Někdy jsou výsledky našeho usilovného přemýšlení při nudných poradách zajímavé. Kruhy, spirály, čtverce, geometrické útvary, tváře, skicy, vtipné postavičky… Těmto obrázkům se anglicky říká „doodles“, a jak ukazují poslední výzkumy, „doodlení“ provozujeme proto, protože nám pomáhá se soustředit.
Reklama
Ještě dnes si pamatuji, jak mi učitelka matematiky nadávala, že můj sešit nejsou omalovánky. Pravděpodobně neznala výzkum psycholožky Jacqueline Andradeové, která v roce 2010 provedla experiment zaměřený na to, jak „čmárání“ ovlivňuje paměť.
Udržet se "u věci"
Účastníci poslouchali falešné telefonní zprávy o připravovaném večírku. Jejich úkolem bylo dělat si seznam lidí, kteří mohou přijít, a ignorovat ty, kteří přijít nemohou. Byli výslovně informováni, že si nemusí nic pamatovat. Polovina z účastníků si měla při psaní jmen čmárat na papír malé čtverce a kruhy, druhá polovina pouze poslouchala zprávy a psala jména. Poté účastníci dostali překvapivou paměťovou zkoušku. Ti, kteří si čmárali, si pamatovali téměř o 30 % více než druhá polovina.
Ti, kteří si čmárali, si pamatovali téměř o 30 % více než druhá polovina.
„Existuje několik teorií, proč si čmárající lidé pamatují víc než "nečmárači". Třeba ta, že čmárání pomáhá lidem se koncentrovat, protože brání tomu, aby se jejich mysl zatoulala (což se běžně děje, když se nudíte), ale zároveň jim dovoluje poslouchat. Čmárání může také člověka udržet v přítomném okamžiku a umožňuje mu věnovat pozornost prezentovaným informacím. Jinými slovy, ‚čmárači‘ nejsou duchem mimo, ale jsou tady a teď,“ vysvětlila psycholožka a arteterapeutka Cathy Malchiodiová.
Zpracováváme informace
Lidé zpracovávají informace čtyřmi různými způsoby: vizuálně, auditorně, čtením a psaním anebo dotekem. Abychom byli schopni informaci zpracovat a něco s ní udělat, je nezbytné zapojit alespoň dva z těchto způsobů, nebo jeden z nich nahradit vyjádřením emocí. Výhoda čmárání je, že zapojuje všechny čtyři způsoby najednou. Navíc je tu pořád možnost, že bude doplněna i vyjádřením emocí.
„Čmárání má hluboký dopad na způsob, jakým zpracováváme informace a řešíme problémy,“ říká spisovatelka Sunni Brownová, odbornice na vizuální myšlení a zpracování informací. „Myslíme si, že si lidé začínají čmárat v okamžiku, kdy se přestávají soustředit, ale ve skutečnosti je to předběžné opatření k tomu, aby se soustředit nepřestali.“
Absence techniky vám může v tomto případě dokonce prospět
„Když kreslíte objekt, mysl se stane hluboce intenzivně pozornou,“ podotýká designér Milton Glaser, autor ikonického loga "I (srdíčko) NEW YORK". „A právě pozornost vám umožňuje věc skutečně pochopit, být si jí plně vědom.“
Prospěšná absence
Pokud máte občas chuť zkusit si něco namalovat, ale jste vnitřně přesvědčení, že neumíte malovat, okamžitě popadněte tužku a začněte si čmárat. Vůbec totiž nesejde na tom, jak „kvalitní“ je obrázek nebo jak dobře kreslíte. Ve své podstatě na obrázku samotném tolik nezáleží (i když podle určitých teorií vám kreslení různých tvarů umožňuje různé druhy koncentrace). Naopak, absence techniky vám může v tomto případě dokonce prospět.
Profesionální ilustrátor John Hendrix k tomu dodává: „Jak malíři stárnou, přestávají se bavit. Jako děti si bezmyšlenkovitě malujeme a užíváme si to. Předpokládáme, že to bude zábava. Pak se dostaneme do umělecké školy a dozvíme se, že existuje špatný a správný způsob, jak kreslit obrázky. Musíme se naučit, jak vytvářet světlo, prostor, kompozici, formu, linie a tvary. A potom se musíme naučit, jak si znovu hrát.“ John Hendrix věří, že právě nalezení zábavy v tom, co děláte, je klíčem k dobrým nápadům.
Čmárání můžete využít jako nástroj ke změně svého fyzického i neurologického zážitku v daném okamžiku.
Důležitější než kvalita malby je každopádně samotný akt kreslení a to, co vzbuzuje ve vašem mozku. Aktivitu. Pozornost. Ale i kreativitu. Nové nápady. „Čmárání můžete využít jako nástroj ke změně svého fyzického i neurologického zážitku v daném okamžiku,“ připomíná Sunni Brownová.
foto: Shutterstock, zdroj: BBC
