konfliktům i lidem, na které jsou naštvaní. Když prokrastinují, chtějí tím naštvat toho, kdo jim úkol zadal.
„Nejsem naštvaný“
Pasivní agresivita je stav, kdy je člověk vnitřně naštvaný, aniž by se tak navenek choval. Neví, jak se svým vztekem pracovat, a tak ho raději potlačí a lže nejenom svému okolí, ale také sám sobě o tom, že tyto emoce má. Pasivní agresivita má dvě složky: hněv a vyhýbání se konfliktu. Všichni víme, že hněv (rozrušení, frustraci, podráždění) není nikdy dobré potlačovat. Pasivně agresivní člověk se neustále vyhýbá konfliktu a situacím, kdy by se mohl cítit neschopný. Může za to výchova i pohodlnost. Jak ale pasivně agresivní chování vznikne?
Pasivně agresivní jedinci se zkrátka naučili, že není v pořádku být naštvaný.
Důvodů je hned několik. Příčinou vzniku pasivní agrese může být například výchova, kde přímé projevy emocí nebyly vítány nebo byly přímo potlačovány. V takovém prostředí člověk cítí, že nemůže projevit své skutečné emoce, a tak začíná hledat způsoby, jak emoce zvládnout jinak. Pasivně agresivní jedinci se zkrátka naučili, že není v pořádku být naštvaný. Musíme také rozlišovat mezi pasivně agresivním chováním a pasivně agresivní osobností. Pasivně agresivní chování je vnějším (i když potlačeným) projevem člověka a dá se (i když občas těžce) změnit. Zato pasivně agresivní osobnost je pevně zakořeněná. Obojí může souviset například i s depresí.
Zvládněte pasivně agresivního člověka v pěti krocích
Doktorka Ellen Hendriksen (Boston University's Center for Anxiety and Related Disorders) ve svém článku zmiňuje 5 kroků, jak se vypořádat s pasivně agresivním člověkem v našem okolí.
1. Vyhledejte pasivně agresivní osobu
Najděte ve svém okolí jedince, který je pasivně agresivní. Podle uvedených charakteristických rysů to nebude problém. Všichni jich okolo sebe máme několik. Vyhnutí se řešení konfliktní situace, kdy cítíme vztek, je přesně to, o co pasivně agresivním lidem jde. Vyhýbají se konfliktům jako čert kříži. Nevědí, jak konflikt zvládnout. Často se z dlouho potlačované pasivní agrese může u těchto jedinců vyvinout opravdová nenávist. A právě tomu se pokusíme vyhnout a popostrčit pasivně agresivního člověka do řešení jeho vlastního života.
2. Je v pořádku mluvit o svých emocích
Pasivně agresivní lidé se bojí, že na ně budete křičet, odmítnete je či v nejhorším je přestanete milovat, pokud projeví svůj potlačený vztek. Zkrátka se obávají, že budete na jejich vztek reagovat mnohem silnějšími emocemi, než ve skutečnosti zareagujete. Ať už jste doma se svým partnerem nebo rodinou, či v práci se svými kolegy a nadřízenými, řiďte se následujícím pravidlem: Vždy dejte pasivně agresivním lidem najevo, že byste o jejich problémech raději slyšeli, než abyste si sami vymýšleli různé varianty, co se asi tak děje v jejich nitru. Je důležité je ujistit, že i projev vzteku je přirozený.
Pasívně agresívní lidé chtějí přesouvat vlastní vztek a odpovědnost na druhé. Budete potřebovat hodně pevné nervy.
Pokud nebudete na potlačované emoce pasivně agresivního člověka reagovat či je budete zcela ignorovat, je to to nejhorší, co můžete udělat. Pokud je necháte „vychladnout“ a máte v hlavě myšlenku: „Vypadá to, že moji pomoc nechce, tak se s tím určitě vypořádá sám“, věřte, že pasivně agresivního člověka to v jeho chování jen podpoří a žádná změna nenastane. Zcela jistě se dostanete do fáze, kdy se snažíte s pasivně agresivním člověkem v rozumné diskuzi probrat jeho potlačovaný vztek, a v té chvíli přijde moment verbálního potlačení: „Ale já nic takového necítím. Jsem v pořádku.“ Může také chtít přesunout vlastní vztek a odpovědnost na druhého: „Omlouvám se, že jdu pozdě, ale měl jste mi poslat e-mail s připomenutím.“ Musíte mít pevné nervy a nenechat se ve svém přesvědčení zviklat.
