Nevyzpytatelné cesty boží. Aspoň co se mozku týče

Náboženské přesvědčení je trvalým rysem světových kultur. Antropologové odhadují, že od doby, kdy se náš druh poprvé objevil, uctívali lidé nejméně 18 tisíc různých bohů, bohyní, zvířat nebo předmětů. „Aby mozek, který ze své podstaty funguje logicky, přijal absurdní svět nadpřirozených příčin a bytostí, musela spiritualita kdesi a v něčem od nepaměti nabízet něco hmatatelného, co člověka posilovalo ve vůli přežít,“ vysvětluje pro magazín Psychology Today Gary L. Wenk, profesor psychologie, molekulární virologie, imunologie a medicínské genetiky, který působí na Ohio State University.

V posledních několika desetiletích se ale podle Wenka ve společnosti cosi změnilo – cosi, co vytvořilo základy pro růst ateismu a pro odklon lidí od víry. Tím se částečně zabývali autoři studie publikované v březnu 2022 v odborném magazínu Biological Psychology, v jejímž rámci bylo zkoumáno, které mozkové okruhy v klidovém stavu využívají věřící a které nevěřící.

Podle Wenka výsledky předchozích bádání ukázaly, že analýza fungování mozku v klidovém stavu, třeba ve spánku, je schopna u různých jedinců objektivně odhalit individuální rozdíly. „Taková analýza v podstatě poskytuje neurální otisk prstu a ukazuje, jaké oblasti mozku se podílejí na zpracovávání emocí, vzpomínek a myšlenek,“ upřesnil.

Ateisté a agnostici mají tendence zpracovávat vjemy více racionálně a nehledat za nimi něco tajemného.

Věřící (křesťané, židé, muslimové, buddhisté, hinduisté) a nevěřící (ateisté, agnostici), kteří se přihlásili jako respondenti studie, se ve standardních ukazatelích, jako jsou inteligence, sociální postavení, náchylnost k úzkosti nebo k emoční nestabilitě, ani co se týče pohlaví, výrazně nelišili. Výzkumníci ale zjistili, že věřící uvažují více intuitivně (více užívají selský rozum), nevěřící naopak většinu záležitostí analyzují.

Konec mýtických bytostí?

Uvažování věřících tak vychází z myšlenkových vzorců, které využívaly generace před námi, jež si se zapojením emocí různé úkazy a jevy vysvětlovaly právě intuitivním způsobem založeným na poučeném odhadu, tušení, zkušenosti nebo vlastním přesvědčení. To mají podle vědců společné s jedinci, kteří věří v nadpřirozené a paranormální aktivity, jako je telekineze (vyvolání pohybu silou myšlenky) nebo jasnovidectví. Ateisté a agnostici mají naopak tendence to, co vidí, zpracovávat více racionálně a nehledat za nimi něco tajemného, jinými slovy se spoléhají na vlastní oči a na to, na co si mohou sáhnout, co mohou dokázat, prokázat.

Autoři studie mimo jiné navrhli odpověď na otázku, proč v současnosti ubývá lidí s příklonem k víře a naopak přibývá ateistů. Ačkoliv jsou podle badatelů popsané rysy uvažování pro věřící a nevěřící poměrně stabilní, existují zlomové okamžiky, které je mohou změnit a vést k příklonu k druhé straně barikády. Za poměrně masivním odklonem od víry, jež v poslední době pozorujeme, tak podle nich může stát reakce mozku na dramatické změny v kultuře (změny tradičních hodnot a pohledu na manželství a podobně) a také vědecké vysvětlení přírodních jevů, které bývaly zahaleny tajemstvím, v jehož oparu se nabízelo vysvětlení zásahy mytických bytostí.

Ateisté tak mohou být zklamaní úpadkem dřívějších velkých a významných hodnot, nebo pro ně náboženství ztratilo atraktivitu a mají pocit, že jim už nemá co nabídnout. Proto se spoléhají na vědu, tedy na to, co vidí, na co si mohou sáhnout.