Bylo mírné zimní ráno na vrcholu studené války. Dne 17. ledna 1966 kolem půl jedenácté dopoledne si španělský rybář všiml, jak z oblohy padá neforemný bílý balík a tiše se snáší k Alboránskému moři. Něco pod ním viselo, ale nedokázal rozeznat, co to je. Ve stejnou dobu se v nedaleké rybářské vesnici Palomares místní obyvatelé dívali na stejnou oblohu a byli svědky zcela odlišného výjevu. Řítily se k nim dvě obří ohnivé koule. Během několika sekund bylo po ospalé venkovské idylce. Budovy se otřásaly. Střepy se řítily k zemi. Z nebe padaly kusy těl.
O několik týdnů později přinášely noviny po celém světě zprávy o tragické nehodě. Dvě americká vojenská letadla se srazila ve vzduchu a rozmetala po Palomares čtyři termonukleární bomby B28. Tři z nich byly rychle nalezeny na zemi, ale jedna zmizela na dně nedalekého Středozemního moře. Začalo se po ní ihned pátrat, zejména po její 1,1 megatuny vážící hlavici o výbušné síle 1 100 000 tun TNT.
Přesný počet zůstává záhadou
Incident v Palomares ve skutečnosti není jediným případem, kdy se jaderná zbraň ztratila. Od roku 1950 došlo k nejméně 32 takzvaným nehodám se „zlomenou střelou“, tedy nehodám souvisejícím s těmito katastrofálně ničivými zařízeními. V mnoha případech byly zbraně omylem shozeny nebo odhozeny během mimořádné události a později nalezeny. Tři americké bomby se však ztratily úplně a dodnes jsou stále někde venku, číhající v bažinách, polích nebo oceánech kdekoliv na planetě.
B-28 na palubě USS Petrel, která byla vyzdvižena z hloubky 869 m 80 dní po nehodě u španělského Palomares (zdroj: Wikimedia Commons)
K mnoha případům ztráty bomb došlo během studené války, kdy USA stály na pokraji jaderného konfliktu se Sovětským svazem, a proto v letech 1960 až 1968 v rámci operace známé jako Chrome Dome Američané udržovali letadla vyzbrojená jadernými zbraněmi neustále ve vzduchu.
Sověti měli přehled
Jaderná minulost Sovětského svazu je obzvláště temná. V roce 1986 nashromáždila země zásoby až 45 tisíc jaderných zbraní. Jsou známy případy, kdy východní velmoc o vlastní jaderné hlavice přišla, ale na rozdíl od amerických incidentů se všechny tyto později veřejně propírané „incidenty“ odehrály na ponorkách a lokace hlavic je známá, třebaže nepřístupná. Jeden z případů začal 8. dubna 1970, kdy se v klimatizačním systému sovětské ponorky K-8 s jaderným pohonem během ponoru v Biskajském zálivu rozšířil požár. Biskajský záliv je zrádný úsek vody v severovýchodním Atlantiku, u pobřeží Španělska a Francie, který je proslulý prudkými bouřemi. Na palubě měla K-8 čtyři jaderná torpéda, a když se definitivně potopila ke dnu, svůj radioaktivní náklad vzala s sebou.
V roce 1968 se pak v Tichém oceánu severozápadně od Havaje záhadně potopila sovětská loď K-129 i se třemi jadernými raketami. USA to brzy zjistily a rozhodly se podniknout tajný pokus o získání jaderné kořisti. „Což byl sám o sobě dost šílený příběh,“ říká expert na jadernou problematiku, Američan Jeffrey Lewis.
Tři ztracené americké vodíkové bomby a přinejmenším několik sovětských torpéd prozatím patří oceánu a slouží jako památníky rizik jaderné války.
Excentrický americký miliardář Howard Hughes totiž tehdy předstíral zájem o hlubinnou těžbu. „Ve skutečnosti však nešlo o těžbu, ale o snahu sestrojit obří klepeto, které by se dokázalo spustit až na mořské dno, uchopit ponorku a vynést ji zpět,“ říká Lewis. Projekt se jmenoval Azorian a bohužel skončil neúspěchem. Ponorka se při vytahování rozlomila. „A tak ty jaderné zbraně spadly zase zpátky na mořské dno,“ říká Lewis. Někteří lidé si myslí, že ve svém rezavějícím hrobě zůstaly uvězněné dodnes, jiní věří, že byly nakonec vyzvednuty. Kolik bylo jaderných zbraní na obou stranách takto ztraceno a kolik jich bylo nalezeno, se ostatně neví a nebude vědět nikdy.
Tisíckrát silnější
Většina jaderných zbraní, které se ztratily v 50. a 60. letech 20. století, byly přitom tisíckrát silnější než bomby, které dopadly na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945. Jednou z nich byla i takzvaná „Bomba Tybee“, která stále leží v bahně kdesi ve Wassaw Sound. Dne 5. února 1958 byla tato 3 400 kilogramů vážící termonukleární zbraň označená jako Mark 15 naložena na bombardér B-47, který se měl připojit k jinému B-47 na dlouhou cvičnou misi. Záměrem bylo simulovat útok na Sovětský svaz. Vše šlo dobře, ale cestou zpět na základnu byl B-47, nesoucí jadernou bombu, poškozen.
Letoun A4-E Skyhawk na palubě USS Ticonderoga (zdroj: Wikimedia Commons)
Pilot se rozhodl bombu odhodit do vody a nouzově přistát. Do vody spadla z výšky 9 144 metrů u ostrova Tybee, aniž by explodovala. Ve skutečnosti je s podivem, že detonací jaderné nálože neskončila žádná z 32 známých nehod letounů s jadernými zbraněmi, ačkoli dvě měly za následek kontaminaci rozsáhlého území radioaktivním materiálem. Možným důvodem jsou bezpečnostní opatření a pojistky, které se však již v mnoha případech ukázaly být nefunkční.
Marné hledání Tybee
V roce 1998 zachvátilo vysloužilého vojenského důstojníka a jeho partnerku náhlé odhodlání shozenou bombu objevit. Vyslechli pilota, který ji ztratil, i ty, kteří po bombě před desetiletími pátrali a zúžili pátrání na záliv Wassaw Sound. Celé roky prohledávali tuto oblast na lodi a za sebou táhli Geigerův počítač, aby zjistili případné výkyvy radiace. A jednoho dne se objevila přesně na místě, které pilot popsal. Na místě, kde byla radiace desetkrát vyšší než jinde. Vláda okamžitě vyslala tým, aby to prošetřil. Ale bohužel to nebyla jaderná zbraň. Anomálie byla způsobena přirozenou radiací z minerálů na mořském dně.
Některé incidenty jsou tak nepochopitelné, že zní téměř jako vymyšlené. Snad jeden z nejneobvyklejších se odehrál v roce 1965, kdy se lehce zvrtlo cvičení na lodi USS Ticonderoga. Letoun A4E Skyhawk byl naváděn do leteckého výtahu, přičemž nesl jadernou bombou B-43. Pilot Douglas M. Webster zřejmě nepostřehl varování personálu na palubě Ticonderogy a s letounem i jeho nebezpečným nákladem se zřítil do moře. A jsou tam dodnes, pod hladinou v hloubce 4 900 metrů nedaleko japonského ostrova Kikai.
Tři ztracené americké vodíkové bomby a přinejmenším několik sovětských torpéd tak prozatím patří oceánu a slouží jako památníky rizik jaderné války, i když už se na ně z velké části zapomnělo. Riziko, že by způsobily jaderný výbuch, se nicméně považuje za nízké.
Reklama
foto: Wikimedia Commons, zdroj: BBC
