V posledních letech stoupá poptávka po kvalitních potravinách. Lidé si mnohem více než kdy jindy hlídají, co jedí. Stále častěji odmítáme cukry, dáváme si větší pozor při výběru ovoce, zeleniny, pečiva a také mastných výrobků. Složení zpracovaných potravin ale sleduje pouze 18 % Čechů. Jako důvod udávají, že jednoduše potravinovým etiketám nerozumí.
Neustále křičíme po dokonalých a především pak zdravých potravinách. Po těch, které nebudou uměle dobarvovány, doslazovány, nejsou plné „éček“ a jiných chemických látek. Průzkumy ukazují, že Češi se sice začínají více zajímat o složení jednotlivých potravin, což je skvělé, jenže v etiketách se neumíme zorientovat. Z jednotlivých názvů jsme zmateni, takže není nic jednoduššího než to vzdát.
Domů si tak odnášíme potraviny, které nechceme a odmítáme. Naštěstí v tom nejsme sami. Evropská komise a její Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele vydaly v 21 jazycích dokument s názvem Jak číst etikety?.
Cílem dokumentu je poskytnout spotřebitelům v EU návod, jak se orientovat při nákupu potravin tak, aby jejich výběr byl proveden na základě informovanosti. Navíc obchodníci se nás snaží i mnohdy obelhat nebo nám něco zatajit. Kromě informací vyžadovaných zákonem mohou totiž výrobci poskytnout libovolné dodatečné informace. Ty by sice měly být přesné a ne pro zákazníka zavádějící, jenže věříme tomu, že je opravdu na obalu vše?
Není všechno chutné, co se třpytí
Vezměme si klasický vícezrnný dalamánek. Jeden by si řekl, že ten sám o sobě je zdravý. Takže na nějaké čtení etikety, která je navíc bůh ví kde, nemusíme plýtvat drahocenným časem. Výrobek vypadá dobře, je tmavý, a jak všichni víme, tmavé pečivo je přeci fajn.
Málokdo si bohužel uvědomuje to, že barviva v pečivu mají svým tmavým vzezřením simulovat, že se jedná právě o tolik oblíbený celozrnný výrobek. „To považuji za klamání spotřebitele. Navíc skutečně celozrnné potraviny tak intenzivně hnědou barvu, jakou má pečivo v supermarketech, vůbec nemají. Například celožitný chléb má barvu hnědošedou,“ říká nutriční specialistka Martina Kučerová. Ani podle ní se ale není čemu divit, že Češi v etiketách číst neumějí. Porozumět všemu nemá obyčejný laik nejmenší šanci.
Čemu na etiketách nerozumíme
Kromě hmotnosti, data výroby a následné spotřeby, názvu a adresy výrobce Čechy samozřejmě nejvíce zajímá složení potraviny. Jenže tolik surovin pohromadě nemá ani stránka v maminčině kuchařce. Zde je naprosto jednoduchá pomůcka: čím méně se toho v tomto sloupci dočtete, tím je potravina lepší.
Zářným příkladem jsou uzeniny. Zkuste se někdy podívat na obal salámu, který obsahuje 95 % masa, a toho, který má pouze 74 %. Kde myslíte, že bude více přidaných složek? Samozřejmě u toho, jenž má menší podíl masa. Dobrou a snadnou pomůckou je i to, že vše, co výrobek obsahuje, by mělo být řazeno od složek, kterých obsahuje nejvíce, ty by měly být vždy nejvýše.
Tuky, to je další položka, které nerozumíme. Přitom drtivá většina populace nechce přibírat, ale naopak se tuků a přebytečných kil zbavit. Jestli i vy patříte mezi ty, co chtějí zhubnout nebo si udržet váhu, vybírejte si takové potraviny, které mají vyšší počet bílkovin než tuků. Pokud máte v ruce výrobek, který má psáno, že podíl tuku je větší než 5 g na 100 g, vraťte ho zpět do regálu. Dietní potraviny běžně obsahují 1 g tuku na 100 g. Existují samozřejmě i zdravé tuky, kterých může potravina obsahovat víc. Nejedná se ale o vepřové sádlo...
Co tam dělají ta „éčka“?
Zhruba 70 procent Čechů si myslí, že jsou „éčka“ obsažená v potravinách škodlivá. Většina z nich ale neví, co tyto látky vlastně znamenají. Potravinám prodlužují trvanlivost, vylepšují barvu, zvýrazňují nebo upravují jejich chuť. Obchodníci se ale uvádění velkého množství „éček“ v potravinách mohou vyhnout.
„Zákon obchodníkům povoluje uvádět na obalu přidané látky buď jejich kódem E, nebo chemickým názvem. Řada obchodníků volí chemický název, zákazníci jsou už totiž na velké množství éček citliví a chemickým názvům zpravidla nerozumějí. Například problematický je aspartam - syntetické sladidlo, které je zhruba dvěstěkrát sladší než cukr, zvýrazňuje aroma a zvyšuje chuť k jídlu. Běžně ho obsahuje kolem šesti tisíc potravin na celém světě, zpravidla těch, které nevyžadují tepelnou úpravu. Obsahují ho například nápoje, jogurty, pudinky, snídaňové cereálie, zmrzliny, cukrovinky určené pro děti nebo i majonézy a hořčice,“ poukazuje nutriční specialistka Martina Kučerová.
Samozřejmě není nad čerstvé a zdravé suroviny, ze kterých člověk onen jogurt nebo chleba teprve doma vyrobí. Kdo na to má ale čas? Proto je dobré umět číst etikety a nakupovat u obchodníků, kterým věříme.
Co by měla obsahovat etiketa?
Datum spotřeby – neriskujte, prošlé potraviny nekupujte ani ve slevě, datum spotřeby má své opodstatnění
Složení produktu – jak už víme, čím méně položek ve složení je, tím lépe. Jedná se o potravinu s minimem konzervantů
Nutriční hodnoty – hlídají energetický přísun a hlavně tuky v potravině, rozlišujte tuky „zdravé“ a „nezdravé“
foto: Shutterstock a Unilever, zdroj: HealthyForGood