3. Zapojte empatii
U některých lidí je pasivní agrese tak zakořeněná, že se stává jakýmsi výchozím způsobem, jak vnímat svět a vypořádávat se s ním. Jejich odmítání odpovědnosti je spojeno s věčným pocitem, že nejsou v něčem dobří. A tak se snaží odpovědnosti vyhnout, aby v něčem neselhali. („Není to moje chyba. Za ten natržený rukáv může moc ostrý plot.“) Další jejich specialitou je vyhýbání se práci, o které si naopak myslí, že jsou pro ni až moc dobří. („Tak tohle je můj dnešní úkol? To by zvládla i cvičená opice.“)
S pasivně agresivním člověkem se musíte nejdříve vnitřně smířit vy sami. Až teprve poté se můžete pokusit mu pomoci.
Pasivně agresivní člověk si také velice rád hraje na oběť. Tím se opět zříká své odpovědnosti a jakéhokoliv možného projevu vzteku nebo nepříjemné možnosti konfliktu. To nejlepší, co můžete udělat, je začít se chovat empaticky. Potvrďte jejich omluvu, i když víte, že ve skutečnosti šlo pouze o výmluvu. S pasivně agresivním člověkem se musíte nejdříve vnitřně smířit vy sami. Až teprve poté se můžete pokusit mu pomoci. Dejte jim najevo, že stojíte na jejich straně a chápete jejich nitro.
4. Přijměte zodpovědnost
Lidé, kteří jsou pasivně agresivní po delší dobu, se tak chovají z jednoho prostého důvodu: přináší jim to prospěch. Pokud se jednou chovali jako oběť, okolí je litovalo a nic už po nich nevyžadovalo, dosáhli svého cíle a udělají to znovu. Jistě to znáte sami. Vaše dítě si neuklidilo pokoj a počkalo, až vám dojdou nervy. Nakonec jste pokoj uklidili sami.
Nedělejte za pasívně agresívní lidi jejich povinnosti – přesně na to čekají.
Pokud pochopíme situaci, ve které se pasivně agresivní lidé nacházejí, a staneme se jejich spojenci, snažíme se je poté udržet v rámci jejich života v přirozeném plnění životních povinností. Mnohdy vám bude připadat, že by bylo jednodušší je „zachránit“ či danou povinnost za ně vykonat. To ale právě chtějí. Přijměte jejich výmluvu, ale situaci vezměte do svých rukou. „Moc mě mrzí, že sis ten rukáv roztrhl o sousedův ostrý plot. Zkus ho ale zašít. Podívám se potom na to, jak si to pěkně zvládl.“
5. Odměna za asertivitu
Pokud pasivně agresivní kolega příště přijde na schůzku včas, zkuste místo sarkastického úsměvu a rýpavé poznámky říci raději s velkým úsměvem: „Jsem moc rád, že jsi přišel včas,“ a nabídněte mu třeba místo u okna. Dokončil úkol tentokrát tak, jak měl a v termínu? Najděte ta správná slova chvály, která budou zároveň signálem toho, že jeho minulé chování nebylo v pořádku a že jste rádi, že už je to lepší.
Já nic, já muzikant
Myslíte si, že vás samotných se pasivní agresivita netýká? Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:
- Vyhýbáte se lidem, na které jste naštvaní?
- Jste často nespokojeni s lidmi okolo vás?
- Odkládáte úkoly proto, abyste potrestali ostatní?
- Byl někdy vztek tím hlavním důvodem, proč jste se s někým přestali bavit?
- Používáte sarkastické vtipy, abyste se vyhnuli rozhovorům o povinnostech a důležitých tématech?
- Pokud jste na některou z otázek odpověděli ano, můžete s pasivní agresivitou zápasit i vy sami. Jak sám sobě pomoci a tímto chováním si neubližovat?
Pokud se sami v sobě dobře nevyznáte, nemůžete očekávat, že okolí vám porozumí. Začněte tím, že poznáte sami sebe – uděláte rekapitulaci vašeho života a toho, co jste v určitých situacích cítili. Přitom i zdánlivě banální situace a konflikty mohou být důležité. Řiďte se při vzpomínání silou konkrétní emoce, kterou jste cítili. Pokud lépe pochopíte své emoce, začnete je svému okolí také lépe sdělovat.
Pasivně agresivní lidé jsou zkrátka stejní lidé jako všichni ostatní. Chtějí lásku a uznání. Občas je těžké je pochopit a vyhnout se „pastím“, které líčí. Nicméně promyšlenou strategií jim můžete pomoci chovat se lépe k jejich okolí a tím i k nim samým. A možná za to sklidíte i chválu a uznání kolegů, kterým se v práci vrátí úsměv, protože nemusejí (nebo alespoň ne tak moc jako dříve) poslouchat nejapné a ublíženecké poznámky onoho pasivně agresivního jedince.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Scientific American
