Lidský mozek dokáže každou sekundu pojmout až 2000 bitů informací. Tedy těch informací, o kterých víme, že je přijímáme. Těch, o nichž nevíme, dokáže však zpracovat až 400 miliard bitů. Jejich rychlost je navíc mnohonásobně vyšší. Mezi tím, co skutečně vnímáme, a tím, co přijímáme do vědomí, existuje tedy obrovský rozdíl. Jakou má příjem informací, které nevnímáme, spojitost s kriminalitou?
Reklama
Naše vědomí tedy podle základních výzkumů mozku každou sekundu „vybírá“ z oněch miliard bitů pouhé 2000, které jsme schopni zpracovat. Konkrétně se jedná o ty informace, které odpovídají našim myšlenkovým vzorcům a koncentraci. Všímáme si tedy jen toho, na co se soustředíme a co podporuje naše přesvědčení. Naše realita nám potvrzuje naši víru.
Hmota a myšlenka
Kvantová fyzika zkonstruovala tzv. subatomický svět, aby porozuměla jevům, které jsou pro nás nepochopitelné. Vědci zabývající se tímto oborem dospěli k názoru, že hmota není statická, naopak se skládá z částic, které se neustále objevují a zase mizí. „Materiálno“ ve skutečnosti svou strukturou připomíná spíše myšlenku.
Věci kolem nás jsou jen určité tendence nebo možnosti našeho vědomí a svět je závislý na našem prožitku.
Základem kvantové fyziky je fakt, že částice existuje v takzvané superpozici, tedy může být na dvou či více místech zároveň. Proto odborníci předpokládají, že i věci kolem nás jsou jen určité tendence nebo možnosti našeho vědomí a svět je závislý na našem prožitku.
Meditace a kriminalita
V létě roku 1993 byl ve Washingtonu, který je známý vysokou kriminalitou, proveden experiment. Zapojilo se do něj 4000 dobrovolníků, kteří meditovali s cílem snížit počet násilných incidentů ve městě. Podle předpovědí na základě dříve provedených menších výzkumů, měl stupeň kriminality klesnout o 20 %.
Šéf tamní policie se k tomu vyjádřil takto: „To by muselo napadnout půl metru sněhu, aby se to stalo.“ K nemalému překvapení všech se ale předpoklad potvrdil a po dvou týdnech od začátku experimentu počet násilných činů a přečinů klesal, a to až o 23,3 %. Po ukončení meditací začal opět růst.
Voda a emoce
Další zajímavý pokus provedl japonský vědec Masaru Emoto. Mentálně stimuloval vodu modlitbami a slovy a poté ji fotografoval pomocí mikroskopů. Jeho snímky byly následně hodnoceny podle estetického dojmu a ukázalo se, že vodní krystaly výrazně měnily svou strukturu na základě působení těchto vnějších faktorů.
Co by se tedy stalo, kdyby každý používal pozitivní slova s pozitivními myšlenkami a záměry?
Navíc ty s pozitivními slovy a emocemi, jako například „láska“ a „děkuji,“ byly krásné a pravidelné, zatímco ty s negativními vypadaly nevzhledně.
Experiment s rýží
V dalším experimentu, který měl za cíl dokázat, jak slova, myšlenky a záměry ovlivňují svět kolem nás, umístil doktor Emoto do tří nádob uvařenou rýži. Poté k jedné z nich připevnil nápis „Děkuji“, ke druhé „Hlupáku“ a třetí nechal neovlivněnou. Po třiceti dnech byla rýže s nápisem „Děkuji“ relativně beze změn, zatímco rýže s nápisem „Hlupáku“ zčernala. Rýže z poslední, ignorované nádoby začala plesnivět. Podobný pokus byl mnohokrát zopakován, jak můžete vidět i na videu.
Co by se tedy stalo, kdyby každý používal pozitivní slova s pozitivními myšlenkami a záměry? Co kdyby byla média pozitivní a nekrmila nás jen negativními zprávami? Pokud je svět kolem nás včetně vody tolik ovlivnitelný tím, co cítíme a říkáme, čeho můžeme dosáhnout, když víme, že naše tělo je tvořeno asi ze 70 % právě touto kapalinou?
foto: Shutterstock, zdroj: World Peace Group
