Pátek Karla Křivana: Kdybych

Kdybych trval na svém, kdybych se víc snažil, kdybych zůstal tehdy na té schůzce o chvíli déle, kdybych byl trpělivější, kdybych byl rozhodnější, kdybych byl rychlejší, kdybych si to nenechal líbit, kdybych se pořádně věnoval angličtině, když jsem měl spoustu času, kdybych víc sportoval, kdybych se naučil hrát na nějaký hudební nástroj, kdybych odjel do Ameriky, když byla příležitost, kdybych víc naslouchal klientům, kdybych šel včera o jedno pivo dřív z hospody, kdybych si víc věřil, kdybych se víc věnoval tomu, co mohu změnit. Zkrátka kdybych.

Řekl bych, že je to v těchto dnech slovo honící se hlavou mnohým v Evropě. Kdybychom méně spoléhali na jiné. Kdybychom nežili v iluzích. Kdybychom včas řešili problémy. Kdybychom lépe oddělili věci důležité od podružných. Kdybychom před dvaceti lety věděli to, co víme dnes. Kdybychom nepovažovali slabost za ctnost.

Bez ohledu na minulost

Je správné se ptát, proč jsme tam, kde jsme. Důležitější ale je soustředit se na přítomnost a budoucnost. Spoustu věcí jsme mohli a měli udělat jinak. Babrání se ve vlastních chybách a hledání viníků ale přinese jen zbytečné rozmíšky. Nyní je zapotřebí každý chytrý člověk, odolný charakter, odvážný byznysmen, rozhodný politik, kteří budou mít dost rozumu i schopností začít pracovat na proměně svého okolí v část evropské civilizace a kultury.

Vzájemné jinakosti se ale lépe popisují a snáze se na nich zvýrazňuje vlastní jedinečnost. Spolupráce vyžaduje domluvu.

To nejsou prázdná slova. Možná právě teď nám dochází, že je to právě kultura, která tvoří podstatu evropské identity, jinak rozdrobené v lokální a národní odlišnosti. Mnozí z nás to zažili na cestách někde daleko, jak jsme si při náhodném setkání s cestovatelem z Německa či Polska nějak samozřejmě rozuměli víc než s tuláky z jiných světadílů. Kdybychom po návratu na té poznané sounáležitosti více pracovali, byli bychom dál.

Nejlepší místo k životu

Vzájemné jinakosti se ale lépe popisují a snáze se na nich zvýrazňuje vlastní jedinečnost. Spolupráce vyžaduje domluvu, domluva potřebuje kompromis a ten se špatně prodává ve volebních kampaních. Kdybychom včas více přemýšleli nad tím, kdo jsme a kým můžeme být, třeba bychom se více otevřeli důležitým otázkám, které nám nyní nepříjemně kladou jiní.

Slyšeli jsme, že jsme příliš mluvili o hodnotách a málo o konkrétních činech. Řekl bych, že je to obráceně. Málo jsme ty konkrétní činy stavěli na hodnotách, myšlenkách, které udělaly z výrazné části Evropy zřejmě nejlepší místo k životu.

Teď už jen začít

Předali jsme správu Evropy úředníkům, kteří skutečné hodnoty i činy nahradili nadbytečnými omezeními a organizováním každodenních maličkostí, které si lidé dokáží zařídit sami. Nemá ale opravdu smysl rozumovat nad tím, co by bylo kdyby.

Uvolněme prostor pro lidskou aktivitu a svobodné jednání. A budeme příjemně překvapeni, kolik lidí s nápady a energií je mezi námi. Není žádný důvod k trudomyslnosti. Myslím, že to byl Gándhí, který říkal něco v tom smyslu, že když začal dělat něco dobrého, užitečného, lidé se přidali sami. Práce nás čeká dost. Je vlastně jedno, kde a s čím začneme. Hlavně musíme začít.